Sony HT-CT60: levný soundbar 2.1 se subwooferem [test]

12. července 2013
TWEET SDÍLET
Velmi levný soundbar s nízkým výkonem nabízí vylepšení zvuku televizoru. Dokáže ale nahradit domácí kino nebo mikrosystém?

Tentokrát se nám do rukou dostal výrobek společnosti Sony z nejnižších cenových příček. Lze jej pořídit už za cenu kolem 3 700 Kč. Soundbar HT-CT60 je primárně určen k ozvučení plochého televizoru. Otázkou zůstává, kdy se levný soundbar vyplatí koupit.

 Klepněte pro větší obrázek
 

V případě soundbaru HT-CT60 se jedná o reprosoustavu se zabudovaným zesilovačem a pasivní subwoofer, který se připojuje k soustavě kabelem pomocí speciálního konektoru. Plastová dvoupásmová reprosoustava se skládá ze čtyř reproduktorů, které by se měly snažit nejen o stereofonní, ale také o prostorový zvuk.

Klepněte pro větší obrázek

Na její zadní straně je výstup pro subwoofer, analogový vstup pro osobní přehrávač a dva digitální vstupy pro televizor a třeba DVD, nebo Blu-ray přehrávač. Jeden z digitálních vstupů je optický a druhý koaxiální. To je z přípojných míst vše. Reprosoustavu lze snadno připevnit na stěnu nebo postavit pod televizor, k čemuž slouží dodávané nožky.

Malý lehký subwoofer je vyroben z tenké dřevotřísky, jeho reproduktor najdete na zadní stěně, nátrubek basreflexu na přední, lehká konstrukce příliš důvěry nebudí, je vidět, že cenu bylo třeba stlačit co nejníže.

K sestavě je dodáván také miniaturní dálkový ovladač, na kterém není příliš mnoho tlačítek, ale vzhledem k možnostem nastavení reprodukce jich ani víc není zapotřebí.

Klepněte pro větší obrázek

Lze jím ovládat hlasitost, nastavení basů a výšek a zapnutí a vypnutí virtuálního prostorového efektu. Vše je signalizováno blikáním a následným svícením červených diod na horní hraně reprosoustavy.

Na hudbu levný soundbar, nebo mikrosystém?

Počáteční nastavení systému se nekoná, takže po propojení kabely a připojení do zásuvky můžeme rovnou poslouchat. Jak jsem již předeslal, jeho prvotním posláním je vylepšení zvuku televizoru, ale přesto jsem jako vždy zvolil cestu klasického testu, kdy jsem skze něj prohnal i zvuk z CD a DVD přes digitální vstup. Pojďme se tedy podívat, jak to všechno dopadlo.

Klepněte pro větší obrázek
Nastavení je signalizováno blikáním a následným svícením
červených diod na horní hraně reprosoustavy

Pro testování zvuku z CD bylo použito osvědčených testovacích CD: Kraftwerk – The Mix, Madonna – American Life, Kate Bush – Lionheart, Iron Maiden – The Number of the Beast, The Dave Brubeck Quartet – Take Five a Antonio Vivaldi – Six Flute Concertos, Op.10 s Jiřím Stivínem.

 Klepněte pro větší obrázek

Nahrávky elektronické hudby Kraftwerk zněly poměrně dobře, ale neobjevil se ani náznak pravolevého prostoru. Podobně se jevila i nahrávka Madonny, kde elektronické doprovodné nástroje zněly tak jak měly, ale v hlase zpěvačky byl poznat zřetelný plastový nádech. Basy však šlapou, ale výšek bylo zapotřebí ubrat, protože zněly příliš ostře. Ale od toho máme korekce. Po stereu opět ani památky. Když jsem se pokusil přepnout na virtuální prostorový zvuk, rychle jsem přepínal zpět, protože zvuk se podstatně zhoršil.

Dalším pokusem byla nahrávka Kate Bush s dominujícím klavírem. Zde přinesl systém příjemné překvapení, protože zvuk klavíru byl docela přirozený. Když se ale přidaly i další nástroje, byl slitý a opět plastový.

Klepněte pro větší obrázek

Metalový nářez Iron Maiden už byl na systém příliš a nástoje byly slité, kytary neměly ten správný ostrý drive a Bruce Dickinson zněl poněkud nachlazeně.

Další zatěžkávací zkouškou byl jazz Davea Brubecka, kdy sice systém podával snaživý, leč opět plastově znějící výkon. Stivínova flétna ve skladbách Antonia Vivaldiho ve spojení se smyčcovými nástroji je na systém příliš a zvuk byl opět slitý.

Pokud srovnáme zvuk s CD mikrosystémy ve stejné cenové kategorii, hodnocení zvuku z CD je podprůměrné. Nepříjemným překvapením byla zejména absence pravolevého prostoru a značně plastový zvuk.

