Plusy
- Vyvážená kombinace přenosky a šasi
- Férová cenovka
- Snadno fungující automatika
- Nekomplikované seřízení
- Čistý, „srovnaný“ zvukový projev
Minusy
- Design vypadá trochu obyčejně
- Rychlost motoru není optimální
Víte, kde je německé phono muzeum? V oblasti Sankt Georgenu v Černém lese, místě, které je už dlouhá, předlouhá léta zasvěceno (alespoň z pohledu hi-fi techniky) výrobě gramofonů. Dříve tu vyráběl třeba Dual, dnes tu operuje jen pár měsíců stará značka Rekkord, která nicméně technologicky i stylově navazuje právě na zmíněnou legendu.
Bezmála stoletá tradice výroby gramofonů v tomto místě zapříčinila i to, že v blízkém okolí existuje ekosystém subdodavatelů a Rekkord říká, že víc než 9 z 10 součástek, které jsou v gramofonech používané, se vyrábí „co by kamenem dohodil“ od jejich továrny, takže navzdory akceptovatelným cenovkám jsou modely Rekkord skutečně poctivě „Made in Germany“, nikoliv jen „sestaveny v Německu“.
Specializací značky Rekkord jsou plně automatické gramofony, současná nabídka se čtyřmi modely se ale dozajista ještě značně rozroste. Vrcholem nynějšího katalogu je model F400 – plně automatický gramofon tradičního tvaru se systémem sub-šasi.
Vzhled a konstrukce
Základ velmi konzervativně vypadajícího gramofonu tvoří dvojitá deska z MDF (tu můžete mít i v černém laku nebo pravých dřevěných dýhách), usazená na čtveřici klasických nožiček. Dominantou horní strany je hliníkový talíř s filcovou podložkou a vnitřními tlumícími prvky, vizuálně na talíř navazuje plastová deska se základními ovládacími prvky – je tu start / stop páčka, zvedací mechanismus, volba rychlosti včetně 78 otáček nebo manuální spouštění ramene.
Na zadní straně jsou pevně zasazené signálové kabely jednoduchého, ale bezproblémového provedení, také je tu napájecí konektor pro externí spínaní zdrojíček. Na zadní stranu lze připevnit také protiprachový kryt, ještě dále podtrhující klasičnost vzhledu.
Roztáčení talíře spočívá na systému malého subtalíře a plochého řemínku. Není to nijak objevný systém, naopak staví na desítkách let firemní tradice (nebo spíše tovární, abychom to řekli přesně).
Osazené raménko je jednoduché – jde o hliníkovou trubičku délky 8,3 palce s dobře přístupným systémem seřízení, jakkoliv dostat F400 do provozuschopného stavu trvalo asi 5 minut, stačilo prakticky dle manuálu nastavit protizávaží. Výhodou nastavitelnosti je ale možnost osazení i jiných, než továrně instalovaných a seřízených přenosek. I když Ortofon 2M Red je vlastně v pěkné proporci k šasi i ramenu a upgrade dost možná nebude nutný. Rameno pracuje na ložisku, které si Rekkord vyrábí sám.
Jak to hraje
Model F400 jsme poslouchali v hlavní redakční sestavě, kdy hrál místo řešení s VPI Scout s ramenem Jelco SA-250 a přenoskou Hana ML a to na Pro-Ject Tube Box S2 nebo Grandinote Celio. Poslouchalo se na Xavian Quarta Evoluzione přes Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR. Napájeno bylo přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P, propojeno pak Nordost Heimdall 2 s výjimkou předzesilovače, napájeného přes Nordost Valhalla 2.
Jako první krok (jako ostatně u všech gramofonů) jsme za pomoci aplikace RPM Pro změřili stabilitu otáčení talíře. Překvapilo nás, že i přes několikeré opakování automatický mechanismus vždy nastaví průměrnou úroveň 34,05 otáčky za minutu. Když nic, vaše hudba bude určitě hrát pěkně svižně.
Kontrabas Charlie Hadena v „My Old Flame“ („Last Dance“ | 2014 | ECM | ECM 2399) měl vlastně ucházející formu, je cítit, že i když je to stále spíše vstupní oblast hi-fi, vyváženost šasi, ramene a přenosky je dobrá, zejména z pohledu celkového pocitu plnosti. Líbilo se nám, že v kontextu kategorie „pod dvacet“ má zvuk slušnou míru vřelosti a přitom bas nijak nevyčuhuje z celkového frekvenčního vyvážení, je ho akorát. F400 má také slušně naznačený pocit fyzičnosti brnknutí.
