Stahujete z internetu seriály či jiné pořady nahrané z televize? Přemýšleli jste někdy, co přesně znamenají jednotlivé součásti? Víte jaká mají pravida?
Pojďte se stát přeborníky v dekódování názvů souborů s filmy, které naleznete na všech populárních zdrojích v těch temnějších zákoutích internetu, zejména na sítích BitTorrent a eDonkey 2000. Na těchto pravidlech se shodly nejúspěšnější skupiny undergroundové scény, mezi nimi i známí CRiMSON, Dimension, FoV, NoTV, ORENJi či XOR.
Jistě jste si všimli, že velikosti souborů s filmy o stejné délce se liší maximálně v jednotkách megabajtů. To není náhoda. Scénová pravidla hovoří jasně: filmy mezi 18:00 a 23:59 minutami mají být komprimovány na 175 MB. Obvyklé padesátiminutové seriály se vejdou do rozsahu 35:00 až 52:59 minut, kdy mají 350 MB. Jedno CD, tedy 700 MB se tak zaplní filmem mezi 65 a 95 minutami.Tolerance je ve všech případech pět megabajtů pod a tři přes daný limit. Při volbě velikosti souborů je žádoucí, aby všechna pokračování seriálu měla stejnou velikost. Nevejde-li se film na jedno CD, může být rozdělen na více médií. Z možnosti se stává povinnost, vychází-li film na více než dvě CD média.
Obsahuje-li seriál shrnutí dění v minulých dílech, je doporučeno, aby je skupiny v nahrávce ponechaly. Naopak se nedoporučují závěrečné titulky, které jsou proloženy reklamou. Vedle takových ještě existují možnosti, kdy se na pozadí titulků dále odehrává děj seriálu a titulky běží zcela samostatně (klasicky bílé na černém). První zmíněný případ skupinu nutí takové titulky v souboru ponechat, druhý toto pouze doporučuje.
Obrázky po technicku
Mnohem přísnější nároky a podrobnější pravidla jsou stanovena pro technické zpracování filmů. Povinný je kodek XviD používající variabilní bitrate a dvouprůchodové kódování. Nejsou povoleny nestandardní kvantizace, povinné je naopak použití MPEG nebo H.263. Problémové laskominky typu QPel či GMC povoleny nejsou. Z pohledu českého diváka vyhledávajícího externí titulky k filmům v původním znění je nezřídka užitečné znát snímkovou frekvenci obrazu. Povoleny jsou pouze ty frekvence, které mají vztah ke zdroji ripu. Sem patří 23,976 (film), 25 (PAL) a 29,970 (NTSC) snímků za sekundu.
Významným faktorem vizuální kvality videa je rozlišení obrazu. Mezi přípustná patří 512 × 384 a 576 × 432 px pro poměr stran 4:3, 624 × 352, 640 × 352 a 640 × 368 pro 16:9 a konečně 544 × 352 a 576 × 368 pro 14:9. Soubory by neměly obsahovat žádné černé pruhy po stranách obrazu. Naprosto nepřípustné jsou jakékoliv vlastní reklamy undergroundových skupin: intra, outra či vodoznaky přímo v obraze.
Se zvukem je to o malý kousíček jednodušší. Mezi povolené formáty patří MP3 a AC3, u prvně jmenovaného je přitom vyžadován proměnlivý datový tok (VBR). Enkódování MP3 by mělo být prováděno s využitím některé ze standardních voleb kodeku Lame, přitom ale datový tok nesmí překročit 192 kb za sekundu. Poněkud překvapivý je pak požadavek na vzorkovací frekvenci: ta totiž musí být alespoň 48 kHz. Formát AC3 je povolen pouze v případě, že skupina ponechává u videa originální zvukovou stopu v tomto formátu komprimovanou. Využití AC3 pro kompresi jiného zvuku je zakázáno.
V balíčcích až domů
Zkoušeli jste někdy vyluštit název (Stargate.Atlantis.S04E20.720p.HDTV.X264-DIMENSION.[eztv].torrent) třeba jedné části nějakého seriálu? Není to nic složitého. Číslo dílu a série se udává pomocí zápisu S00E00 (S – season, série, E – episode, epizoda). Jde-li o pořad, kde nejsou pokračování číslována, ale je žádoucí dané „vydání“ nějak označit, lze použít datum ve formátu RRRR.MM.DD. Jednotlivé prvky názvu se od sebe oddělují tečkami.
Soubory mohou nést ještě další pomocná označení identifikující například původ nahrávky. Nejčastějšími jsou PROPER, REPACK, UNCUT, SUBBED apod. První dvojice označuje soubor, který je opraveným vydáním nějakého již dříve vydaného, v němž byl zjištěn nějaký prohřešek proti kvalitě. Opravené soubory musí vždy obsahovat soubor Read.NFO, kde se uživatel dočte, proč bylo původní vydání vadné.
Z názvu se dá vyčíst také přibližné rozlišení obrazu. Nahrávky nabízející širokoúhlý obraz se označují jako WS a jsou vždy pořízeny z analogového zdroje. Videa formátů 480i, 576i a 576p s vodorovným rozlišením menším než 704 obrazových bodů. Je-li vodorovné rozlišení větší, může se objevit značka PDTV. Video formátů 720p, 1080i i 1080p by mělo být značeno (jak jinak) HDTV.
Pro video musí být použit souborový kontejner AVI. Veškerá data musí být komprimována do formátu RAR při rozdělení archivu po 15 000 000 B či 20 000 000 B. Součástí rovněž musí být soubor pro ověření správnosti ostatních souborů, SFV. Povinná je ukázka vystřižená přímo z hotového videa. Musí být dlouhá v rozsahu 50 – 70 sekund. Skupiny by neměly zapomínat ani na soubory NFO, které popisují obsah daného vydání.
Teď už zbývá se jen porozhlédnout po síti a doufat, že daná pravidla nebudou jednotlivé skupiny porušovat, což by vedlo k častému a zbytečnému vydávání tzv. PROPER, tedy správných verzí.
Jak se seriály dostupné na internetu označují z hlediska technického, již víte. Chcete-li se také dozvědět, jak rozšifrovat značky určující vizuální kvalitu (CAM, Telesync, R5 apod.), najdete vše potřebné v testu softwarových přehrávačů videa v aktuálním čísle časopisu Computer (13-14/08), které se na stáncích objeví již ve čtvrtek 3. července 2008.