Fenomén Star Trek pomohlo během sedmačtyřiceti let jeho trvání utvářet šest seriálových řad, jedenáct celovečerních filmů (včetně Abramsova rebootu z roku 2009), řada komiksů, počítačových her, knih, parodií i diskusních fór oddaných fanoušků tohoto kultu, kteří si říkají trekkies.
Právě tato konzervativní základna, která posádku vesmírného korábu USS Enterprise sleduje už od jejich seriálových počátků v roce 1966, měla asi největší výhrady k Abramsovu pojetí vzkříšení této sci-fi série. Tvůrce seriálu Ztraceni, trojky Mission: Impossible nebo spielbergovské Super 8, ale neudělal nic jiného, než že ságu, jež byla léta hájeným vlastnictvím relativně uzavřené skupiny oddaných fanoušků, zpřístupnil široké divácké obci. Včetně těch diváků, kteří byli do té doby trekovským universem nezasaženi.
Abramsovi se podařilo sérii, která vždy vězela ve stínu mnohem slavnějších a masově oblíbenějších Hvězdných válek George Lucase, po kasovně prodělečném desátém dílu s podtitulem Nemesis (2002) zvednout z prachu postupného zapomnění a dát jí nový, blyštivý kabátek.
Alternativní historie k proběhlým událostem
Udělal to velmi chytře v hned několika směrech. Srovnání s původními seriály nebo filmy se vyhnul tím, že scenáristé, kteří s ním na restartu spolupracují, vytvořili alternativní historii k již proběhlým událostem. To jim umožňuje do dalších příběhů instalovat nové planety, lodě i mimozemské nepřátelé, při zachování původních postav a jejich ikonických hlášek.
J.J. Abrams zkrátka ve svém čtyři roky starém rebootu ponechal vše, co dělalo tuto sérii ikonickou (postavy, hlášky, původní loď), ale veškerému dění dodal novou energii, typickou pro jeho kinetický režijní styl.
Věrní trekkies mu vytýkali, že působivé výpravě, efektní akci a vypíchnutí vztahové chemie mezi členy formující se posádky obětoval duši původní látky. Tedy onen politický, společenský a etický přesah díla, které v čase studené války přinášelo humanistické poselství, že silovým hrozbám, ohrožujícím na planetě celosvětový mír, je třeba čelit multikulturním spojenectvím ras a národů. Takovým, jakým představuje právě posádka lodi USS Enterprise.
Téma hrozby terorismu
Scenáristé jedničky Alex Kurtzman a Roberto Orci, stojící například za Bayovými Transformery nebo nezdařilými Kovboji a vetřelci, si vzali tyto kritické reakce k srdci a sequelu vtiskli mnohem vážnější přesah v podobě aktuálního tématu hrozby terorismu. Terorismus je zde ukázán jako reakce na militantní chování vládních struktur a jeho ztělesněním se stává postava, známá již ze startrekovského filmu z roku 1982 s podtitulem Khanův hněv.
Tvůrci sice kolem identity této postavy dlouho mlžili, ale na internetu už je tolik množností, jak si zjistit, o koho jde, že opravdu nepovažuji za spoilerování zveřejnit, že John Harrison (Benedict Cumberbatch) je novodobým převtělením Khana.
Modifikovaný Khan
Geneticky upravený „nadčlověk“, který v původním filmu vypadal jako hipík, co dlouho pobýval v buši, nyní působí jako chladnokrevný, brutální, cynický a narcistní britský elegán s patkou. Vyjadřuje se výhradně v metaforických frázích, z nichž je těžké vyčíst, jaké jsou jeho skutečné záměry. Vyznačuje se kombinací vysokého intelektu, díky němuž vzhlíží spatra na ty, kteří nejsou nadáni jeho podobnou měrou a až supermanovské síly.
John Harrison je zběhlým elitním agentem Federace, který se rozhodl svému bývalému zaměstnavateli pomstít. Oproti trochu nevýraznému a v příběhu odstrčenému Nerovi z Abramsovy jedničky jde o záporáka, který má charisma na rozdávání.