Velmi důstojná je pak čistota a transparentnost středního pásma – v kontextu třídy byl zpěv LP v její „Muddy Waters“ („Lost on you“ | 2017 | Vagrant | 538284881) velmi dobrý, příjemný, snad maličko měkčí, ale prostě solidní. Přenoska není nějak vrcholně analytická, nesrší zaostřenými detaily, přesto je srozumitelnost a živost dobrá. Celkové vyvážení tu působilo trochu temnějším, lehce saténovějším dojmem, ale nikoliv nepříjemně.
Tikání kovových činelů v „Joni“ Mathiase Eicka („Skala“ | 2011 | ECM | ECM 2187) bylo hladší a jemnější, spíše příjemné než vysloveně analytické, opět v souladu s charakteristikou přenosky. Jednotlivá cinknutí jsou nicméně dobře čitelná a již dobře oddělená. Také objem byl adekvátní, není to cinkavá výraznost, ovšem výšky se neztrácí, je jich zcela přiměřený objem.
Velké a dynamické údery bubnu v „Lion in Winter“ od Bee Gees („Trafalgar“ | 1971 | MFSL | MFSL 1-263) zněly spíše s měkčí poddajností, ne úplně fyzicky důrazné, ovšem dobře ohraničené. Takhle nějak má vypadat začátek opravdového hi-fi. Gramofon s přenoskou umí ukázat buben s vkusnou porcí jeho síly a systém dokáže zůstat kultivovaný.
Čistota a čitelnost v „Modul 60“ od Nik Bärtsch’s Ronin („Awase“ | 2018 | ECM | ECM 2603) byla bezproblémová, je cítit, že přenoska 2M Red má tak trochu svůj „pohodový“ charakter a že není vysloveně analytická, přesto nahrávka není „pod dekou“ a zvuk je slušně přehledný. Přestože reprodukce jako taková inklinuje hlavně k pocitu uvolněnosti, má v sobě „dostatek hi-fi“, aby v kategorii do 20 tisíc gramofon působil nadprůměrně sebejistě co do rozkrývání charakteru (ale i kvality) nahrávek.
Podání prostoru „There is a Kingdom“ od Nicka Cavea („Boatman’s Call“ | 2011 | Mute | LPSEEDS10) nepřináší žádná velká překvapení, pravolevá definice prostoru je dobrá (ale ne holografická), už je tu i lehký náznak opravdového pocitu hloubky. Lokalizace jednotlivých zvuků není úplně „do puntíku“, přenoska hraje volněji – stále to nicméně zůstává čitelné, jak již bylo řečeno výše.
„Child in Time“ od Deep Purple („In Rock“ | 2016 | Harvest | 0825646035083) zněla tak pěkně, nekonfliktně, pozvolna se rozlévala, přitom ovšem pod tou vrstvou příjemnosti najdete strukturovaný obsah, najdete tam informace přehledně seřazené (samozřejmě v kontextu třídy) a můžete hrát i pěkně nahlas, aniž by hudba tahala za uši, protože vyvážení zvuku není úplně „do roviny“, aniž by ovšem basy příliš dominovaly a výšek bylo nějak málo. Je to rozhodně příjemný poslech, nečekaný od v zásadě jednoduchého automatického gramofonu.
Verdikt
Značka Rekkord je mladičká, ale „zděděné“ know-how z oblasti legendárního Dualu je prostě znát.
Vrcholný model automatického gramofonu F400 funguje dobře – možná nedá tolik na modernitu designu, ale zato je celkově pěkně zpracovaný, důležité mechanické části fungují jak mají a hlavně nabízí tento gramofon pohodlí, které možná neosloví puristického audiofila, ale ten, kdo má vinyl jen jako připomínku věcí minulých nebo okrajové zpestření či jako zvědavou ochutnávku moderních trendů, ten by to naopak mohl velmi ocenit.
Automatický mechanismus funguje snadno a dobře, na rozdíl od mnoha jiných takových konstrukcí je pak příjemná velmi proporční vyváženost kvalit šasi, ramene a zvolené přenosky. Jako celek hraje Rekkord F400 nekonfliktně, trochu měkčeji, ale příjemně a tak nějak „zpěvně“, pročež je příjemné poslouchat prakticky jakékoliv nahrávky při jakékoliv příležitosti.
Rekkord F400
Cena: od 18 090 Kč dle provedení
Technické parametry
- Rychlost 33 / 45 / 78 RPM
- Obsluha automatická
- Pohon řemínkový
- Přenoska Ortofon 2M Red
- Rozměry (mm) 430 x 130 x 360
- Hmotnost (kg) 7,2
Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice
