Samsung HT-ES6600: malé, bílé, vybavené domácí kino (test)

2. října 2012
TWEET SDÍLET
Není žádné tajemství, že televizory se často kupují podle vzhledu. Velmi hezké, prostorově nenáročné domácí 2.1 kanálové kino překvapivě nabídne i velmi dobrý zvuk.

Po nějaké době se nám dostal do rukou opět systém domácího kina firmy Samsung, tentokrát v provedení 2.1. A opět nám výrobce slibuje plnohodnotný prostorový zážitek díky dokonalému virtuálnímu zvuku zadních kanálů. Tato řešení jsou v poslední době velmi oblíbená, protože nezaberou moc místa, ale nabídnou podstatně lepší zvuk, než ten, co se line z televizoru.

Klepněte pro větší obrázek 

V případě tohoto domácího kina se jedná o kousek pro milovníky netradičního designu, a jak víme, v mnohých případech se u těchto výrobků zapomíná na kvalitu zvuku. Zde Samsung sází nejen na elegantní bílou, ale také na oblé tvary a netradiční, štíhlé reproduktory. V testu se podíváme, jak je na tom systém se zvukem.

Vzhled a propojení

Celý systém je vyroben z pevného plastu a má lesklou bílou povrchovou úpravu. V centrální jednotce je zabudovaná štěrbinová BD mechanika, zesilovače a potřebné konektory.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Na podložku se staví na výšku a disky se do ní vkládají přímo shora. Na horní straně jsou také umístěna prosvětlená dotyková tlačítka ovládání. Na přední stěně pak uvidíte skromný bodový displej, který zobrazuje právě nastavený zdroj signálu a při přehrávání čas – z běžné vzdálenosti při sledování domácího kina není příliš dobře čitelný, ale všechny potřebné informace si stejně můžete pomocí dálkového ovladače zobrazit na připojeném televizoru.

 Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Když už jsme u dálkového ovladače: jeho ergonomie byla zřejmě podřízena designu (který přitom není nikterak originální), protože je poměrně nepřehledný, a to díky velkému množství tlačítek. Potmě jsem nemohl najít potřebná tlačítka, ale možná je to jen otázka dlouhodobého soužití s ním a po čase si zvyknete.

Klepněte pro větší obrázek 

Malý a docela lehký pasivní subwoofer je postaven na čtyřech nožkách, protože mezi nimi směřuje k zemi nátrubek basreflexu a jeho reproduktor směřuje dopředu. Na poklep nerezonuje, ale jeho nízká hmotnost příliš nadějí v pořádně razantní basy nevyvolává – no, uvidíme.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Pozornost asi nejvíce upoutají dvoupásmové přední reprosoustavy. Svým vzhledem připomínají vázy, což se asi bude líbit ženám, takže se nemusíte bát, že vám po přinesení systému domů vynadají, že je to další velký, škaredý krám do baráku.

K propojení všech součástí slouží dodávané tenké kabely, které se do reprosoustav připojují pomocí svorek a do centrální jednotky speciálními barevně odlišenými konektory, takže se nemůžete splést.

Po připojení k elektrické síti nás systém vyzve k nastavení základních parametrů, jako je formát obrazovky, rozlišení, rodičovský zámek atd. Když máme nastaveno, můžeme se zkusit seznámit s kvalitou zvuku.

Kvalita zvuku - hudba

Pro poslech z CD byly vybrány nahrávky: Kraftwerk – The Mix, Mark Knopfler – Sailing to Philadelphia, Judas Priest – Screaming for Vengeance, Miles Davis – In a Silent Way a Wolfgang Amadeus Mozart – Requiem, K. 626.

Elektronická hudba Kraftwerk je zcela podle očekávání systémem podána bezchybně. I subwoofer vydává razantní basy, které byste do něj neřekli. V nahrávkách Marka Knopflera a Judas Priest se již přece jen nějaké chybičky objevily. Šlo především o lehce slité nástroje u Judas Priest a u obou nevýrazné pravolevé rozlišení. Také metalové kytary jsou málo ostré.

Klepněte pro větší obrázek

Velmi příjemné překvapení naopak znamenal poslech CD Milese Davise. Akustické nástroje jsou podány velmi věrně (samozřejmě v rámci dané kategorie) a pravolevý prostor je také vykreslen velmi přesvědčivě.

Naopak překvapení se nekonalo při přednesu Requiem W.A.Mozarta. Nástroje byly opět slité a místy získávaly syntetické zabarvení.

Ovšem celkový dojem z poslechu stereofonních nahrávek z CD je více než příznivý a musím popravdě konstatovat, že jsem to od tohoto designového systému nečekal. Dokonce ani zapojení prostorového efektu kvalitu zvuku příliš nezhoršilo, jak tomu bývá zvykem u ostatních domácích kin. Ovšem je pravda, že u tohoto systému není tento efekt tak výrazný jako u konkurence.

Pro úpravu zvuku můžete použít také osmipásmový virtuální ekvalizér, který je celkem účinný.

Témata článku: Testy, Domácí kino, Test, Samsung, DVD a Blu-ray

Určitě si přečtěte

Kde je moje tělo? – nejlepší animovaný film roku 2019 na Netflixu [recenze]

Kde je moje tělo? – nejlepší animovaný film roku 2019 na Netflixu [recenze]

Imaginativní poema o lásce, vyrovnání se s tíhou minulosti i nalezení sebe sama, oceněná francouzským Césarem.

2 Marek Čech

12 nejlepších komedií roku 2019, které musíte vidět

12 nejlepších komedií roku 2019, které musíte vidět

Parazit, Tenkrát v Hollywoodu, Favoritka, Devadesátky, Rocketman, Zelená kniha, Žena na válečné stezce, Výjimeční, Deštivý den v New Yorku, Yesterday, Srážka s láskou, The Beach Bum. Třetí letošní výběr se nese v odlehčenějším duchu.

13 Marek Čech

30 největších sex symbolů šedesátých let

30 největších sex symbolů šedesátých let

Brigitte Bardot, Ursula Andress, Claudia Cardinale, Raquel Welch, Sophia Loren, Catherine Deneuve, Jane Fonda, Anita Ekberg, Britt Ekland, Sharon Tate. S šedesátými léty přichází éra sexuálního uvolnění ve společnosti i kinematografii.

Marek Čech

40 sex symbolů sedmdesátých let

40 sex symbolů sedmdesátých let

Ornella Muti, Laura Antonelli, Jane Birkin, Jacqueline Bisset, Farrah Fawcett, Maria Schneider a Sylvia Kristel aneb Bože, jak hluboko klesly Emmanuelly při Posledním tangu v Paříži. Odhalené scény slavných hereček.

Marek Čech