Zhostil se ho představitel Sherlocka Holmese z populární moderní televizní reinkarnace této látky z produkce BBC a už způsob, jakým moduluje nebo chcete-li zkresluje jeho hlas, vyvolává mrazení. Harrison je postava manipulativní, démonická a podmanivá, jejíž síla vězí v její bezohlednosti a zarputilosti, s níž chce dosáhnout svého cíle.
Harrison jako záhadný terorista by obstál coby postava sama o sobě, ale tvůrci mu v rámci hry s pravidly a motivy startrekovského vesmíru přisuzují úlohu, mající souvislost s minulostí této série. Tento renegát se stává katalyzátorem veškerého dění a více než jinde zde platí, že mocný protivník dělá to pravé a velké dobrodružství.
Tajná mise
To druhé v Abramsově režii začíná na vulkanické planetě Nibiru, obývané primitivním domorodým kmenem. Díky obří sopce, která se stala aktivní, hrozí této planetě zánik. V rozporu se směrnicí o nevměšování se do přirozeného vývoje cizích národů se jí rozhodne posádka lodi Enterprise pomoci.
Tohoto úkolu se zhostí Spock (Zachary Quinto), ale ve žhavé lávě, již chtěl zchladit, málem sám uvízne. Kapitán James T. Kirk (Chris Pine) mu z podvodního úkrytu jeho lodi přispěchá na pomoc a svého prvního důstojníka zachrání. Po návratu na Zem musí čelit před disciplinární komisí následkům svých rozhodnutí, jež v hlášení popsal předpisy posedlý Spock. Přichází o svou loď a je suspendován.
Jeho potrestání ale zastíní teroristický útok, vedený na pozemské ústředí admirality Hvězdné flotily a celé Spojené federace planet, při níž zahyne Kirkův mentor, admirál Pike (Bruce Greenwood). Degradovaný kapitán Kirk je proto admirálem Marcusem (Peter Weller, představitel původního RoboCopa) v rozporu s předpisy pověřen tajnou misí. Na ní má se svou posádkou, známou z prvního dílu, najít nebezpečného mezigalaktického teroristu v opuštěné provincii nepřátelské rasy Klingonů na jejich domovské planetě Kronos a zneškodnit ho.
Posádka jako rodina
Pod vlivem Spocka ho ale místo zabití pouze zatkne, což spustí řetězec událostí, během nichž se ukáže, že tři sta let zmražený bývalý agent rozvědky Federace není jediným zlem, jemuž bude muset posádka lodi Enterprise čelit. Zdánlivě jednoduchá mise se zvrhne v boj o přežití, který ukáže sílu a semknutost Kirkova týmu.
V něm se opět objevují postavy, známé z jedničky. Vedle Kirka a Spocka je to Leonard „Kostra“ McCoy (Karl Urban), Hikaru Sulu (John Cho), Pavel Čechov (Anton Yelchin) a komunikační důstojnice Nyota Uhura (Zoe Saldana), jíž scenáristé připsali milostnou linii se Spockem. Vzhledem k typovému nastavení za každých okolností racionálního Spocka ale neočekávejte žádnou vesmírnou sexuální divočinu. Náznak lehké erotiky tak v ukázce svého spodního prádla vnáší do vyprávění pouze nová členka posádky Carol (Alice Eve), jejíž identitu velice rychle odhalí právě Spock.
Scottyho (Simon Pegg) spolupráce s posádkou má tentokrát povahu jakéhosi „přítele na telefonu“, který ostatním pomáhá z ústředí, které se začne chovat značně nevyzpytatelně. Jednotliví členové posádky dostávají více prostoru než minule. Proměňuje se mezi nimi jejich postavení (Čechov nahradí Scottyho, Sulu Kirka) a každý z nich tady má svou tu vtipnou, tu dramatickou hvězdnou chvíli. Pozornost scenáristů je ale koncentrována především na vztah Kirka a Spocka.
Prohlubující se vztahové pnutí
Tvůrci vyslyšeli volání fanoušků a vedle monstrózní vesmírné akce nadále prohlubují konotace jejich vzájemného pnutí, které ale vede k sílícímu respektu a přátelství. V dobrém slova smyslu se jim zúročuje péče, kterou jim věnovali minule a mají na co navazovat.
