Luxusní zpracování
Vysoký komfort nošení
Měkce poddajný zvuk
Barevnost a sytost
Různé náušníky umožňují ladění zvuku
Přestože jsou pocitově lepší než Empyrean, těžko říci, zda o 30%, o které narostla cena
10 /10
Považujete-li značku Meze ze severorumunského města Baia Mare za jedno z jmen aktuální „nové vlny“ sluchátkových výrobců, s nimiž se v posledních letech roztrhl pytel, zpozorněte – firma totiž byla založena v roce 2011, jakkoliv je pravda, že se na výsluní dostala až o pár let později se svým modelem 99 Classics. To jsou sluchátka, co se patrně docela povedla, neb zůstávají v platné nabídce dodnes jako vstupní brána do katalogu. Poslední dobou ale Meze míří výš, vlastně o hodně výš.
Pokud by vám nestačil top model Empyrean, v Meze připravili ještě vypucovanější, dotaženější verzi s prostým názvem Elite.
Vzhled a konstrukce
Na první pohled jde o Empyrean s jejich neobvyklými a přesto pěknými tvary, jen v jiném barevném schématu, konkrétně v černé se stříbrnými akcenty. Skoro se ale chce říct, že Emyprean tak nějak lahodí oku více.
Jde ale čistě o osobní preferenci a třeba na kvalitu zpracování to nemá žádný vliv. Elite jsou drahá sluchátka a je to vidět. Začíná to nosným mostem z dvou pásků uhlíkového vlákna, které se klenou poměrně výrazným obloukem, aby nad každým uchem skončily lehkým „zhoupnutím“, díky kterému se lépe a příjemněji rozkládá váha sluchátek na vaší hlavě. V kontaktu s vaší hlavou je kožený pás.
Ozvučnice tvaru slzy jsou připevněné ke krásně fungující mechanice – skvěle opracovaný kus kovu je okem nasazený na zdánlivě obyčejnou tyčku a přesto v sobě má tento systém tak příjemný olejovitý odpor, že lze snadno nastavit správnou výšku a optimálně usadit sluchátka na hlavě. Nastavená výška se pak nemění a to navzdory tomu, že tu není žádný systém aretace. Přítlak sluchátek je pak přesně „tak akorát“, ani po pár hodinách neobtěžuje.
Mušle mají poměrně výraznou tloušťku, i když pro ucho v nich není kdovíkolik prostoru. Nemusíte se ale bát, že byste boltcem „narazili na mělčinu“. Vnější strana mušlí je okrášlena jemným, krásným vzorem, který bezmála připomíná krajku. Signálové XLR konektory jsou na spodní hraně mušlí a nasazené pod úhlem.
Uvnitř mušlí je tak jako u modelu Empyrean vsazeno isodynamické řešení měničů od vývojářů z Rinaro Isodynamics. Tato ukrajinská firma je předním vývojářem magnetoplanárních řešení, s čímž začala už kdysi na zakázku armády Sovětského svazu. Ačkoliv koncept zůstává identický s tím v modelu Empyrean, prý jde o nový reproduktor – ten v Empyrean má označení MZ3, tento MZ3SE.
Pointou je to, že na ultralehké membráně je magnetická „mapa“ s různorodými tvary podle toho, která část membrány hraje v jaké pozici kolem vašeho ucha. Jde prý o optimalizaci vyzařování, což umožňuje i dosažení ještě lepšího rozlišení. V horní části membrány jsou vodivé prvky „cik cak“ zleva doprava, což prý lépe reprodukuje hluboké frekvence, zatímco kruhové vodiče vespod membrány lépe fungují na středy a proto jsou přímo proti vstupu do zvukovodu.
Neodymové magnety i s membránou a šasi váží pouhých 75 gramů (tolik k mýtu, že magnetoplanáry jsou těžké), výrobce se chlubí zejména hodnotou celkového harmonického zkreslení, které nemá překročit 0,05% a frekvenčním rozsahem, který díky lehoulinké Rinaro Parus (výrobce říká, že jde o biaxiálně orientovanou semikrystalickou folii s váhou pouhých 0,11 gramu) a síle magnetického pole 0,35 T šplhá až na 112 000 Hz.
Dalšími parametry, které je dobré zmínit, je impedance pouhých 32 ohm a citlivost 101 dB / mW / 1 kHz, což by mělo znamenat, že je rozehrajete třeba i telefonem. Tolik k dalšímu mýtu, totiž že magnetoplanáry jsou extrémně náročné na zesilovač.