Vylepšujeme zvuk televizoru

Levné systémy domácího kina si zpravidla napravují reputaci zvukem domácího kina. Uvidíme tedy, zda toto pravidlo platí i v tomto případě. Pro test byly použity filmy na DVD: Ponorka U-571 (DTS 5.1), Den nezávislosti (DD 5.1) a Mission:Impossible III (DD 5.1).

První překvapení se konalo hned při vložení prvního DVD s filmem Ponorka U-571, kdy jsem jako vždy nastavil zvuk DTS. Bylo ticho. Systém totiž dekodérem DTS nedisponuje, takže bylo nutno přepnout na Dolby Digital. Tam již bylo vše v pořádku. Ale nečekejme zázraky. Při nastavení virtuálního prostorového zvuku se zvuk pouze nějakým záhadným způsobem rozplizne do stran, ale ani iluzi prostoru nečekejte. V klasickém stereu, pokud to tak lze nazývat, je zřetelnější a hlavně dialogy vycházejí z místa, odkud byste je čekali.

Výbuchy podmořských bomb však postrádají razanci, zde je cítit nižší celkový výkon. V úvodní scéně filmu Den nezávislosti při přeletu létajícího talíře šmejdů z vesmíru, která činí problémy i dražším systémům, subwoofer dokonce rezonuje a musím přiznat, že jsem o něj měl obavy. Scéna naštěstí není příliš dlouhá. Film Mission:Impossible III při testech používám kvůli scéně s honičkou vrtulníků, kdy kvalitní aparatura nabízí úchvatné prostorové efekty. V případě testovaného systému se však ničeho takového nedočkáte. Ale to bych mu nevyčítal, protože k tomu ani není určen.

Klepněte pro větší obrázek

I když z předchozích řádků je znát jistý pesimismus, přece jen jsem se rozhodl otestovat systém i po stránce reprodukce hudby z DVD. Jak již víme, soudbar nedisponuje dekodérem DTS a proto jsem u všech nahrávek použil zvuk Dolby Digital. Jednalo se o DVD: AC/DC – Stiff Upper Lip Live, Eric Clapton – One More Car, One More Rider a Santana – Supernatural Live. Musím říci, že i po poslechu těchto nahrávek pesimismus přetrvává. Výhrady jsou podobné jako u CD. Žádný náznak prostoru pravolevého ani předozadního, slitý plastově zabarvený zvuk.

Na konec jsem si nechal poslech zvuku z připojeného televizoru. Zde se testovaný soundbar našel, protože zvuk je opravdu lepší než z miniaturních reproduktorů zabudovaných v plochém televizoru. Má vyšší frekvenční rozsah a je méně plastový, je o dost plnější, zde se zkrátka pozná, že máte připojený subwoofer, který se postará o basy lépe, než televizor. Z tohoto hlediska nakonec test vychází pozitivně, protože to, k čemu je systém určen, plní.

Test tedy ukázal, že soundbar Sony HT-CT60, který je určen k vylepšení zvuku plochého televizoru, tuto funkci plní zcela, nemá však smysl od něj očekávat více, ale i po připojení jiných zdrojů než TV, funguje systém celkem obstojně. Pokud ale chcete ze soundbaru poslouchat, stejně jako z mikrosystému a očekáváte stejný výkon, budete zklamí. Je nutno si ale uvědomit, že Sony HT-CT60 je jeden z nejlevnějších soundbarů na trhu.

Zde zůstává na zvážení zájemce, zda chce jen vylepšit zvuku televizoru (přičemž soundbar zabere minimum místa), nebo si raději připlatí a smíří se se složitější instalací kompletníhoho, o něco dražší domácího kina. Zde bych podotknul, že již asi od 6 000 Kč lze pořídit nenáročné systémy domácího kina, které poskytnou služby podstatně všestrannější. Zkrátka levný soundbar vylepší zvuk televizoru, víc od něj nečekejte. 

SONY HT-CT60

  • Výkon zesilovače: 60 W
  • Reproduktor: 2 x dvoupásmový (25 mm x 120 mm a 38 mm)
  • Vstup: 1x digital optical, 1x digital coaxial, 1x analog audio cinch
  • Výstup: subwoofer
  • Dekodér: PCM stereo, Dolby Digital
  • Rozměry: 940 x 83 x 70 mm
  • Hmotnost: 1,6 kg
  • Subwoofer
  • Reproduktor: 1x 130 mm
  • Rozměry: 170 x 245 x 300 mm
  • Hmotnost: 2,7 kg
  • Příslušenství Dálkový ovladač, digitální optický kabel
AVmania hodnotí
design a provedení 7
zvuk: domácí kino 5
zvuk: hudba 4
ovládání 8

Témata článku: Testy, Soundbary, Domácí kino, Reproduktory, Test, Sony, Domácí kina na Heureka.cz