Recenze filmu Přízraky v Benátkách. Hercule Poirot potřetí v Branaghově režii a tentokrát s duchařskou příměsí

Recenze filmu Přízraky v Benátkách. Hercule Poirot potřetí v Branaghově režii a tentokrát s duchařskou příměsí

Plusy
Komornější charakter, kamera Harise Zambarloukose
Minusy
Ne úplně organické žánrové mísení detektivky a hororu
6  /10

Shakespearovský herec a režisér Kenneth Branagh se po filmových adaptacích nejslavnějšího dramatika alžbětinské éry obrátil v posledních letech k jiné klasice a to té detektivní. Příběhům z pera Agathy Christie dal ve Vraždě v Orient expresu i Smrti na Nilu moderní, vizuálně opulentní tvář, při níž ale nezapomínal na moralistní jádro autorčiných detektivních předloh. 

Posun oproti předloze

Adaptace první z nich vydělala sedminásobek původního padesátimilionového rozpočtu, Smrt na Nilu se štědřejším stomilionovým rozpočtem už na sebe tak tak vydělala. Není proto divu, že na třetí film dostal Branagh jen o něco málo vyšší rozpočet než na Vraždu v Orient expresu a že celkové pojetí filmu je mnohem méně okázalé než v případě předchozí exotické plavby po Nilu. 

Je to dané i žánrem, který tu Branagh ve volné adaptaci knihy Viděla jsem vraždu se scenáristou i předchozích dvou filmů Michaelem Greenem rozehrává. Předloha z roku 1969 přitom nepatří ke zlatému fondu autorčiných děl a její adaptátoři se rozhodli její dějiště možná i proto přesunout do atraktivního prostředí Benátek. 

V originále se odehrává v kulisách anglického městečka v šedesátých letech, kde dojde během halloweenského večírku k vraždě třináctileté školačky, o níž Hercula Poirota zpraví jeho známá a účastnice této party, autorka detektivek Ariadne Oliver. 

Spiritistická seance

Americká spisovatelka Ariadne (Tina Fey) vtáhne Poirota (Kenneth Branagh) do hry i v nejnovější filmové verzi, která se odehrává v roce 1947, takže se do ní promítají stíny války a to jak poznamenala psychiku aktérů vyprávění. 

I slavný detektiv už chce mít od světa zločinu pokoj. V Benátkách na penzi mezi jeho knihami a kytkami ho ale vyhledá jeho dávná přítelkyně Ariadne, která ho přemluví k tomu, aby se spolu s ní zúčastnil spiritistické seance, kterou má na pozvání hostitelky, bývalé operní pěvkyně Roweny Drake (Kelly Reilly), vykonat ve starém domě s pohnutou historií vyhlášená vědma Joyce Reynolds (Michelle Yeoh). 

haunting_in_venice_ver17_xlg.jpg

Ariadne ji má za podvodnici, hostitelka věří, že ji pomůže navázat kontakt se zesnulou dcerou, která zemřela za tragických okolností, když její přítel zrušil jejich zasnoubení. A když během úvodní seance dojde k podivnému úmrtí a poté k dalšímu, Poirot cítí, že musí té záhadě, která bude pokoušet jeho racionální uvažování, přijít na kloub. Stojí snad tentokrát proti silám, které nejsou z tohoto světa? 

Palác s pohnutou historií

Z dějového nástinu je patrné, že detektivní žánr Branagh tentokrát kombinuje s tím hororovým, nebo lépe řečeno duchařským nebo nadpřirozeným. Což se odráží v charakteru vyprávění, které je mnohem sevřenější a komornější než ty předchozí. 

Prostředí starého, rozpadajícího se paláce, odříznutého během Halloweenu bouřkou a bičovaného silnými lijáky, přispívá ke klaustrofobii a paranoie, jíž tu propadají účastníci seance. Stejně jako zkazky o jeho historii, že býval sirotčincem, v němž při morové epidemii zahynulo mnoho jeho dětských svěřenců. Zkoumání jeho zákoutí, například v podobě tajemné krypty, pocit nejistoty a ohrožení jen umocňuje. 

haunting_in_venice_ver5_xlg.jpg

Kameraman Haris Zambarloukos, který s Branaghem na „poirotovkách“ rovněž spolupracuje již potřetí, atmosférickou, duchařskou náladou přiživuje zabíráním prostoru z neotřelých úhlů, kontrastní hrou se světlem a tmou i detailními nájezdy na tváře aktérů i přeskakováním mezi nimi. 

Povědomé detektivní indicie

Hravá vizuální stránka potěší, stejně jako znepokojivou atmosféru podkreslující soundtrack Hildur Guðnadóttir. Co méně, je samotné rozvíjení zápletky, kdy se nemohu zbavit dojmu, že vzrušení z rozluštění záhady, které zažívá detektiv Poirot, se tak úplně nepřenáší na diváka. 

Ten se znalostí zápletek knih Agathy Christie dostává až příliš povědomé indicie, stopy a zvraty, vedoucí k závěrečnému rozuzlení. Stopáž kolem sta minut dodává tomuto vyšetřování svižné tempo, divadelní jednota místa, času a děje komorní ráz, v němž vyniknou dialogy a detektivova schopnost dedukce. 

Poirotovi se zase dostáváme o něco víc pod kůži, s tím jak čelí duchům minulosti, ve vícero významech tohoto slova. Kenneth Branagh není obklopen tak hvězdným ansámblem jako v předchozích dvou filmech s belgickým detektivem, ale i tento je velmi dobře sehrán pro potřeby rozehrání této zdánlivě duchařské záhady. 

Žánr nadpřirozeného thrilleru je zajímavým odklonem od předchozích opulentnějších adaptací a dává režisérovi s kameramanem prostor pro rozehrání hororových vizuálních hrátek v uzavřeném prostoru. Nejvíce tak této adaptaci ubližuje slabší příběh se zvraty, které při znalosti děl Agathy Christie asi snadněji uhádnete. Dalším poirotovským adaptacím v Branaghově bych se ale určitě nebránil, protože jim stále umí dát překvapivý kabátek. 

Přízraky v Benátkách

  • Žánr: mysteriózní detektivka
  • Původní název: A Haunting in Venice
  • www.20thcenturystudios.com/movies/a-haunting-in-venice
  • USA, 2023
  • Scénář: Michael Green (předloha Agatha Christie)
  • Režie: Kenneth Branagh
  • Hrají: Kenneth Branagh, Kyle Allen, Camille Cottin, Jamie Dornan, Tina Fey, Jude Hill, Kelly Reilly, Riccardo Scamarcio, Michelle Yeoh
  • Distribuce: Falcon
  • Distribuční premiéra v ČR: 14. 09. 2023

Určitě si přečtěte

Články odjinud