Šedesátá léta, současnost, londýnská čtvrť Soho a noční snové výlety, jež možná nejsou snové.
Atmosféra pulzujícího nočního Londýna šedesátých let.
Hororová část nenabízí tolik jako ta první atmosférická.
6 /10
Britský scenárista a režisér Edgar Wright ve svých hravých, audiovizuálně nadupaných filmech rád skládá poctu oblíbeným žánrům. A to v parodické nadsázce a s výraznou hudební stopou. V Cornetto trilogii to byly zombie horory, bayovské akčňáky nebo sci-fi, v americkém debutu Scott Pilgrim proti zbytku světa romantické komedie. Ty ve spojení s gangsterským žánrem propojil i v Baby Driver.
Fascinace šedesátými léty
V novince Poslední noc v Soho, k níž si napsal scénář a ujal se i její produkce, se přesouvá nebo možná spíše vrací k hororům. Nejsou to ale ty zombie jako v Soumraku mrtvých, ale italské giallo. Jimi je silně ovlivněno vizuální pojetí snímku s výraznou dominancí červených a modrých neonových barev.
Ty evokují atmosféru tepajícího nočního Londýna šedesátých let, plného klubů a kabaretů, zahalených v oblacích cigaretového dýmu. Hlavní hrdinka se do tohoto světa, který si idealizuje, propadá ve svých snech a představách, které začnou ovlivňovat její přítomný život.
Eloise (Thomasin McKenzie) odchází z anglického venkova, kde po smrti matky žila s babičkou, do Londýna studovat módní návrhářství. Rušný život, plný mejdanů na kolejích a narážek snobských spolužaček, ale pro zamlklou, senzitivní dívku moc není a tak si najde podnájem u paní Collinsové (Diana Rigg).
V noci, když v něm usne, tak ji světla neonů, prosakující do jejího podkrovního pokoje, přenášejí do šedesátých let, jimiž je tak fascinována. Ve čtvrti Soho, v nočním klubu Café De Paris, zde potkává talentovanou zpěvačku a tanečnici Sandie (Anya Taylor-Joy), která se chce stát hvězdou.
Eloise je její oslnivou osobností silně přitahována a postupně i jejím příběhem, při čemž zjistí, že má mnohem znepokojivější rysy, než by se na první pohled zdálo. Noční snová dobrodružství začnou promlouvat do její každodenní existence a ona si začíná uvědomovat, že Sandie nemusí být jen výplodem její představivosti, ale někdo, kdo propojuje linii minulostní s tou současnou. A kdo skrývá tajemství, která mohou ohrožovat i život Eloise.
Téma sexuálního obtěžování
Kdo je ale Sandie? Jde o projekci psychicky poznamenané mysli mladé ženy nebo reálnou osobu, jejíž sen o hudební kariéře doznal trochu jiných konců? A jak jsou obě dívky spolu propojené? I když jde o úplně protikladné typy, spojuje je to, že chtějí uspět ve svém oboru. Liší se ale prostředky, užitými k naplnění svého snu.
Eloise je plachá, introvertní, na nové prostředí se obtížně adaptující studentka návrhářství, která vzhlíží k tomu, co pro ni Sandie symbolizuje. Sebevědomí, sex-appeal, ambicióznost. Při snových výletech vidí Eloise místo sebe v zrcadle Sandie a v reálu pak od ní přejímá její způsoby chování i její vzhled.
Obě dívky přijíždí do Londýna, plné ideálů a jsou konfrontovány s realitou, jež má dost toxickou podobu. Tehdy i nyní. Sexuální obtěžování, oplzlé a nepřejícné chování, fungování nočních klubů spíše jako nevěstinců a agentů zpěvaček jako pasáků. Wright dává znát, že za těch šedesát let se v chování mužů k ženám nezměnilo až tolik a že bychom si neměli z tohoto pohledu jakoukoliv dobu idealizovat.
Téma sexuálního obtěžování je stále aktuální, jen ho mohl Wright víc rozvést. Podobně je tomu i s příběhem, který sledujeme a jenž sází nejprve na atmosféru nočního Londýna a v druhé polovině vyprávění na gradaci napětí s hororovými prvky. Pro závěrečnou pointu si scenáristická dvojice připravuje půdu v podobě narážek v konverzaci postav a také tím, jak se zde proměňují žánrové prvky giallo hororů, sexploatační kinematografie a revenge a psycho thrillerů. Kdo je zná, zvraty snadněji odhadne.
Wrightův stylový rukopis
Celé je to pak vybaveno Wrightovým typickým stylovým rukopisem a jeho trademarky. Hodně využívá mizanscénu, oděnou do neonových barev, v níž převažující červená dává najevo příslušnost ke giallo hororům. Choreografie hudebně-tanečních čísel na šedesátkové hity typu Downtown od Petuly Clark (u nás známá jako „Pátá“) posouvá tyto scény až do muzikálového žánru, který by si měl Wright určitě vyzkoušet.
Z hlediska výpravy, kostýmů a dobové nálady také není filmu co vytknout, jen se podobně jako u Baby Driver dostavuje pocit, že ta audiovizuální opojnost a energická dravost lépe funguje v první půlce vyprávění. A že v té druhé, když nadšení ze zvolené stylizace opadne, už toho film ve své hororové části nemá až tolik co nabídnout a čím překvapit.
Obě herečky se dobře doplňují, v menších rolích zaujme i Terence Stamp a Diana Rigg jako bytná Eloise. Tato Bond girl z filmu Ve službách Jejího Veličenstva zde sehrála svou poslední úlohu před loňským skonem a jde o rozloučení věru stylové.
Stylovost coby vítězství formy nad obsahem je možné použít i jako charakteristiku Wrightova posledního počinu, který je vyznáním Londýnu, čtvrti Soho, italským giallo hororům, Alfredu Hitchcockovi a šedesátým létům s jejich hudbou, módou a atmosférou.
Poslední noc v Soho
- Žánr: hororový thriller
- Původní název: Last Night in Soho
- www.focusfeatures.com/last-night-in-soho/
- USA, 2021
- Scénář: Edgar Wright, Krysty Wilson-Cairns
- Režie: Edgar Wright
- Hrají: Thomasin McKenzie, Anya Taylor-Joy, Matt Smith, Diana Rigg, Terence Stamp, Synnove Karlsen, Lisa McGrillis, Rita Tushingham
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 11. 11. 2021