Recenze filmu Zásah štěstím. Woody Allen se ve svém padesátém filmu zamýšlí v Paříži nad rolí náhody ve směřování našich životů 

Už před světovou premiérou na loňském festivalu v Benátkách osmaosmdesátiletý herec, scenárista a režisér Woody Allen ohlásil, že toto bude jeho poslední film a nadále se bude věnovat psaní románů. Přijetí jeho padesátého celovečerního snímku jak diváckou, tak kritickou obcí bylo asi nejpozitivnější z jeho titulů za posledních deset let, tedy od doby, kdy Cate Blanchett za drama Jasmíniny slzy získala Oscara. 

Role náhody v našich životech

Ryze dramatickou látkou, nastolující morální dilemata jak z Dostojevského Zločinu a trestu, byl i film Match Point - Hra osudu. Ten byl zasazen, podobně jako Zásah štěstím, do prostředí vyšší střední třídy. Téma zločinu a trestu se v Allenových filmech pravidelně objevuje, od Zločinů a poklesků po Iracionálního muže.

Souběžně s ním ukazuje, jak cestu spravedlnosti ovlivňuje náhoda, klíčový prvek zkoumání mnoha jeho filmů, včetně tohoto jeho posledního. A nejen ji, ale i naše životy, přes snahu je někam směřovat. Allen je v tomto fatalista, přitakávající roli štěstěny, náhody a osudu. Přičemž i láska je jedním z faktorů, určujících výrazně proměnlivost naší životní trajektorie. 

Z náhody tak činí prostředek vypravěčské hry i součást disputace postav, jedna z nich o ní a její roli píše celý román. Náhodné je setkání po letech, z něhož vzejde milostný trojúhelník a náhoda obstará i odzbrojující pointu, která se sžíravě vysmívá našim snahám si ji podmanit. 

Woody Allen kombinuje romanci s detektivkou a opět se vrací k otázce, zda existuje dokonalý zločin, který by jeho pachateli prošel bez potrestání. Podobně jako v Tajemné vraždě na Manhattanu nebo filmu Sólokapr k objasnění toho, co se stalo, používá civilní osoby, které se pouští do pátrání na vlastní pěst. Z nebezpečí, které těmto samozvaným detektivním očkům v důsledku toho hrozí, pak vytváří napětí snímku, odlehčované nadsázkou, s níž se na jejich počínání dívá. 

Stylistická symbolika barevného nasvícení

Příběh je zasazený do Paříže a jejího okolí a Allen ho poprvé natočil ve francouzštině a s francouzskými herci. V městě nad Seinou už se odehrávala Půlnoc v Paříži, jeden z jeho komerčně nejúspěšnějších titulů, ale tu točil ve své mateřštině, tak jako všechny své dosavadní filmy, včetně těch, co se odehrávaly v evropských metropolích. 

Pařížské lokace i domácí herci dodávají Zásahu štěstí pověstný francouzský šmrnc. Milenci si dávají dostaveníčka v útulných kavárnách i parku na rychlý oběd v podobě bagety. Bohémský spisovatel bydlí v prosluněném podkrovním bytě, vše podbarvují tóny melodického jazzového soundtracku. 

Jde o zidealizovaný pohled a zároveň hru s klišé v nahlížení Američanů na Francouze. Věhlasný italský kameraman Vittorio Storaro, který s Allenem spolupracuje na všech filmech od Café Society, tuto hru podporuje a podzimní Paříž snímá v dlouhých, pečlivě komponovaných záběrech, sledujících pohyb a konverzaci postav. 

Jejich světy odlišuje symbolikou barevného nasvícení. Hřejivě žlutou má svět milenců, odtažitou, chladně modrou snobský, zbohatlický svět podváděného manžela. Je to stylistická manýra, podobně jako vyobrazení Paříže, ale v Allenově rozehrané vztahové šachovnici funguje. 

Mravoličné zkoumání

Jejími pěšáky jsou manželé Jean (Melvil Poupaud) a Fanny (Lou de Laâge). Ona pracuje v galerii, on o svém povolání říká, že dělá bohaté lidi ještě bohatšími. Vysoký životní standard je patrný jak z jejich bytu v centru Paříže a služebné, kterou mají, tak ze způsobu, jak tráví volný čas v Paříži i na venkově při lovu zvěře. Mezi snobskou smetánkou, která se ráda baví o tom, které restaurace navštěvuje a jaká jídla si v nich dopřává. 

Fanny už jednou vdaná byla, ale šlo o až příliš neukotvený svazek, v jehož světle oceňuje zajištěné zázemí a lásku, kterou jí zahrnuje současný manžel. Že jde o lásku poněkud majetnickou, si uvědomuje i krásná Fanny, když o sobě mluví jako o trofeji. Tedy jakési ozdobě společenských večírků, jež s manželem navštěvují. 

Když potom narazí na ulici na spolužáka z lycea, začínajícího spisovatele Alaina (Niels Schneider), který se jí dvoří a vyzná se jí z toho, že byla jeho školní láskou, není jí to rozhodně nepříjemné. Začnou se častěji vídat a časem se z nich stanou milenci. 

Že se s jeho ženou něco děje, neunikne ani pozornosti Jeana. Najme si detektivní agenturu, která mu jeho podezření potvrdí. A on se rozhodne vrátit jejich manželství do původních kolejí. Nepočítá přitom ale s tím, že se Fannyina matka Camille (Valérie Lemercier) začne víc zajímat o jeho minulost a vyvozovat z toho závěry. 

Camille, která má ráda detektivky od Georgese Simenona, připomíná postavy, jež hrála v Allenových filmech Diane Keaton, například Carol v Tajemné vraždě na Manhattanu. Lou de Laâge vypadá trochu jako Emma Smetana a v její Fanny se sváří pragmatismus s touhou po romantice. Tu jí nabízí Alain, ale miluje jí i její manžel, jehož charakter se tu nejvíc vybarvuje. Fanny přehlíží problematické stránky jeho osobnosti nebo si je nepřipouští a v rámci vlastního materiálního pohodlí přistupuje na až přílišné kompromisy se svým já. 

Svět smetánky podrobuje Woody Allen jízlivému, mravoličnému zkoumání. Zamýšlí se v něm nad rolí náhody v našich životech, které ironií osudu dostávají úplně jiný směr, než jsme si původně plánovali. Postavy jeho vyprávění vede přesně v duchu tohoto svého záměru a činí tak způsobem, který znovu nastoluje a tématizuje otázky, přítomné už v jeho předchozích titulech. Pokud by tento měl být ten poslední, jde o velmi důstojné rozloučení s jeho tvůrčí kariérou. 

Zásah štěstím

• Žánr: detektivní romance
• Původní název: Coup de chance
• www.bioscop.cz/filmy/zasah-stestim
• Francie / Velká Británie, 2023
• Scénář: Woody Allen
• Režie: Woody Allen
• Hrají: Lou de Laâge, Niels Schneider, Melvil Poupaud, Valérie Lemercier, Yannick Choirat
• Distribuce: Bioscop
• Distribuční premiéra v ČR: 04. 01. 2024