Obrazová stránka filmu, která působí výpravně
Pokud by nevznikly další filmy s Herculem Poirotem v Branaghově podání
7 /10
Před pěti lety nám shakespearovský herec a režisér Kenneth Branagh představil svou verzi belgického detektiva Hercula Poirota. Šarmantnější, akčnější a také s větší psychologickou hloubkou oproti jeho filmovým předchůdcům.
Vražda v Orient expresu zaznamenala v kinech s 352 miliony dolarů tržeb komerční úspěch a tak se začalo plánovat další zpracování románu Agathy Christie, jehož dějiště bylo ostatně v závěru předchozího filmu naznačeno.
Vizuální opulentnost
Je to Smrt na Nilu, která vyšla v roce 1937, kdy se i děj filmu odehrává. Premiéra filmu byla původně plánovaná na prosinec roku 2019, ale kvůli průtahům s natáčením a pandemii k ní dochází až nyní. Toto zdržení umožnilo Branaghovi vyhrát si s obrazovou stránkou filmu, která je opět opulentní.
Elegantní dobové kostýmy a účesy, zářící interiéry ve stylu art deco, detailní vybavení dvoupatrového parníku Karnak, exotické lokace. Na výpravě film s rozpočtem 90 milionů dolarů, tedy s asi o třetinu vyšším než v případě Orient expresu, zkrátka nešetřil.
Kameraman Haris Zambarloukos dovede vytvořit iluzi pohybu postav v bezprostřední blízkosti majestátních pyramid v Gíze, skalních chrámů v Abú Simbelu a dalších starověkých egyptských památek, stejně jako plavby po Nilu. Krajinné scenérie s monumentálními stavbami opět vznikly z velké části v počítači, jejich sytá barevnost na toto kouzlo markýrované falše ironicky upozorňuje, ale dovedou dodat, v kombinaci s těmi reálnými, příběhu potřebný exotický nádech.
Záběry jsou pečlivě nasvícené, kamera si hraje se zabíráním postav a orchestrací prostoru v dynamických pasážích, bluesové a jazzové skladby dokreslují atmosféru v klubech v druhé polovině třicátých let. Někomu může připadat vizuální stránka až marnotratně okázalá, ale je součástí režisérova záměru jak odlišit novou adaptaci od těch předchozích.
Knír jako brána k srdci
Smrt na Nilu asi znáte z filmového zpracování z roku 1978 s Peterem Ustinovem v roli Poirota, nebo toho televizního z roku 2004, kde mu propůjčil tvář David Suchet. Branaghova verze působí nejvelkolepěji, ale její jádro je komorní, konverzační, tak jak jsme u detektivek Agathy Christie zvyklí.
V uzavřeném společenství zde dochází ke zločinu, k němuž, podobně jako v případě Vraždy v Orientu expresu, mohli mít důvod všichni zúčastnění. A na Poirotovi, který dění na luxusním říčním parníku v Egyptě zdánlivě nezúčastněně sleduje, je, aby díky svým mimořádným deduktivním schopnostem určil, kdo je vrah a jaký byl jeho motiv.
Líbánky zde totiž ve společnosti pozvaných hostů slaví bohatá dědička Linnet (Gal Gadot) se svým novomanželem Simonem (Armie Hammer). Toho odlákala své nejlepší přítelkyni Jackie (Emma Mackey), která pár od té doby pronásleduje. Není ale jediná, kdo měl důvod k pomstě Linnet.
Na Poirotvi je, aby rozpoznal, zda motivem k vraždě byla láska nebo touha po penězích. Či snad kombinace obojího. Skrze lásku k ženě blíže poznáváme i samotného Hercula Poirota (Kenneth Branagh). Černobílý prolog nás zavádí v roce 1914 do zákopů první světové války, kde mladý a tehdy ještě oholený Poirot sloužil jako kadet.
Dojde zde k události, která nám vysvětlí nejen, proč nosí onen excentricky přemrštěný knír, ale i proč zůstal starým mládencem. Při hledání viníka vraždy na Nilu nám tak nechá nahlédnout do svého raněného srdce, které na lodi možná poznává někoho blízkého.
Branagh nás tak nechává nahlédnout zas o něco hlouběji do nitra této postavy, čímž ji činí charakterově plastičtější oproti prvnímu dojmu z ní coby samolibého a marnivého, byť geniálního detektiva, trochu povzneseného nad problémy druhých. Téma lásky, její ztráty, absence a touhy po ní mu dodává melancholičtější strunu, její vášnivou podobu pak ztělesňuje Emma Mackey jako Jackie.
Vzniknou další filmy?
Branagh neměl tentokrát k ruce možná tak hvězdný ansámbl jako minule, ale slouží mu stejně dobře. Nejvýrazněji v něm působí Emma Mackey a Tom Bateman jako Poirotův pomocník Bouc, který tu má také vlastní milostnou linku.
Novou identitu oproti knižní předloze získává postava Salome v podání Sophie Okonedo. Těch změn učinil scenárista Michael Green více a leží v rovině nejen změny pohlaví, rasy a sexuální orientace jednotlivých známých postav, ale i jejich záměrů a motivací. Některé vedlejší figury přibyly, ale žádná z nich nemění charakter původního vyprávění.
To v první polovině vyprávění sází na expozici postav a jejich vzájemných vazeb, aby s vraždou v té druhé nabralo na obrátkách. Dojde v ní i k zběsilé honičce detektiva s vrahem v podpalubí lodi i držení se v šachu namířenými zbraněmi.
Smrt na Nilu tak oplývá podobnými přednostmi jako předchozí zimní cesta Orient expresu. Vizuálně atraktivním způsobem v ní režisér Kenneth Branagh podává klasický detektivní příběh, který prohlubuje o další nahlédnutí do nitra slavného detektiva a jeho přiblížení z hlediska toho, co před světem skrývá on.
Branagh původně plánoval, že těch filmů s Herculem Poirotem bude víc, ale po akvizici studia 20th Century Fox společností Disney byl tento projekt zastaven. Ke škodě věci, protože staromilských detektivek v moderním kabátku zas tak moc nevzniká.
Smrt na Nilu
- Žánr: detektivní
- Původní název: Death on the Nile
- www.20thcenturystudios.com/movies/death-on-the-nile
- USA, 2022
- Scénář: Michael Green (předloha Agatha Christie)
- Režie: Kenneth Branagh
- Hrají: Kenneth Branagh, Gal Gadot, Armie Hammer, Letitia Wright, Tom Bateman, Russell Brand, Annette Bening, Rose Leslie, Emma Mackey, Sophie Okonedo, Jennifer Saunders
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 10. 02. 2022