Elegantní estetika
Pevný bas
Velmi dobrý komfort nošení, váha se velmi snadno rozložení po celé hlavě
Možnost volby mezi náušníky se slyšitelně různými charaktery
Celkově hladké a kultivované
Někdy by zvuk mohl mít trochu jiskry a života navíc
9 /10
Rumunsko možná není zemí, kterou si spojujete s luxusem, špičkovým technickým zázemím a vůbec moderním „západním“ stylem, ale to by byla chyba – přestože venkov může místy stále ještě připomínat svět z románu o Draculovi, Bukurešť dnes co do lesku, bohatství a stylu směle konkuruje západním metropolím od Říma přes Paříž až k Londýnu. V tomto kontextu je pak možná méně překvapivé, že právě v Rumunsku vznikla manufaktura na špičková sluchátka, nesoucí jméno svého tvůrce Antonia Meze.
Na severu země, téměř na dotek s hranicemi s Maďarskem a Ukrajinou, značka Meze existuje už od roku 2011, nejde tedy o žádné nováčky v oboru, byť první úspěšná sluchátka – model 99 Classics – přišel na svět až roku 2015.
Ještě donedávna vládl katalogu model Empyrean, výrobcem označovaný za „první sluchátka s izodynamickou soustavou měničů“, osazený reproduktor je na míru vyvíjený u firmy Rinaro Isodynamics, která dnes sídlí v Polsku, ale jejíž tým konstruktérů si ostruhy získal v dobách Sovětského svazu jako součást ukrajinského státního elektro-akustického projektu. Firma se dnes specializuje na zakázkové konstrukce, zejména magneto-planárního typu a stále spoléhá na ukrajinskou továrnu, kde se měniče vyrábí ručně.
Vzhled a konstrukce
Empyrean jsou luxusně pojatá, špičkově materiálově pojatá veliká sluchátka. Dominantní jsou samozřejmě mohutné mušle mandlovitého tvaru, které jsou přes tlusté hliníkové prvky s krásně olejovitým chodem pro přesné nastavení navázány na karbonový týlní most velmi odlehčeného typu, který vytváří přítlak na uši.
Váha sluchátek je na hlavě ale rozložená přes kožený popruh. V kombinaci s patentovaným „křídlovitým“ zakončením těchto nosných částí se 430 gramů nosí až překvapivě snadno – žádná bolest za krkem ani po pár hodinách. Základní nosná konstrukce je hliníková a vzniká dvacetihodinovým opracováním z jediného bloku kovu na CNC frézkách.
Zásadní jsou pak samozřejmě mušle a jejich obsah. Vnější strana je malým uměleckým dílem (přitom otvory slouží jako průduchy, jde tedy o otevřená sluchátka) s až orientálním vzorem, technickým dílem, které není „jen tak“ jsou pak náušníky – byly prý navrženy na základě obsáhlého antropometrického zkoumání. Jsou měkké a velmi hluboké, ucho do nich vklouzne mimořádně snadno a zároveň dobře izolují.
Nemluvě o skvělém pohodlí. Náušníky jsou snadno výměnné, navíc kožený a alcantarový zní každý jinak; drží na kovové nosné struktuře za pomoci magnetického pole samotného reproduktoru. Zároveň je tu také isomagnetický plát, který pomáhá zvýšit citlivost až o 1 dB, stejně jako zamezuje průniku magnetických polí do hlavy. Do každé mušle přivádí signál jeden mini XLR konektor se čtyřmi piny.
Pojďme se ale podívat hlavně na samotný měnič MZ3 – má vajíčkovitý tvar, jeho základní tělo je z plastu vyztuženého skelným vláknem a skládá se ze tří vrstev. Na obou stranách je základní rám, nesoucí magnety, uskupené do dvou různých tvarů. Jde o neodymové magnety a právě zde leží princip izodynamického pohonu – membrána je díky promyšlenému tvaru vybuzena stejně na celém povrchu. Samotná membrána kopíruje tvar „vajíčka“ a váží pouhých 0,16 gramu při aktivní ploše 4650 mm2.
V membráně jsou dva různé druhy cívek – příčné a spirálovité, kopírují rozložení magnetického systému a také prý odpovídají přirozenému rozložení lidského ucha. Klasické příčné cívky jsou účinné na basech (ty jsou nahoře na membráně) a spirály zase na středo-výškovém rozsahu (a jsou tak přímo u zvukovodu). Síla magnetického systému je 0,35 Tesla.
Meze Empyrean mají frekvenční odezvu udávanou v neskutečném rozsahu 4 – 110 000 Hz, impedance je příznivých 31,6 ohm, citlivost pak solidních 100 dB / mW / 1 kHz. Výrobce udává i extrémní maximální akustický tlak 130 dB, přičemž celkové harmonické zkreslení se drží pod 0,1%.