Tak jako u Empyrean, i zde máte na výběr ze dvou typů náušníků – alcantarové a kombinované s pravou kůží navrch a děrovanou alcantarou uvnitř. Druhé náušník jsou nové a mají za úkol snížit tlak basů a podtrhnout „vzdušnost“ reprodukce, alespoň podle popisu od výrobce.
Pokračování 2 / 3
Měříme a měříme
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo pomocí systému miniDSP E.A.R.S. – nejedná se o referenční měřící hlavu, disponuje však kalibrovanými mikrofony s profily pro různé typy sluchátek. Měření probíhá v programu R.E.W. s aplikovanou kalibrací pro mikrofony vždy v pěti cyklech na každém kanále pro ověření těsnosti náušníků / nástavců, každé měření probíhá v mírně jiné poloze pro nalezení té optimální a to při hlasitosti 84 dB @ 300 Hz u velkých sluchátek a 94 dB @ 300 Hz u in-ear sluchátek. Zobrazené křivky jsou ty nejlepší.
Níže naleznete dvě sady měření frekvenční odezvy – první nemá aplikovanou žádnou korekci. Graf se může zdát obtížně čitelný a neintuitivní, ale žádná sluchátka na rozdíl od reprosoustav neměří vyrovnaně a ani by zvuk takových nebyl příjemný. Doporučujeme porovnávat s výsledky nejnovějších výzkumů a tvarem preferenční křivky Harman Research 2018. Pro snazší interpretaci grafu je k dispozici také verze s aplikovanou kompenzací – tady by se dalo říct, že čím vyrovnanější odpověď, tím lépe.
Frekvenční odezva – bez aplikované kompenzace (kožené náušníky)
Frekvenční odezva – bez aplikované kompenzace (alcantarové náušníky)
Frekvenční odezva – bez aplikované kompenzace (přímé porovnání obou typů)
Je vidět, že základní charakteristika sluchátek zůstává identická s oběma typy náušníků – je tu jistý pokles energie v pásmu 1 – 2 kHz a dále 12 kHz. Kožené náušníky mají výrazně více basu, velké rozdíly mezi oběma typy jsou viditelné také mezi 5 a 9 kHz.
Zdá se, že nějaká forma odrazů stojí za velmi zřetelným zvlněním křivek od cca 700 Hz výše. Za jistou formu nedostatku lze považovat propad viditelný na 400 Hz, protože jej ale předchází peak, může jít také o nějakou přítomnou rezonanci.
Zkreslení – levý kanál (alcantarové náušníky)
Zkreslení – pravý kanál (alcantarové náušníky)
Zkreslení – levý kanál (kožené náušníky)
Zkreslení – pravý kanál (kožené náušníky)
Pokračování 3 / 3
Jak to hraje
Sluchátka jsme zkoušeli krom obligátních řešení jako je RME ADI-2 DAC FS nebo Apogee Groove také třeba na Brinkmann Nyquist nebo Feliks Audio Elise nebo na výstupu běžného iPhone. Ke srovnání jsme používali redakční Focal Clear.
V Ellingtonově „The Mooche“ byl velký a rozsáhlý basový základ zkrocený, ne ohromující ani ohromný, ale krásně frázovaný, tak nějak pohodově uvolněný. Basa si brouká, plyne a umí se krásně zhoupnout, tak nějak nenuceně, přičemž každé brnknutí je provázeno pocitem solidní síly, i když to není bas, který by vám rozkmital lebeční kosti. Je to vysoká sluchátková liga, to je cítit, sluchátka ale jako kdyby preferovala plavnost a vřelou, sametovou jemnost nad dokonalým ohraničením a studiovou přesností. Přesto v čitelnosti nic nebrání.
Pokud něco pasuje model Elite do první ligy mezi sluchátky, je to podání hlasů – mužské vokály sboru King’s Singers v „Now is the month of maying“ Thomase Morleyho („The HMV Classics Collection“ | 1999 | HMV | 5 73483 2) byly vysloveně luxusní. Každý hlas je jasně vykreslenou individualitou, každý má svou vlastní barvu a čitelnost je fantastická. I tady jde o naprosto nenucený zvuk, nesnaží se o provoplánovitou analytičnost, ale hraje organicky, uvolněně a s citem pro krásu. Ta nenásilná lehkost a přirozená znělost jsou skutečně příjemným zážitkem.
Cinkavé výšky v „Blowin‘ Free“ od Wishbone Ash („Argus“ | 1991 | MCA | MCAD 10234) jsou podané spíše jemněji – na nejvyšších frekvencích sluchátka dosti jasně ukazují charakter toho kterého zdroje signálu, který zrovna používáte a proto je jejich charakteristika poměrně proměnlivá. Je tu dost detailů, činel má jasně definované hranice a je konkrétní, přitom to ovšem není zvuk ostrý nebo příliš pronikavý, ať už hlasitost nastavíte kamkoliv.
Elite dokazují, že ani drahá a ambiciózní magnetoplanární sluchátka nemusí být těžká na rozehrání. Mocně houpavá a dynamická „Suite for keyboard Vol. 2, No. 4 in D minor, HWV 437: Variation No. 2“ od Jacques Loussier Trio („Baroque Favorites“ | 2001 | Telarc | 0089408351624) zněla velmi ochotně a živě. Není to zvuk dravý nebo splašený, naopak zůstává velmi klidný, distingovaný a kontrolovaný, kontrola je pevná, ovšem nenucená.
Nenucenost je pěkné slovo, kterým lze dosti dobře popsat třeba i rozlišení a analytické schopnosti těchto sluchátek – „Finaletto: Di si felice innesto“ z Rossiniho „Il barbiere di Siviglia“ (Marriner / Academy of St. Martin in the Fields | 1995 | Philips | 446 448 2) nabízí excelentní jemnost detailů, je to všechno jako na dlani a přitom naprosto v pohodě. Je cítit, že sluchátka mají parádní, opravdu špičkové rozlišení. Není to zvuk úplně intenzivní, ovšem zato je výtečně čistý a zřetelný, díky oné klidnosti naprosto snadno slyšíte delikátní detaily při nízkých i opravdu vysokých hlasitostech. V sebenáročnějším momentě se pak sluchátka nezahltí.
Přestože nějaká holografická prostorovost je u sluchátkového poslechu dosti omezená, Meze Audio Elite nabízí velmi pěknou a plastickou projekci. Mussorgského „Noc na Lysé hoře“ v podání Moscow Radio & TV Symphony Orchestra („Classical Sampler“ | 1987 | MFSL | UDCD 502) měla velmi pěknou lokalizaci jednotlivých nástrojových sekcí a celkově hudba zněla organizovaně, s přirozenou propojeností, prostě na úrovni opravdu high-endových sluchátek.
Přes všechnu technickou preciznost ale to nejdůležitější ve zvuku modelu Elite představuje muzikálnost a poslechová pohoda – i třeba ne úplně technicky dokonalá (ale přesto velmi pěkná) Gibbova „Christmas Day“ („Titanic Requiem“ | 2012 | Rhino | 2564661065) zněla prostě skvěle. Sluchátka nemají nic, co by rušilo poslechový zážitek, není v nich žádná nepříjemnost, žádný stres, všechno tak prostě jen plyne, line se a harmonicky a barevně se to splétá v krásně muzikální zážitek.
Verdikt
Velmi drahá sluchátka jsou trendem posledních let a je zajímavé sledovat, jak výrazně se tento segment proměňuje a vyvíjí. Meze Audio Elite patří právě do této nejvyšší cenové ligy (pomineme-li úplné ústřely jako HIFIMAN Shangri-La) a vlastně tomu vše odpovídá.
Jde o luxusně a skvěle industriálně zpracovaný výrobek v pěkném balení, sluchátka mají dvě sady náušníků, které spojuje vysoký komfort nošení, ale výrazně odděluje zvuková charakteristika, s kterou proměňují zvuk sluchátek a v neposlední řadě je tu vysoká dávka muzikálnosti, kterou s přeci jen zřetelným vlastním charakterem, postaveným na klidu a pohodě, Meze Audio Elite nabízí.
Je to tak trochu sluchátková obdoba luxusní soukromé jachty, na které se můžete plavit libovolnými vodami, rychle či pomalu a přesto stále zůstane dominantní kultivovanost toho zážitku. Elite právem patří do top sluchátkové ligy, i když jejich charakter není nutně pro každé uši.
Meze Audio Elite
Cena
Technické parametry
- Měniče magnetoplanární, isodynamický
- Konstrukce otevřená
- Frekvenční rozsah 3 až 112,000 Hz
- Impedance 32 Ω
- Citlivost 101 dB (1 mW / 1 kHz)
- Harmonické zkreslení (THD) <0.05%
- Hmotnost ~430 g
Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice