Původně to byly jen sci-fi obrazy sdílené fanouškům na internetu. Nyní se v produkci Amazonu rozhýbaly do podoby hluboce lidského příběhu ve světě, kde nemožné se stává skutečným.
Skvělá stylizace výpravy
Uzavřený příběh
Tradiční zápletky s nezvyklým rozuzlením
8 /10
Nový seriál Tales from the loop na Amazon Prime Video (anglicky, bez českých titulků) by neměl uniknout žádnému fanouškovi chytrého sci-fi. Nečekejte akční scény válčících robotů, spíše poklidné filozofické rozjímání o ubíhání času a důležitosti rodiny, kde přitom v lese za chatou odpočívá pětimetrový robot.
Prvotní inspirací pro vznik seriálu jsou kresby švédského malíře Simona Stålenhaga. V nich scény z běžného života doplňují nezvyklé sci-fi konstrukce, roboti či masivní vesmírné lodě. Vypadají jako vzpomínky na minulost, která nikdy nebyla. Stålenhag později ke kresbám vytvořil i stolní RPG hru, tu ale seriál ignoruje.
Povědomé reálie, přesto mimo čas a prostor
Především musím ocenit výpravu seriálu. V době, kdy se Stranger Things vyžívají v doslovném návratu k americkým osmdesátkám, se Tales form the loop daří vytvořit podobně nostalgický, ale přitom neuchopitelný, nadpřirozený svět mimo čas a prostor.
Původní ilustrace na obalu knihy s vybranými obrazy
Zfilmovaná verze v seriálu Tales from the loop
Oblečení, technika, auta vypadají jak ze sedmdesátých až osmdesátých let, přitom běžnou součástí životů jsou levitující kombajny, roboti a všudypřítomné tajuplné stavby, které ale nikoho nějak zvlášť nezajímají. Kromě času je podobně neurčité i místo. Auta či domácí vybavení odpovídá evropským reáliím, přitom prostředí a osoby zase patří do Ameriky. Filmařům se tak daří přesně kopírovat dojem z původních kreseb. Koukáte na něco povědomého, blízkého a srozumitelného, přitom to nedokážete jakkoli přesně zařadit.
V hlavní roli rodina a čas
Celá tato obdivuhodná stylizace by ale neobstála bez kvalitního příběhu. Osm dílů seriálu působí jako osamocené povídkové příběhy vzájemně propojené stejnými postavami. Pod městečkem sídlí vědecký komplex zkoumající nadpřirozené vlastnosti tajemného objektu. Nejde tu ale o obehraný příběh „prostých hrdinů, kteří chtějí odhalit konspiraci mocných v pozadí“. Většina městečka v komplexu pracuje, bere to jako běžnou věc a občasné realitu měnící události vnímá spíš jako riziko povolání, se kterým je lepší se smířit.
Tajuplná koule, která za vše může, se ukáže už v prvním díle.
O ni tu totiž opravdu vůbec nejde
Nadpřirozené události nejsou objektem, ale jen prostředkem autorů pro vyzvednutí důležitosti rodiny, přátel a nevyhnutelnosti ubíhajícího času. Každý díl režíroval jiný režisér a tak kvalita mírně kolísá, vždy je ale základem jednoduchá, často v rámci sci-fi už mnohokrát provařená myšlenka, která je ale nakonec rozehraná do zajímavého rozuzlení. Poslední díl režírovala Jodie Foster, která se z herečky úspěšně přehodila na schopnou režisérku. Ostatně režírovala i jeden díl Black Mirror, který se s tímto seriálem často srovnává. Ač to z počátku moc nevypadá, je tento poslední díl rozhodně nejvýraznější a díky němu hodnota seriálu významně roste.
Seriál tvoří osm uzavřených dílů a nepotká vás žádné překvapivé odhalení, které by otevíralo prostor pro druhou sezónu. Nezůstane vám tak pachuť nevysvětleného nebo marnosti, že se nedočkáte další sezóny. Pokud se třeba nakonec objeví pokračování, nostalgicky futuristický svět Simona Stålenhaga nabízí mnoho jiných světů a příběhů.