Sony VPL-HW10: test Full HD projektoru

Sony VPL-HW10 je nejen prvním Full HD projektorem na bázi LCOS technologie (kterou Sony nazývá SXRD a JVC D-ILA), který cenově (ve většině Evropy, v USA a Francii je podstatně dražší) prorazil do střední třídy, ale dokonce je u nás téměř o 20 tisíc Korun levnější než jeho výkonově přímí konkurenti z řad LCD projektorů. Což byl hlavní důvod, proč se usídlil v mém domácím kině prozatím na trvalo. Na to upozorňuji, i když to v rámci žurnalistické etiky není tak úplně košer. A to právě proto, že na přístroje, do kterých jsem investoval vlastní peníze, se dívám minimálně dvakrát kritičtějšíma očima, než na ty, které jsou v mém domácím kině jen na návštěvě.

  

Ale zpět k HW10. Zajímavost jeho ceny ještě podtrhuje, že od kategorie nejlevnějších Full HD projektorů ho dělí dnes zhruba jen 10 tisíc Korun a kvalitativní skok mezi nimi a střední třídou je značný. Mohu potvrdit, že HW10 obrazově drtí můj předchozí Epson TW1000 ve všech ohledech (ještě slabší Sanyo Z700 raději ani nezmiňovat). Z Full HD projektorů za 40 tisíc a méně dnes za zvážení nejspíše stojí opravdu jen Mitsubishi HC5500, který se zdá být trošku „očesaným“ klonem na svou dobu vynikajícího HC6000 (kus který jsem měl na testy měl bohužel pro LCD typické, ale kusově podmíněné, problémy s prachem a shadingem, ale v zobrazení černé a nejtmavších částí obrazu neměl mezi LCD té doby konkurenci).

LCOS konečně k zaplacení

LCOS se tedy dostává mezi projektory zajímavé cenově i pro běžné spotřebitele. Majitelé klasických analogových CRT obrů tvrdí, že jejich „digitály“ stále nedosažené přirozenosti obrazu se nejvíce blíží právě LCOS projektory a díky zkušenostem s JVC-HD1, Sony VW-60 a nyní HW10 jim dávám za pravdu. I když ani LCOS nedosahují zcela přirozenosti analogových CRT nebo kombinace celuloidu a filmové promítačky, zatím každý LCD a DLP projektor, který jsem viděl, kreslil (podle mne) syntetičtěji vyhlížející obraz než oni. Nepomůže ani dokonale stopy po pixelech stírající smooth screen Panasonicu AE3000, který se jinak ale obrazově HW10 velmi podobá. Alespoň s lampou ve světlejším modu, ve kterém Panasonica ovšem bez problémů přesvítí. Rozdíl je i v eko modu – v AE3000 vypadá mdle, u HW10 tahle operaci dramaticky zlepší černost černé a při tom zachová dostatek jasu ve světlých pasážích.

 

Oproti Panasonicu je menu spartanštější, ale nabízí překvapivě větší škálu možnosti nastavení v kombinaci s korektní barevnou neutralitou šedé škály, barvami téměř přesně splňujícími požadavky HD normy a akceptovatelnou křivkou gamma korekce. Všechna nabízené obrazové režimy: cinema, standard, dynamic a user 1-3 se totiž od sebe trochu liší (nastaveními v servisním menu). Na promítání filmů doporučuji standard.

Režim cinema byl evidentně optimalizovaný pro co největší kontrast a to mu dává plochý a přeostřený vzhled. Především v kombinaci s clonou (iris) 1 (v režimu cinema podává rovnoměrnější výsledky krotší clona 2). Standard nabízí přirozeněji vyhlížející obraz s větší hloubkou a plasticitou. Tenhle dojem potvrzuje i měření. Takto vypadá gamma křivka v nastavení standard s lampou na high a adaptivní clonou v režimu 1:

Není to přesně 2.22, ale přijatelně blízko.

Změna lampy na nižší jas ho změní jen nepatrně:

Stejně je ale absence gamma equilizeru jedním z větších nedostatků HW10 (u VW60 ho vynahrazoval přiložený kalibrační software, se kterým ale HW10 zatím spolupracovat neumí), uživatel je tak odkázaný na 4 přednastavení, která poskytují v kombinaci s různými režimy obrazu a clony dost rozdílné výsledky. Pro zajímavost třeba výsledky kombinace gamma 3/iris2:

Světlá a temná strana HW10

Další slabinou HW10 je nemožnost uložení více variant kalibrovatelného přednastavení neutrality šedé škály Custom 3, které odpovídá přednastavení low, které se zase velmi blíží 6500K (middle odpovídá zhruba 8000K a high 9500K, custom 1 a 2 je kopírují a jaksi navíc je tu custom 4 obsahující ohromnou přemíru zelné).

RGB hodnoty potřebné pro neutrální šedou škálu 6500K se totiž liší nejen mezi režimy, ale teplota barev se změní i přepnutím lampy z high na eko režim (v tom je trochu chladnější). A v případě HW10 se opravdu vyplatí měnit jas lampy podle obsahu programu. Třeba temným filmům, zvlášť vesmírným SF lépe sluší tmavější eko režim a filmům s mnoha prosvícenými záběry krajiny zase lampa na high (mimochodem je větráček HW10 v nejsvětlejším nastavení tišší než ten Epsona TW1000 v nejtmavším, v eko režimu je prakticky neslyšitelný). Naštěstí se low opravdu velmi blíží optimu a lze ho tak použít jako alternativu zkalibrovaného custom 3:

A hrátkami s RGB hodnotami v custom 3 se mi ho podařilo vylepšit jen velmi mírně:

I v jiných ohledech má HW10 přece jen své mouchy. Možnosti posunu čočky jsou sice dostatečné, ale projevují se v kvalitě obrazu více, než jak je tomu u srovnatelných LCD projektorů. Abyste dosáhli neutrální polohy, ve které HW10 posun čočky nevyžaduje, musíte ho umístnit tak, aby jeho čočka mířila přesně na prostředek projekčního plátna. Ověřil jsem si, že rozdíl mezi projekcí bez posunu čočky as ním je okamžitě viditelný. Obraz je ostřejší a pravidelněji prosvícený.

