Recenze filmu Zabiják. V thrilleru Davida Finchera na Netflixu se metodický profesionál vyrovnává s následky svého selhání

Po světové premiéře na festivalu v Benátkách vstoupil na streamovací platformu Netflix thriller Zabiják, který je už druhým filmovým počinem, který pro ni David Fincher připravil. Nejprve se pro ni věnoval práci na seriálech Domek z karet a Mindhunter, před třemi lety mu pak umožnila realizovat scénář ke snímku Mank, který jeho otec Jack napsal už v devadesátých letech. 

Opětovné spojení se scenáristou Sedm

Manka chtěl Fincher natočit už po Hře a vyšlo mu to o více než dvacet let později, v případě Zabijáka byla ta prodleva sice o něco kratší, ale ne zas o moc. Zájem o jeho realizaci měl už po Zodiacovi. O Fincherovi je známo, že je puntičkář, obsesivní perfekcionista a člověk, vzpírající se studiovému systému, který si nerad nechá do svých filmů mluvit, takže není divu, že mu volnost a štědré finanční zázemí Netflixu vyhovuje. 

V Zabijákovi spojil své síly se scenáristou jeho druhého celovečerního snímku Sedm. Andrew Kevin Walker poté ještě napsal scénáře k Burtonově Ospalé díře a dalšímu temnému thrilleru 8 MM, ale v posledních dvaceti letech s žádným výraznějším počinem nepřišel. 

V Zabijákovi se inspiroval stejnojmennou předlohou v podobě série grafických románů spisovatele Alexise Nolenta a výtvarníka Luca Jacamona. Ta sleduje nejmenovaného nájemného vraha, podobně jako film podle ní. Fincher do něj i do ústřední postavy vtělil hodně ze své osobnosti. Touha po dokonalosti je patrná ze skladby záběrů i zvukového podkresu osvědčené dvojice Trent Reznor a Atticus Ross. 

Odosobněné kolečko ve vražedném soukolí

Jejich drásavé tóny navozují pocit neklidu a ohrožení, ať už se zabiják pohybuje po ulicích metropolí nebo na opuštěnějších místech. Vyprávění, členěné do kapitol, nás zavede do Paříže, New Orleansu, New Yorku, Chicaga, na Floridu i do Dominikánské republiky, ale měnící se místa neslouží jeho atraktivitě. Vnímáme je prizmatem hlavního hrdiny, pro něhož jsou zcela zaměnitelná z hlediska misí, které v nich plní. Přemýšlí o nich jen jako o místech, kde se s někým setká nebo koho v nich vysleduje. 

Zabiják je tak velmi minimalistický a strohý film, v němž změna lokace je motivována jen potřebami zabijáka. Je to zároveň film chladný, metodický, tedy přesně takový jaký je titulní zabiják. Každá z kapitol nabídne konfrontaci s jedním z jeho terčů, ke kterému se mohou přidat nečekané komplikace.

Zabiják (Michael Fassbender) si přitom asi mnoho vašich sympatií nezíská. Je to odtažitý, chladný stroj, který si zakázal emoce a soucit vůči druhým. Jen tak může přežít v soukolí, kde ti silnější požírají ty slabší. Svoje konání bez jakéhokoliv morálního ukotvení si omlouvá mantrou profesionála jeho typu. Ta mu velí držet se plánu, neimprovizovat, předvídat, nikomu nevěřit a zakázat si empatii. 

Jeho vnitřní monology můžeme vnímat jako satirický osten vůči zmechanizované korporátní kultuře, kde odosobněný jedinec plní zadané úkoly. Podobně jako Zabiják, který je neznámými lidmi najímán na likvidaci dalších jemu neznámých lidí. Zabijáka nezajímá, proč mají být odstraněni, odvádí jen práci, za níž je štědře placen. 

Následky selhání

Jeho práce přitom nepůsobí nijak vzrušivě. Jde o rutinní zakázky, při nichž si musí obhlédnout místo, vybrat vhodné nástroje a dopravní spojení a při čekání na oběť a vhodný okamžik útoku působit co nejméně nápadně. Zabiják v šusťákovce a hučce tak ze všeho nejvíc připomíná německého turista. 

První pařížská kapitola to nejlépe demonstruje. Zabiják čeká na objekt několik dnů v prázdném bytě naproti hotelovému pokoji, kde by se měl vyskytnout, pečlivě po sobě zametá stopy své přítomnosti v něm, pro jídlo si chodí do fastfoodu, ve volných chvílích cvičí jógu nebo poslouchá písně skupiny The Smiths. Když se pak v pokoji objeví a on zmáčkne spoušť, stane se to, co neočekával. Mine cíl. Poprvé v životě. 

Proč si předplatit Netflix? Třeba kvůli těmto filmům. Všechny mají dabing nebo české titulky

Zbytek filmu se pak vyrovnává s následkem tohoto selhání. Snaží se vrátit svůj život do původního stavu, ale ono už to nejde. Z lovce se stává lovná zvěř, a když jiní zabijáci nezastihnou v jeho úkrytu jeho, odnese to jeho partnerka. 

A zabiják, navzdory všem poučkám o efektivitě, minimalizaci nákladů a oproštění se od emocí, se vydává na cestu pomsty. Při níž se svému krédu opakovaně zpronevěřuje. Musí totiž vyhledat a zlikvidovat ty, kteří vědí o jeho selhání. Jen tak se může vrátit zpátky do hry na pozici, která mu náležela. 

Braková historka, zabalená do kvalitního řemesla

Režisér nám ale až na jednu scénu kontaktního, fyzického zápasu, při němž doslova praskají kosti v těle, nedopřává žánrové divácké zadostiučinění. Což platí i o závěru filmu, v němž by měla jeho odplata gradovat. Režisér se nesnaží být napřed před divákem, jde s ním a předkládá mu v podstatě brakovou historku i zápletku, zabalenou do kvalitního řemesla. 

Michael Fassbender svým šlachovitým, vysportovaným ustrojením a mimikou, která ani nemrká, dokonale odráží, jak je jeho postava koncipována. A s ní i celý film. Je dokonale soustředěný, před „prací“ si kontroluje tepovou frekvenci, ale o jeho vnitřním světě se nic nedozvíme. 

Podobně na nás působí film Zabiják. Namísto psychologické sondy do nitra zabijáka dostáváme jednoduchý příběh o tom, jak se mu život vymkne z kloubu. Podaný ale natolik precizní formou, že nás její minimalistický charakter, inspirovaný Melvillovým Samurajem, dokáže vtáhnout. I při vědomí, že v minulosti režisér přicházel s mnohem podnětnějšími a divácky atraktivnějšími záležitostmi. 

Zabiják

• Žánr: thriller
• Původní název: The Killer
• www.netflix.com/cz/title/80234448
• USA, 2023
• Scénář: Andrew Kevin Walker (předloha Alexis Nolent a Luc Jacamon)
• Režie: David Fincher
• Hrají: Michael Fassbender, Tilda Swinton, Charles Parnell, Arliss Howard, Monique Ganderton, Kerry O'Malley, Sala Baker
• Distribuce: Netflix
• Distribuční premiéra v ČR: 10. 11. 2023