Recenze filmu Přišla v noci. Matka jako emocionální upír i akcelerátor partnerského vztahu v české komedii roku

Po světové premiéře na letošním karlovarském festivalu přichází do kin společný scenáristický a režijní projekt Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara, který je velkou částí kritické obce označován za nejlepší domácí film roku. Tvůrci ho natočili s minimálním rozpočtem, bez opory státních institucí a fondů, v bytě jednoho z nich a na rodinné chatě toho druhého. 

Pavlíček s Vejnarem si ozkoušeli prve spolupráci při točení parodické reportáže na Cenách české filmové kritiky, přičemž tím zkušenějším z dvojice pětatřicátníků je Tomáš Pavlíček, pro něhož jde po komediích Parádně pokecal a Chata na prodej už o třetí celovečerní snímek. Jan Vejnar zaujal před čtyřmi lety krátkometrážním snímkem Figurant, ale na realizaci jeho samostatného debutu zatím nedošlo. 

Vyhrocená vztahová dynamika

Spojil tak své síly s Pavlíčkem a dali vzniknout komedii, která má přesah do dalších žánrů. Je to komedie vztahová, absurdní, černá, generační, konverzační, situační, všechny tyto přívlastky se na ní hodí, protože využívá prvků těchto komediálních subžánrů. 

Je postavená na dobře napsaných dialozích a ze života okoukaných situací, které přináší vícegenerační rodinné soužití. To bylo ostatně patrné už u Pavlíčkovy předchozí hořké komedie Chata na prodej. Tady je ale vztahová dynamika vyhrocena mnohem intenzivněji do tvaru home invasion hororu, kdy tím nechtěným vetřelcem, který opanuje prostor a soukromí páru třicátníků, je matka jednoho z nich. 

Hororové nebo thrillerové prvky přitom tvůrci používají spíš parodicky k zesílení komického efektu, než že by vyvolávaly skutečnou hrůzu. Dobře ale slouží k navození pocitu tísně ze ztráty soukromí a rozvíjení témat, které s sebou film nese, jako je manipulace nebo pasivní agrese. 

Díváte se na řádění emocionálního upíra v podobě matky a nemáte přitom pocit, že byste se ocitli uprostřed ohraných vtipů o matkách nebo tchýních, ale spíš uprostřed povědomých rodinných konfliktů, jen vygradovaných do větších otáček, které v divácích vyvolávají úlevný smích. 

Narušení běžného chodu

Už prolog, v němž sledujeme jinou rodinu, která požádá o fotku u jezírka s fontánou, je dokonalou miniaturou, která naznačí, kudy se bude film ubírat. Jiná matka v ní po náhodném návštěvníkovi parku, z něhož se vyklube hrdina hlavního příběhu, chce, aby je vyfotil. A během chvilky předvede hned několik poloh chování, schopného rozložit náladu i takto banální chvíle. Od pasivní agresivity, přes citové vydírání, vztahovačnost až po ublíženost. 

Poté už se seznamujeme s ústředním párem, třicátníky Jiřím (Jiří Rendl) a Anetou (Annette Nesvadbová), jejichž večeře s přáteli u nich domu nám nejen naznačí, čemu se věnují pracovně, ale i o čem přemýšlí v soukromí, včetně toho partnerského. 

Tím ale jejich večer zdaleka nekončí, protože po odchodu jedněch hostů, přichází další. Zmoklý, s kufrem v ruce. Je to Jiříčkova, jak mu říká, matka Valerie (Simona Peková). Prý se na dovolené na Maltě pohádala s přítelem a nemá kvůli zapomenutým klíčům kde složit hlavu. Žádá o azyl na jednu noc, který se ale protáhne na mnohem déle. 

Valerie se v prvorepublikovém bytě, kde s rodinou bydlela, než ji opustila, zahnízdí a začne mladé dvojici narušovat její běžný režim. Jiří tento byt zdědil a s partnerkou zrekonstruoval, což neujde jejím uštěpačným poznámkám, stejně jako to, že si občas objednají jídlo domů. 

V sobotu ráno, když si rádi přispí, ona vysává. Nádobí je také zvyklá dávat jinak než oni. V koupelně nectí intimní prostor Anety, v jejich ložnici intimitu partnerskou. Jak ale chápat její návrat? Jako snahu najít cestu k odcizenému synovi, s nímž od jeho desíti let nežila? Nebo sleduje jen své zájmy? A jak do nich zapadá Aneta? 

