Recenze filmu Velryba. Oscarový comeback Brendana Frasera v emotivním dramatu Darrena Aronofského

Recenze filmu Velryba. Oscarový comeback Brendana Frasera v emotivním dramatu Darrena Aronofského

Plusy
Herecký výkon Brendana Frasera, přenesení divadelního tvaru do filmu
Minusy
Pro někoho možná až přílišný tlak na emoce
8  /10

Téma fyzické sebedestrukce se ve filmech Darrena Aronofského pravidelně vrací. Od Requiem za sen, přes Wrestlera, až po Černou labuť. Jejich protagonisté nebo protagonistky v nich svá těla podrobují větší zátěži, než jsou schopná unést, což se projevuje i na jejich mentálním rozpoložení. 

Velryba v tomto jde v jejich stopách a přichází s emotivním dramatem o morbidně obézním profesoru angličtiny a lektoru on-line kurzů tvůrčího psaní, který svůj smutek a vnitřní pocit ze série životních proher zahání přejídáním. Jeho váha se dostala na hranici tří set kil a vážně ohrožuje jeho zdraví. 

Komorní divadelní základ

Aronofského osmý celovečerní snímek vznikl podle stejnojmenné divadelní hry z roku 2012 dramatika Samuela D. Huntera, který ji adaptoval jako scenárista i do filmové podoby. Přičemž do ní promítl hodně z vlastních zkušeností, týkajících se otázek církve, sexuální orientace a homofobie. 

Svůj jevištní původ film nezapře, což se zjevné z toho, jak je koncipován a strukturován. Až na skromné flashbacky se celý odehrává v jednom bytě, v němž se pravidelně střídají návštěvy několika postav, uvozené většinou jejich zaklepáním na dveře malého domku se zápražím, které tu bude také využito. 

Rozhovory a konfrontace s těmito návštěvníky bytu slouží k odkrývání informací o hlavní postavě, její minulosti, traumatech, které jí sužují a stavu, do něhož se dostala. Vyprávění je tak postaveno na dialogových výměnách a silných hereckých výkonech. 

Režisér si je vědom, kde se nachází přednosti tohoto jeho počinu, totiž ve scénáři a jeho postavách a poměrně pokorně tomuto záměru slouží. Oproti jeho předchozím titulům tento působí mnohem komorněji, civilněji, střídměji. Režisér postupně rozehrává a velmi efektně na sebe nechá nabalovat motivy, přítomné v divadelním základu a vede je k emotivní koncovce. 

whale_xlg.jpg

To ale neznamená, že by se vzdával filmové řeči. Kameraman Matthew Libatique si hraje s kompozicí prostoru bytu a jeho snímáním tak, aby nepůsobil staticky, což se mu daří. Středobodem bytu je ale právě Charlie (Brendan Fraser), který se v něm díky své váze už jen velmi obtížně pohybuje. Pomáhá mu v tom chodítko, jinak je ale většinou zabořený do sedačky, odkud i vede online kurzy tvůrčího psaní. 

V bytě s neustále zataženými závěsy panuje zšeřelé přítmí, korespondující s tím, jak se v něm jeho majitel ukrývá před světem. Formát obrazu 1,33 : 1 (4 : 3) napomáhá intimitě vyprávění a zároveň vyvolává pocit tísnivého tlaku u nás jako diváků, plynoucí z vědomí, kam Charlieho sebedestrukce spěje. Umocněno je to i mrazivě srdceryvnou hudbou Roba Simonsene v až hororové scéně nekontrolovatelného emočního přejídání v důsledku další stresové situace. 

Odcizená dcera

Co za ním stojí, osvětlují právě rozhovory s návštěvníky jeho bytu. Tou pravidelnou je jeho jediná kamarádka a zdravotní sestra Liz (Hong Chau), která se o něj stará a snaží se jej přimět, aby se odebral do nemocnice, protože mu hrozí městnavé srdeční selhání. Charlie to odmítá s tím, že by nebyl schopen splatit dluh, který by mu za lékařskou péči vznikl. 