Pokračování 2 / 3
Měříme
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo pomocí systému miniDSP E.A.R.S. – nejedná se o referenční měřící hlavu, disponuje však kalibrovanými mikrofony s profily pro různé typy sluchátek. Měření probíhá v programu R.E.W. s aplikovanou kalibrací pro mikrofony vždy v pěti cyklech na každém kanále pro ověření těsnosti náušníků / nástavců, každé měření probíhá v mírně jiné poloze pro nalezení té optimální a to při hlasitosti 84 dB @ 300 Hz u velkých sluchátek a 94 dB @ 300 Hz u in-ear sluchátek. Zobrazené křivky jsou ty nejlepší.
Níže naleznete dvě sady měření frekvenční odezvy – první nemá aplikovanou žádnou korekci. Graf se může zdát obtížně čitelný a neintuitivní, ale žádná sluchátka na rozdíl od reprosoustav neměří vyrovnaně a ani by zvuk takových nebyl příjemný. Doporučujeme porovnávat s výsledky nejnovějších výzkumů a tvarem preferenční křivky Harman Research 2018. Pro snazší interpretaci grafu je k dispozici také verze s aplikovanou kompenzací – tady by se dalo říct, že čím vyrovnanější odpověď, tím lépe.
Frekvenční odezva – bez aplikované kompenzace (kožené náušníky)
Frekvenční odezva – bez aplikované kompenzace (alcantarové náušníky)
Celkově je vidět, že Empyrean jsou poměrně vyrovnaná, čistá sluchátka s kultivovaným, nepřehnaným basem. Nad 7 kHz je vidět trochu živější podání alcantarových náušníků, které také o kousek méně těsní a tím je tu méně basu – o to „světlejší“ bude celkový zvuk.
Frekvenční odezva – s aplikovanou kompenzací (kožené náušníky)
Frekvenční odezva – s aplikovanou kompenzací (alcantarové náušníky)
Na těchto dvou grafech je dobře vidět, že kožené náušníky budou mít výrazně více basující charakter, zatímco alcantara se zdá být neutrálnější.
Frekvenční odezva – rozdíly mezi alcantarou (červená) a kůží (modrá)
Zkreslení – levý kanál (alcantarové náušníky)
Zkreslení – pravý kanál (alcantarové náušníky)
Zkreslení – levý kanál (kožené náušníky)
Zkreslení – pravý kanál (kožené náušníky)
Oba druhy náušníků nabízí docela podobné zkreslení, v každém případě nízké a vyrovnané napříč celým audio spektrem.
Pokračování 3 / 3
Jak to hraje
Empyrean jsme poslouchali zejména na RME ADI-2 DAC FS, ale třeba také na Kinki Studio Vision THR-1. Ke srovnání jsme měli Focal Clear, Focal Clear Mg nebo Audio Technica ATH-ADX5000.
S koženými náušníky byl basový základ „Never Felt Less Like Dancing“ od Katie Melua („Ketevan“ | 2013 | Dramatico | DRAMC0095) hluboký, klidný a krásně samozřejmě ohraničený, už je to takový ten opravdu drahý zvuk s pěkným důrazem a nijak prvoplánově ohromujícím stylem. Prostě se line, kultivovaný a přitom výrazný. Vyměňte ale náušníky za alcantarové a promění se i sluchátka – basu je citelně méně co do váhy, takže celá reprodukce je vzdušnější, ale možná je ho více v tom smyslu, že máte pocit, že jste mu blíž. Je ale také méně utažený, méně konkrétní.
![Panasonic JZ2000: Nejlepší filmový obraz a zvuk ihned po vybalení [test]](https://1548734846.rsc.cdn77.org/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=950491437)
„Kožený“ zvuk zpěvu sboristů v „Gloria“ (Chapelle du Roi | Thomas Tallis | „The Complete Works“ | 2004 | Brilliant | 93612) byl naprosto čistý, pevný a velmi konkrétní, přitom ale vlastně až nenápadný ve svém nadhledu a klidu. Je to hladké, jemné, snad jen trošku plnější v nižších středech. Naopak alcantara subjektivně středům sluší víc, zejména proto, že máte pocit větší lehkosti a transparentnosti, je to zvuk více zaostřený, víc vytažený. Díky tomu jsou vokály čitelnější, ale také více vynikne charakter nahrávky v dobrém i zlém.
Táž charakteristika by šla zopakovat i na výškách – zatímco kožené náušníky vykreslují činel v „The Red One“ Pata Methenyho a Johna Scofielda („I Can See Your House From Here“ | 1994 | Blue Note | 7243 8 27765 2 9) jako velmi jasný a pevný, až lehce dominatní, byť ne agresivní, alcantara ubere na objemu, zato přidá na říznosti. Je to méně jemný, ale živější a vzdušnější zvuk. Jde o dva poměrně odlišné styly reprodukce, ale v obou případech je cítit, že sluchátka mají úroveň, stále je to onen „drahý“ typ zvuku se spoustou informací a příjemnou dávkou zralosti.