Emocionální upír

Pravda a zvlášť, když se týká rodinných vztahů, je vždy komplexnější, což film postupně ukazuje. Valerii můžeme vnímat jako manipulativní a vypočítavou osobu, která se jako parazit přisaje ke svým hostitelům, z nichž začne vysávat energii. A stejně tak jako stárnoucí a osamělou ženu, která touží po blízkosti a přijetí, ale volí k tomu způsoby a prostředky, které to moc neumožňují. 

Někdejší diva autobusových zájezdů, v nichž dělala cestovní referentku, se prezentuje jako světačka, ráda vzpomínající na bouřlivou bohémskou minulost. Její teatrální, histriónský typ osobnosti se snaží na sebe poutat za všech okolností pozornost a nesnese nezájem. Pozornost si vynucuje afektovanými gesty a hyperaktivním chováním, za nímž se ale skrývá její mindrák z rodiny, do níž se přivdala.

Asi by ráda byla, možná teď ke stáru o to víc, i milující a pečující matkou, ale vybrala si k tomu období, kdy její Jiříček s partnerkou sami začínají přemýšlet o založení rodiny. Valerie tak vstupem do jejich životů zafunguje i jako akcelerátor toho nevyřčeného v jejich vztahu. A oni paralyzováni intenzitou jejího výskytu hledají jak na ni reagovat. 

Jiří je k ní odměřený a odmítavý hned když se zjeví ve dveřích, protože tuší co bude následovat. Aneta je shovívavější, ale je to pak ona, na níž mnohem víc dopadá to, jak opanovala jejich domov. Jiří se vůči ní stává čím dál pasivnější a bezradnější, ale to souvisí i s tím, jaký je. Jeho matka ho svou bezprostředností děsí, protože on už je až příliš zvyklý na svůj klid překladatele z pobaltských jazyků, který svou práci většinou vykonává doma. 

Ergoterapeutka Aneta se zas v nemocnici snaží přimět ke cvičení pacienta, který ji vnucuje k poslechu album Eagles. Generační neporozumění graduje pasáží, když si Valerie do bytu přivede Kocoura (Vladimír Kratina), disidenta a androše, který ho také nehodlá opustit. A spolu s ním časem i jeho přátelé. 

Potřebný odstup

Dvojice tak vyhledá azyl na chatě, kde se odehrává závěrečná čtvrtina vyprávění, která má oproti zbytku vyprávění mnohem smutnější a vážnější charakter. Valerie cítí, že je nechtěná a Jiří s Anetou uvědomují, že i když je Valerie nesnesitelná, tak je to pořád Jiřího matka, kterou nemohou vyhnat z jejich životů. 

Mladá dvojice opuštěním bytu získává odstup od své každodennosti a i schopnost vnímat něco a někoho jiného než své problémy. Jejich vztah upadnul do pohodlné, nevzrušivé rutiny a Valerie do něj foukla jak vichřice. Závěr pak zůstává otevřený ve smyslu, kam se vztah těch tří vyvinul. 

Annette Nesvadbová a Jiří Rendl hrají své party uměřeně, civilně, hodně z toho, co prožívají, jim stačí vyjádřit neverbálně, pouhým pohledem. Organicky to kooperuje s živelným výkonem Simony Pekové. Její Valerie nás protáhne emoční centrifugou, kde se rozšafnost střídá se sebelítostí. Přepjatá divadelní manýra herečky, známé z Husy na provázku nebo HaDivadla, se k této roli hodí, stejně jako extravagantní oblečky a make-up. 

Valerie je výrazná komediální úloha, která určitě nebude opomenuta při udílení filmových cen za tento rok. A s ní i tento společný film tvůrčích třicátníků, kteří v něm zhmotňují pocity, možná v tomto případě spíš noční můry, svých vrstevníků, kteří se snaží dospět a vymanit se z rodičovského vlivu. 

Z omezeného rozpočtu se jim podařilo udělat přednost a na komorním prostoru rozehrávají situace, odpozorované z rodinného soužití, které se sžíravou trefností pojmenovávají a gradují. Tomuto jejich záměru dobře slouží jak hudba Aid Kida a kamera Šimona Dvořáčka, tak samozřejmě herci. 

Přišla v noci

• Žánr: komedie
• www.artcamfilms.cz/cs/film/prisla-v-noci-69dW5l
• Česko, 2023
• Scénář: Jan Vejnar, Tomáš Pavlíček
• Režie: Jan Vejnar, Tomáš Pavlíček
• Hrají: Simona Peková, Annette Nesvadbová, Jiří Rendl, Vladimír Kratina, Judit Pecháček, Denisa Barešová, Michal Kern
• Distribuce: Artcam Films
• Distribuční premiéra v ČR: 02. 11. 2023