Kapitán Kirk už není taková neřízená střela jako posledně, ale začíná pomalu dorůstat do své role velitele hvězdné lodi. Zůstává sice stále tvrdohlavým rebelem, který pravidla respektuje jen tak dlouho, dokud chápe jejich opodstatnění, ale zároveň se pokorně učí nést zodpovědnost nejen za svou funkci, ale i za životy své posádky.
V prvním důstojníkovi Spockovi se stále sváří jeho vulkánský způsob uvažování s emočním uvažováním člověka, který je schopen vnímat a cítit ztrátu nebo ohrožení blízkých. V závěru pak po radě svého otce (Leonard Nimoy), který mu z jiné časoprostorové dimenze sděluje, jak přelstít Khana, vezme osud posádky do svých rukou a ukáže, že je intuitivnímu Kirkovi rovnocenným partnerem i co se velitelských schopností týče.
Kirk, který dobře funguje pod tlakem a umí se v té chvíli sice riskantně, ale správně rozhodnout a přísnou logiku ctící Spock začínají připomínat opravdu partnery. Vzájemná konfrontace jejich povah patří k nejvtipnějším momentům vyprávění, jejich spoluúčast pak k těm nejdojemnějším. Oba muži sobě navzájem i ostatním dokážou, že jsou schopni pro druhé obětovat vlastní život, což přispěje k utužení důvěry mezi nimi a jejich přátelství.
Výstavbou podobné bondovkám
U Spocka zarazí snad jen to, že se hned v úvodu dopustí činu, který je v rozporu s jeho zodpovědným a přísně racionálním řešením situací. Tento riskantní manévr souvisí s hlavním leitmotivem celého příběhu, který zkoumá právě schopnost hrdinů obětovat svůj život. Ptá se, kvůli čemu a komu ho riskují. Zda z důvodu splnění svých povinností v rámci mise, která má nějaká svá pravidla nebo v zájmu ostatních členů posádky, která začíná fungovat jako rodinný a tedy blízký organismus?
Tato úvodní předtitulková mise na vulkanické planetě má ve výstavbě vyprávění podobnou roli jako mají prology v bondovkách nebo dobrodružstvích Indiana Jonese. Ostatně modelově je druhý Star Trek zkonstruován podobným stylem jako tyto filmy. Po zběsilém akčním začátku, jenž se se vyděluje z dalšího dějového směřování, se tempo vyprávění zpomaluje, aby se pak ve vlnách, doprovázených překvapivými několikanásobnými zvraty, znovu vzdouvalo ke svým akčním vrcholům.
Silná vizuální a akční stránka filmu
Těch je zde několik a těžko vybrat, který je nejlepší. Prolog na planetě s rudou vegetací. Teroristický útok Johna Harrisona. Záchrana Kirka, Spocka a Uhury při střetu s přesilou klingonských bojovníků. Bleskový průlet Kirka a Harrisona otevřeným vesmírem jen ve skafandrech. Pád vesmírné lodi do města. Souboj Spocka a Harrisona na střeše plavidla, jež letí nad městem. Dynamické scény jsou vtahující a gradující a ústí do možná trochu uspěchaného finále, které nám ale klade klíčovou otázku, týkající se nesmrtelnosti jednoho z členů posádky lodi Enterprise.
Vizuální stránka je Abramsovou silnou zbraní. Výtvarné řešení nás nadchne jak při interiérovém, tak při exteriérovém řešení jednotlivých scén. Triky a efekty z dílny studia ILM jsou ukázkou toho nejlepšího, co může v současnosti tento druh žánrových filmů nabídnout.
Film jsem bohužel neviděl v IMAX kině, takže nemůžu posoudit, jak v něm vypadá těch zhruba třicet minut, v nichž je tento formát v panoramatických scénách uplatněn. Viděl jsem ho ve 3D, kdy se plátno sice tak jako ve velkoplošném IMAX kině na pražské Flóře neroztahuje, ale při prostorových scénách dovede i tak zesílit dojem z hloubky sledovaného pole.
