Fotogalerie

Sicario: Nájemný vrah – recenze filmu

Marek Čech

30. října 2015

Kapitoly článku:

Platí to zejména pro tajemnou figuru Alejandra. Moc toho nenamluví, působí rozvážně, sebevědomě a chladnokrevně. Vleče si ale za sebou svou minulost, která eskaluje do osobního revenge finále. To má velmi syrový a pro útlocitnější jedince obtížně stravitelný průběh.

Temná atmosféra

Režisér si ale pro něj buduje po celou dobu účinně podloží. Nesází na efekt, ani se nepokouší o humorné odlehčení, ale realisticky postupuje vpřed a utahuje šrouby pomalého, ale o to drtivějšího tempa vyprávění. Nepříjemná a depresivní atmosféra zvolna houstne, zalézá vám pod kůži a po vyhrocení a explozi dramatického napětí přichází katarze, z níž nebudete mít potěšení, ale která ve vás bude ještě dlouho rezonovat.

Jejím strůjcem je Alejandro, katalyzátorem pak vedoucí jednotky v podání Joshe Brolina. Praktik tajných služeb s vizáží a chováním kovboje, který je zvyklý pohybovat se mimo rámec zákona a nezdržovat se právními kličkami.

Mezi těmito dvěma mužskými postavami stojí Kate, která prodělává podobný přerod jako agentka CIA Maya (Jessica Chastain) ve filmu oscarové režisérky Kathryn Bigelow 30 minut po půlnoci. I v něm šlo o eticky sporné metody prosazování amerického boje proti terorismu.

Temnou atmosféru polosvěta nájemných vrahů v oficiálních službách podtrhuje podprahová, ponurá a dunivá hudba islandského skladatele Jóhanna Jóhannssona (Zmizení, Teorie všeho), která dodává tíživým scénám patřičnou hloubku a významnou měrou se podílí na stupňování a gradaci napětí.

Kamera stálého spolupracovníka Coenů Rogera Deakinse umí být meditativně poetická i akčně pulzující. V prvním případě když zachycuje soumraky i rozbřesky, za nichž akce týmu začínají nebo končí, v druhém když noční kamerou zprostředkovává pohyb v klaustrofobních podzemních místnostech. Vizuální stránka Villeneuvovy novinky je podmanivá a já bych dvanáctkrát na Oscara nominovanému Deakinsovi přál, aby potenciální třináctou nominaci za tento film proměnil ve vítězství.

Vstup do první režisérské ligy

Sicario je film o nikdy nekončící válce se zlem, které je obtížné vymýtit. O překračování hranic i ideálů, jimž jste dosud věřili. O hře velkých kluků, strachu i neprůhledných tajných operacích. O tom, že pokud chcete konat dobro, musíte se občas chovat hůř nebo minimálně stejně jako ti, proti kterým bojujete. O tom, že účel opravdu světí prostředky.

Režisér všechny etické otazníky a přesahy destiluje do dvouhodinového pomalého, kontemplativního, atmosférického vyprávění, z něhož vám nebude dobře na těle ani na duši. Stejně jako z těch nařezaných těl, visících z mexických mostů.

Denis Villeneuve v tomto příběhu hledání spravedlnosti i odplaty definitivně stvrzuje svůj vstup do první režisérské ligy. V roce 2017 by měl představit pokračování kultovního Blade Runnera a už teď dává přesvědčivě najevo, že minimálně z hlediska stylu na tuto látku má.