Dalším je mladý misionář církevního společenství Thomas (Ty Simpkins), který mu nabízí spásu. Pravidelně přes dveře komunikuje i s kurýrem Danem, který mu každý večer vozí pizzu. Charlie ale stojí především o přítomnost své odcizené dospívající dcery Ellie (Sadie Sink), kterou osm let neviděl. 

Kontaktuje ji a slíbí jí, že jí připadnou všechny jeho úpory. Ellie, která chce pomoci s napsáním školního eseje, ho začne navštěvovat. Jejich interakce je ale plná výčitek a bolesti. Ellie mu nemůže odpustit, že ji a její matku opustil kvůli muži, do něhož se zamiloval. Byl to jeho student, který tragicky zemřel, protože neunesl bigotní odmítání jeho rodiny toho, kým je. Tato ztráta Charlieho dostala do spirály chorobného přejídání. 

Nyní, když cítí, že se jeho dny krátí, stejně jako jeho dech, chce napravit vztahy se svými nejbližšími. S bývalou manželkou Mary (Samantha Morton) nalezne jistou míru porozumění a odpuštění, horší je to s dcerou, pro niž se stává jen nárazníkem jejího hněvu. 

Charlie jako celoživotní optimista věří, že v jádru není zlá, jak naznačuje její matka, jen potřebuje více porozumění. Snaží se nacházet to lepší v ní i tam, kde její jednání může působit jako zlý úmysl. Její nelítostná, zraňující slova chápe jako projev upřímnosti, k níž vede i své studenty při distanční výuce. Ta probíhá z jeho strany s vypnutou web kamerou, aby je nevystavoval pohledu na své vzezření, takže je logické, že když k nim přijde s poselstvím, že život je důležitější než literatura, odhalí jim i svou plnou identitu. 

Comeback Brendana Frasera

Charlieho obezita je projevem jeho vnitřní bolesti, tak kontrastní k jeho vřelé povaze vůči druhým. Brendan Fraser, pro něhož jde po nějakých patnácti letech, provázených osobními problémy, o návrat na vrchol, toto umí ve svém hereckém výkonu velmi dobře odstínit. 

V jeho laskavých modrých očích se zračí naděje v lidskou dobrotivost, jeho protetické tukové tělo představuje utrpení, s nímž se musí potýkat. I když po většinu filmu Fraser sedí a jeho pohyb je limitován jeho váhou, dovede mimikou a řečí těla, například rukou, říci mnohé o tom, s čím se jeho postava potýká a co prožívá. 

Herec akčních, dobrodružných a komediálních snímků ukazuje, že si dovede poradit i s takto výraznou charakterní rolí, která splňuje přesně parametry, na něž oscaroví akademici slyší. Hluboce empatické ponoření se do postavy, spojené s její fyzickou proměnou, provázené hereckým comebackem, za nímž stojí osobní příběh návratu na vrchol. 

Nechci říci, že je za tím kalkul, stejně jako o ždímání emocí, které vyplývá z toho, že si uvědomujeme, kam příběh Charlieho spěje. Filmy Darrena Aronofského vždy působily emotivně, tady režisér velkou část břemene, které jeho protagonista nosí, přenáší na diváka, který díky němu zažívá podobně svíravý pocit jako on, když mu tělo vypovídá službu. Brendan Fraser se s touto náročnou rolí popasoval velmi citlivě a je na místě očekávat, že právě on promění jednu ze tří oscarových nominací, s nimiž snímek do tohoto klání vstupuje. 

Velryba

  • Žánr: drama
  • Původní název: The Whale
  • www.a24films.com/films/the-whale
  • USA, 2022
  • Scénář: Samuel D. Hunter (podle vlastní divadelní hry)
  • Režie: Darren Aronofsky
  • Hrají: Brendan Fraser, Sadie Sink, Hong Chau, Ty Simpkins, Samantha Morton, Sathya Sridharan
  • Distribuce: Aerofilms
  • Distribuční premiéra v ČR: 23. 02. 2023

Určitě si přečtěte

Články odjinud