Ovšem i tak pravidelnost prosvícení patří ke slabším stránkám HW10, nebo alespoň mého kusu (koupi projektoru jakékoliv technologie musíte brát vždycky jako sázku do loterie). Nejen, že jsou vidět často LCOS projektorům vytýkané světlejší okraje v černých plochách, ale navíc jsou na sebe výrazně upozorňují v hodně jasných záběrech světlejší vertikální hrany obrazu, které na pravé straně přecházejí až do lehce namodralého shadingu. Ten ale přičítám v mých podmínkách nutnému použití posunu čočky.

Jako jeden z mála novějších projektorů nabízí HW10 ale v servisním menu možnost redukce barevných skvrn. Do toho ale doporučuji zasahovat opravdu jen v případě nejvyšší nouze (je spojené s nebezpečím ztráty záruky a navíc se při korekci shadingu musíte poprat s 11 stupni šedé krát 152 body obrazu). V normálním menu lze na HW10 mírně poopravit seřízení barevných panelů a to červeného a modrého oproti zelenému. Vzhledem k tomu, ale že se panely většinou nekryjí panely rovnoměrně musíte se spokojit s určitým kompromisem.

Nedoporučuji hlavně jít do příliš vysokých hodnot, protože si tak snižujete počet aktivních pixelů. Ale už mírná korekce přinese znatelné zlepšení ostrosti obrazu (ten pochopitelně rozostřuje, když jednotlivé modré,červené a zelené pixely nejsou v dokonalém zákrytu). Pokud ale změníte třeba míru posunu čočky, musíte korekci poopravit. Vliv na překrytí pixelů má i měnící se teplota uvnitř projektoru a to krátkodobé i dlouhodobé. V každém případě by podobná funkce měla být u LCD a LCOS projektorů automatická a ne spíše jen raritou.

Vzorně nastaven/dobře naladěn

Žádné slabiny jsem naopak u HW10 nenalezl ve firemních přednastaveních. Už jas a kontrast jsou nastaveny prakticky perfektně a testovací obrazce tu dovolovaly jen změny v rozsahu jednoho až dvou bodů (snížení kontrastu z 90 na 89-88 pomůže rovnoměrnosti gamma křivky v nejsvětlejší části obrazu, na jas bych vůbec nesahal). Stejně tak přednastavení hodnot zabarvení a saturace primárních a sekundárních barev v režimu colorspace normal (trošku podsaturované, ale Rec709 HD normě celkově blíž než u kteréhokoliv projektoru, který jsem testoval a zároveň s jasovými hodnotami, které CIE trojuhelníček neozbrazuje, blízkými optimu):

Funkce RCP umožňuje tyto hodnoty ještě trochu vylepšit, ale jde jen o 2D CMS (zabarvení,saturace), takže nemůže ovlivnit hodnoty jasu jednotlivých barev, které pochopitelně změny zabarvení a saturace výrazně ovlivňují. Takže sem se spokojil s tímto kompromisem (výraznější změny by už příliš rozhodily jasové hodnoty):

Pouze příliš nízký jas modré se mi opravit nepodařilo. Modrá bývá kalibračně nejtížej zvládnutelná barva, ale naštěstí jsou pro výsledný obraz hodnoty červené a zelené mnohem důležitější.

Osobně stále nevidím užitek rozšířených barevných hodnot (colorspace wide):

Už subjektivně v něm barvy vypadají nepřirozeně a pokud je pomocí RCP stáhnete na hodnoty odpovídající Rec709 HD, snížíte si jasové hodnoty barev na polovinu optima (v případě modré na čtvrtinu!).

Závěr

I s nedostatky, které vykazuje můj projektor, si stojím za tím, že dnes na našem trhu HW10 představuje bezkonkurenční poměr výkon/cena, za opravdu viditelné zlepšení obrazu oproti němu byste museli zaplatit minimálně o 35 tisíc Kč více (Epson TW5000) a něco lepšího v LCOS technologii dvojnásobek (JVC HD350 s lepší černou a prokreslením tmavých detailů, ale zároveň s neopravitelně přesaturovanými barvami).

Poznámka: Tuto recenzi berte prosím jako projekt ve vývoji, předpokládám, že se k ní časem budu vracet, a doplním nové poznatky případně i další měření.

Sony VPL-HW10

Cena orientační 54 000 Kč

• technologie SXRD
• rozlišení 1920 x 1080
• svítivost 1000 ANSI lumenů
• kontrast 30000 :1
• hlučnost (normální/tichý režim) 25/22dB
• velikost obrazu 100 - 760 cm
• optika manuální horizontální a vertikální posun čočky, 1,6x zoom, dynamická clona
• výkon lampy 200 W
• životnost lampy 3000 hodin
• lichoběžníková korekce ano
• vstupy 2x HDMI, složkové a kompozitní RCA video, S-Video, D-Sub
• vzdálené ovládání RS-232C
• normy NTSC3.58 / PAL / SECAM / NTSC4.43 / PAL-M / PAL-N / PAL60
• režimy obrazu standard, cinema, dynamic
• rozměry (v × š × h) 179,2 x 407,4 x 463,9 mm
• hmotnost 10 kg
• spotřeba 300W (standby: 8W, low mode: 0.5W)
• příslušenství DO, síťový kabel