Tento rok nenabídl fanouškům animovaných filmů, ať už malým či odrostlejším, příliš mnoho důvodů vytáhnout kapesníčky a pořádně si poplakat. Schopnost dojmout diváka, který dokáže k animovaným postavám až nebývale přilnout a prožívat s nimi i ty nejhlubší emoce, ostatně patří k devízám nejkvalitnějších žánrovek.
Čtyřky Kung Fu Pandy či Já, padoucha už ale spoléhaly spíš na rutinu a V hlavě 2 vyvolávalo stejný efekt jako poprvé, takže už se kýžené emoce nedostavily. Teď ovšem přichází do kin novinka Rozzum v divočině (The Wild Robot), která z vás chce slzičky vyždímat do poslední kapky. A to se jí poměrně dobře daří.
Animovaný Rozzum provází velmi pozitivní šeptanda. Na kritickém webu Rotten Tomatoes aktuálně svítí 99 % pozitivních recenzí se silným ratingem 8,5 a jedná se navíc o poslední počin studia Dreamworks, který vznikal plně v jejich režii. Jejich další kousky totiž budou vyvíjeny externími studii. Rozhodli se proto jít do této animované výzvy naplno a v režii Chrise Sanderse (Jak vycvičit draka, Lilo & Stitch) vytvořit ultimátní animák pro všechny generace s velmi dojímavou ústřední linií. A nutno říct, že tu opravdu máme horkého adepta na titul animák roku.
Sledujeme příběh robotky ze série Rozzum, jež si začne říkat zkráceně Roz. Jedná se o vysoce inteligentní robotí služku, která má dokonale splnit úkoly, jež jsou jí přiděleny. Jenže tento model ztroskotá na opuštěném ostrově, který obývají pouze zvířata, které o její služby dvakrát nestojí a dívají se na ni jako na monstrum. Roz se však nevzdává, naučí se zvířecí jazyk a hledá úkol, co by v divočině mohla splnit.
Následkem osudu se jí dostane do ruky vajíčko, z něhož se vyklube malé house, jež je ovšem bez rodiny. A jelikož nemá zdánlivě velkou šanci přežít, dostane Roz za úkol ho vychovat a zejména naučit plavat a létat kvůli pozdějšímu odletu do teplých krajů. Stane se jeho adoptivní matkou a musí kvůli péči o mladé několikrát přepsat svůj vlastní program, díky čemuž začne přemýšlet jinak, než je u robota běžné. Získá si tak důvěru nejen housete, ale i celé divočiny? A co budou na změnu říkat její výrobci?
Mateřská láska nade vše
Rozzum v divočině je jednou z těch pohádek, jež okouzlí diváka hned na první pohled. Animace, která kombinuje 3D s tradičnějším dokreslovacím stylem, vypadá opravdu nádherně, stejně jako detailně propracovaný model Roz či celý zvířecí svět. Sanders navíc celý snímek obklopil neskutečně kouzelnou atmosférou a zejména výtečnou poetikou přírody, která zpočátku hezky vykreslí nekompromisní koloběh přírody, čímž částečně připomene např. Lvího krále.
Ještě více však film připomíná pixarovku VALL-I a zejména neprávem opomíjeného Železného obra – a to nejen kvůli robotickému hrdinovi, ale zejména právě v práci s trochu melancholickou a sentimentální atmosférou, funkčním vztahem ústřední dvojice, hrátkami se žánrovými klišé a emocemi.
Právě nevšední vztah mezi robotkou a housetem je bez debat největší devízou filmu. Sanders po Lilo & Stitch a Jak vycvičit draka opět naplno prokazuje, jak neskutečně silnou chemii a pouto mezi ústředními charaktery dokáže vykouzlit a jak umí diváka ponořit do děje. Díky tomu pak mohou tvůrci tak vydatně tlačit na emocionální strunu a ždímat slzičky ve velkém, což se z velké části opravdu daří. Novinka obsahuje několik emocionálně silných momentů, u nichž budou děti přikovány k sedačce a i dospělý divák, zejména pokud do kinosálu přišel se svou vlastní ratolestí, může mít bezmála na krajíčku.
Mateřská láska Roz je tu opravdu slzopudným hnacím motorem, Sanders a spol. navíc zvládají s emocemi pracovat podobně funkčně, jako se to dařilo Pixaru v jeho zlaté éře. Příběh je tu tedy na jednu stranu dost jednoduchý, předvídatelný a postrádá jakékoliv vedlejší zápletky, zároveň má ale v hlavním rodinném motivu v rámci žánru dostatečnou hloubku na to, aby publikum dokázal pohltit.
Až příliš mnoho konců
Na druhou stranu i já coby dojatější divák musím uznat, že v poslední třetině se už na slzičky a příval emocí tlačí až příliš na sílu a moc okatě. Snímek kvůli tomu obsahuje minimálně čtyři emocionální vyvrcholení, po nichž už by prakticky vždy mohl přijít konec, autoři ale do čtvrt hodinky přijdou s další dojemnou náloží. A to už k závěru začíná být přeci jen malinko monotónní, a to zejména, když v jednom ze silných momentů dojde k popření nelítostného kruhu života v divočině a začne se až moc cílit na dětského diváka.
Po režijní a řemeslné stránce je však Rozzum v divočině velmi nadprůměrnou podívanou, na kterou se skvěle kouká. Sanders dokáže výtečně pracovat s načrtnutým světem, předkládá nám i vděčné vedlejší postavičky a umí správně kombinovat vtipnější a dojemnější pasáže. Vytvořil zkrátka špičkový animák, který parádně zabaví celou rodinu a dokáže dojmout bez ohledu na věk. Pravda, v závěru už to s tím sentimentem autoři malinko přepískli a celku chybí jakási myšlenková nadstavba či motiv, který by ho vyzdvihl ke srovnání s nejlepšími kousky od Pixaru. I přesto se jedná o titul, s nímž rodiny v kinech rozhodně nešlápnou vedle.
Rozzum v divočině má opravdu nakročeno k tomu stát se animákem roku, jenž sice nenabízí žádné výrazné poselství a pracuje s prostou a šablonovitou zápletkou, výtečná animace a zejména vtahující vztah mezi Roz a malým housetem ovšem i přesto zaručují silný zážitek, u něhož budou mnozí zadržovat slzy jen těžko.
8 /10
Rozzum v divočině
Recenze původně vyšla na webu Kinobox.cz, jejím autorem je Milan Rozšafný