Rafinované hrátky s trekovskou mytologií
Oproti jedničce nabízí její pokračování i mnohem rafinovanější a vrstevnatější způsob hry s celou trekovskou mytologií. Zde bude hodně záležet na tom, jak moc jste obeznámeni s předešlými díly skládačky tohoto fenoménu, ať už jde o seriály, filmy, komiksy (Countdown to Darkness) nebo videoherní střílečky. Čím víc máte tzv. nakoukáno nebo načteno, tím bude váš zážitek komplexnější.
Tvůrci se totiž rozhodli experimentovat s postavami a zápletkami, které zasazují do nových reálií. O tom, kým je ve skutečnosti John Harrison a k jakému filmu (Khanův hněv) se tato postava vztahuje, už byla řeč. O remake nejde, jen o použití postavy a její ukotvení v problémech dnešního světa (terorismus).
Obětování jedné ze dvou klíčových postav těsně před závěrem zrcadlově převrací situaci právě z Khanova hněvu, kdy se pro záchranu posádky obětoval jeho kolega. V Abramsově filmu se ale na jeho znovuoživení v duchu seriálového napětí nečeká do dalšího dílu, ale děje se tak již nyní.
Abramsova dvojka se postavou záporáka, motivem pomsty a možného nebezpečí střetu s klingonskou civilizací inspiruje nejen u druhého dílu filmové řady Khanův hněv, ale i u toho prvního (1979) a šestého (1991) s podtitulem Neobjevená země.
Znalý divák bude mít tu výhodu, ale současně z jiného úhlu pohledu i nevýhodu, že dopředu odhadne některé zvraty či překvapivé odhalení. Lépe se bude bavit na odchylkách od zavedeného mustru a spiklenecky pomrkávat na diváka neznalého, který si v té chvíli bude určitě říkat, že je třeba si doplnit vzdělání ohledně minulosti posádky lodi Enterprise.
Spojující článek dvou věhlasných sci-fi ság
S variacemi a odkazy nejen na vlastní předchůdce, ale i uznávané sci-fi klasiky (2001: Vesmírná odysea, Star Wars) zachází Abrams natolik chytře, že tento jeho přístup baví jak skalní trekkies, tak ty, které předchozí série minuly nebo nezaujaly a k fenoménu Star Treku se dostali až díky Abramsově rebootu této série.
Za což mu patří, stejně jako v případě jedničky, velké uznání. Abrams se přiklání k poetice starších dílů, ale nezapomíná ani na to, že se píše rok 2013 a blockbusterový sci-fi žánr se nějak vyvíjí. Tentokrát budou možná více spokojeni i ti, co mu minule zazlívali, že sází jen na dravé tempo akčních scén. S temnotou a osudovostí v názvu se po vzoru Nolanových batmanovek sice spíš koketuje, ale i tak nabízí dvojka oproti jedničce větší drama a silnější emoce. Díky tomu první díl překonává.
Posádka se stmeluje a začíná působit jako semknutá, multirasová rodina, která drží při sobě. Protože ví, že jedině tak může čelit vážným nebezpečím, jaké představuje například nadčlověk bez skrupulí Khan.
Pokračování působí tak jak má. Je okázalejší, efektnější a hutnější. Ne ale zas tolik, abychom měli pocit, že sledujeme víc než odlehčený blockbuster, který poučeně a zábavně pracuje s mytologií tohoto fenoménu. Což v tomto případě neberu jako mínus.
J.J. Abrams má za dva roky představit sedmou část konkurenční a přeci jen věhlasnější ságy Star Wars. Aby nezklamal početné a díky jeho přispění i rostoucí fanoušky obou dvou sérií, je úkol hodný kapitána Kirka, který se učí velitelské zodpovědnosti a pokoře. Moc mu přeji, aby obojí ve své další tvorbě neztratil. Nálepka nového Spielberga zavazuje.
Star Trek: Do temnoty
- Žánr: sci-fi
- Původní název: Star Trek Into Darkness
- www.startrek-film.cz/
- USA 2013
- Scénář: Roberto Orci, Alex Kurtzman, Damon Lindelof
- Režie: J.J. Abrams
- Hrají: Chris Pine, Zachary Quinto, Zoe Saldana, Simon Pegg, Anton Yelchin, Karl Urban, John Cho, Benedict Cumberbatch, Bruce Greenwood, Alice Eve, Leonard Nimoy, Peter Weller
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 06. 06. 2013