![Bowers&Wilkins 606 S2 Anniversary: regálové dvoupásmové Hi-Fi reprobedny od anglické legendy [test]](https://1548734846.rsc.cdn77.org/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=628385678)
V kůži Empyrean působí klidně a mají takový „luxusní“, výraznějším basem definovaný zvuk, díky kterému i dynamičnost v orchestrální „Ben’s Farm in Vermont“ Davida Cheskyho („The Ultimate Headphone Demonstration Disc“ | 2014 | Chesky Records | JD361) působila ukázkově. Kontrasty jsou načrtnuté pevně, jasně a samozřejmě, přestože zvuku a energie je docela dost, není to překypující dynamika, spíše disciplinovaná a autentická. To alcantara jako kdyby se trochu „utrhla ze řetězu“ (i když je to jen relativní, takové Focal Clear jsou stále o dost dravější), je to živější a citelně výbušnější zvuk, i když v něm není tolik těla.
Na „Fuori il danaro!“ z „La Bohéma“ Giacoma Pucciniho (Solti / LSO / John Alldis Choir | 1988 | BMG | 74321 39496 2) bylo znát, že Empyrean mají velkou kontrolu a samozřejmost, zvuk není technicistně transparentní, ale když překonáte ten prvotní dojem nenápadného a hodně uhlazeného zvuku, tak čitelnost je snadná a míru detailnosti tu už limituje mnohem víc nahrávka a řetězec, než sama sluchátka.
Každopádně kožené náušníky akcentují více základní oktávy, než ty „detailotvorné“. Pokud chcete ochutnat analytičtější reprodukci, je na místě sáhnout po alcantaře – ta přidá na transparentnosti a detaily více vyniknou, takže skladba jako kdyby se lépe rozvrstvila, byť hlavní dojem je stále velmi organický, netechnický.
![Teac AI-301DA-X: dostupný, kompaktní integrovaný Hi-Fi zesilovač/DAC [test]](https://1548734846.rsc.cdn77.org/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=524777074)
V čem si pak jsou oba typy náušníků docela blízké a v čem lze říct, že Empyrean jsou vynikající, to je podání prostoru, tedy taková trochu nesluchátková disciplína. Scéna Elgarova „Violin Concerto in B minor, op. 61“ (Hilary Hahn / Colin Davis / LSO | 2004 | Deutsche Grammophon | 028947487326) nebyl zamčená v hlavě, ale zdálo se, že zasahuje až za okraj mušlí, aniž by to ale znamenalo pocit umělého dopočítání, jak to dělají některá aktivní sluchátka. Také fokus a lokalizace nejsou tak intenzivní, jako u některých konkurentů z nejvyšší kategorie, Meze jsou vyladěná na velmi organický, přirozeně působící zvuk, který se jednoduše rozlévá.
„Hymn“ od Ultravox („Dancing with the Tears in My Eyes“ | 1997 | EMI Gold | 724385513220) nezněla s koženými náušníky jako nějaký divoký nářez, ale je cítit kontrola a čistota, protože můžete snadno hrát nahlas, aniž by to bylo únavné. I tady, navzdory jistému akcentu hlubších tónů, které umí zamaskovat nejhorší nectnosti, cítíte, že Empyrean jsou high-endově upřímná v tom smyslu, že nevylepšují nahrávku tam, kde má slabiny. S alcantarou vstoupí do zvuku výrazně více energie, hudba má větší tah na bránu, je živější, čistší, ale zároveň i agresivnější tam, kde jsou limity nahrávky.
Verdikt
Meze Empyrean jsou drahá, naštěstí ale také draze udělaná a draze hrající sluchátka – jsou trochu jiná, než ostatní super drahá sluchátková řešení a to je dobře. Jejich magnetoplanární měniče jsou kupodivu poměrně lehce rozehratelné, nekladou extrémní nároky na zesilovače, jakkoliv samozřejmě je velmi dobře slyšet, na čem posloucháte a tím pádem budete chtít vybrat co nejlepší zesilovač.
Skvělým bonusem je, že získáte tak trochu dvoje rozdílná sluchátka (nebo aspoň 1,5 sluchátek) a to díky rozdílům mezi dodávanými náušníky. Oceníte mimořádný komfort nošení a také možnost hrát stejně suverénně v tichých i velmi hlasitých poslechových úrovních, aniž by zvuk ztratil jistotu a nadhled. Meze Empyrean jsou zajímavá, bez diskuse špičková sluchátka.
Meze Empyrean
Cena: 75 990 Kč
Technická specifikace
- Typ měniče: Rinaro Isodynamic Hybrid Array
- Konstrukce: Otevřená
- Typ: Circumaurální
- Frekvenční odezva: 4 - 110 000 Hz
- Impedance: 31,6 Ω
- Nominální SPL: 100 dB (1 mW / 1 kHz)
- Maximální SPL: > 130 dB
- Celkové harmonické zkreslení (THD): < 0.1%
- Hmotnost: ~ 430 g
- Konektor: Jack 6,3 mm - odnímatelný kabel
Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice