Dívka Baby Doll (Emily Browningová) je po smrti matky umístěna do ženského ústavu pro choromyslné. Zvrhlý otčím vše narafičil tak, aby odpovědnost za nešťastné zastřelení její malé sestřičky padla na ni. Za pět dní má být lobotomizována a jemu už nebude nic stát v cestě k získání rodinného dědictví.
Hypnotizující tanec
Z reality, v níž se ocitla, hledá dvacetiletá slečna vysvobození v oblasti své zjitřené fantazie. Nachází iluzorní prostor, který nese znaky o něco přívětivějšího otisku událostí, odehrávajících se ve skutečném světě. Postavy na sebe berou nové identity, které pacientky proměňují v tanečnice, psychiatričky v choreografky a vrchní lapiduchy v šéfy zábavných podniků pro potěšení mužského oka. Ponurý blázinec se transformuje v barvami hýřící šantán, který ale v nešetrném nakládání s jeho obyvatelkami o nic nezaostává za předchozím zařízením. V luxusním nevěstinci pro bohatou klientelu musí nevinná děvčata předvádět smyslný tanec i poskytnout něco navíc dle přání zákazníka.
Baby Doll se snaží tomuto údělu uniknout a vymyslí proto plán útěku pro sebe i ostatní pracovnice podniku, s nimiž se spřátelí. Vypadá jako neškodná panenka a proto nikoho nenapadne podezřívat ji z přípravy úniku. Pomoci jí má její uhrančivý tanec, při jehož sledování se muži dostávají do transu a ochabuje jejich pozornost. Kolegyně tak mohou snáze ukořistit ikonické předměty, potřebné k útěku.
Tanec Baby Doll má v sobě totiž mnohem víc než jen prvosignální dráždivost, sloužící k ukojení smyslových choutek slizkých gerontů. Má schopnost hypnotizovat okolí i jeho nositelku, která se za pomocí něj přenáší do bizarních krajin vlastního podvědomí. Pod vedením různě maskovaného mentora (Scott Glenn) se iluzorní identita Baby Doll transformuje do další mentálního levelu, skrytého uvnitř toho předchozího. V něm se spolu se čtyřmi pacientkami/tanečnicemi ocitá uprostřed vždy odlišného fantaskního světa, kde se snaží získat jeden z pětice artefaktů (mapa, oheň, nůž, klíč a pátý… je záhadou), které jim pomůžou k znovunabytí svobody (myšleno v reálném světě).
Žánrový konglomerát
V starodávném japonském chrámu, obydleném obřími démonickými samuraji, se Baby Dolll dozví , co je třeba učinit na cestě k útěku. Poradí ji guru, který ji pak spolu s jejími kamarádkami (Abbie Cornishová, Jena Maloneová, Jamie Chungová, Vanessa Hudgensová) doprovází na bojových misích napříč staletími.
V zákopech první světové války se chovanky střetnou s parou a hodinovými stroji poháněnými zombies v nacistických uniformách. Ve středověkém opevnění se skřety, jak zbloudivšími z Pána prstenů a drakem, chrlícím oheň. Mudrc uvede dívky i do futuristického světa budoucnosti na cizí planetě, kde se utkají s roboty, vezoucími atomový náklad. V každé době hledají dívky jeden z artefaktů, jejichž získání je nezbytné pro vymanění se z ústavu.
Čtyři prostředí nabízejí režisérovi čtyři možnosti, jak v jednom filmu přepínat mezi válečným filmem, středověkou fantasy, futuristickou sci-fi i japonským manga komiksem. Snyder se s nadšením dvanácti až patnácti-letého geeka pouští do splétání stěžejních výrazových prvků těchto nesouvisejících žánrů a vytváří jejich konglomerát. Výsledkem je přeplácaný chaos, který se tváří sofistikovaněji, než jaký je jeho obsah i forma ve skutečnosti.
Dvojitý iluzorní prostor
Zack Snyder (zombie vyvražďovačka Úsvit mrtvých, komiks z řecko-perských válek 300: Bitva u Thermopyl, další komiksová adaptace Strážci - Watchmen) při tvorbě scénáře nehledal oporu v již dříve publikované předloze, ale poprvé se spolehnul na vlastní nápaditost. Za pomoci spoluscenáristy Stevea Shibuyi vytvořil příběh, jehož konstrukce, stavějící na splétání a prostupování snových realit, vám určitě připomene Nolanův Počátek. Oproti jeho důmyslné výstavbě ale Sucker Punch záhy a až příliš hladce odhalí, ve které rovině vyprávění se zrovna děj odehrává. Celá dějová linka se originálně jen tváří a je od začátku do konce velmi předvídatelná.
I když jsou nám servírovány hned tři druhy reality, scenárista si nedává práci, aby přechody mezi nimi a jejich vzájemné zákonitosti postavil na něčem jiném než čiré efektnosti. Takto fantazijní svět působí jen jako projekce, sen, prodloužená ruka reality. Reality se vrství přehledně a chtělo by se říci až primitivně, přičemž samotný tanec (který jako diváci nevidíme) slouží jen jako trochu bezradný scénáristický oslí můstek, přenášející nás do prostoru Snyderovy pubertální fantazie.
Popové koláže
Snyder scénárista podléhá Snyderovi režisérovi, který samoúčelně předvádí, jak dokonale umí zacházet s audiovizuální formou. I s ní ale nakládá tak, že se nám jeho trademarky začnou po čase zajídat. Dlouhé pohledy do kamery, detailní záběry letících kulek, speed-up a slow-motion efekty, opakované záběry na hrdinku, která po dopadu na zem v pokleku zvedá pomalu hlavu, kamerové prostocviky.
Přes rozmanitost lokací inscenuje akční scény pořád stejně, takže vám jejich choreografie už při třetím fantazijním střetu moderních amazonek s nepřáteli začne zavánět monotónností. Dynamická stereotypnost bojové akce ostatně byla i jedním z hlavních neduhů Třístovky.
Napětí tu nehledejte. Nepřemožitelná jednotka bojuje s příšerami, které vypadají na efekt hrůzostrašně, ale nebudí strach kvůli svému kašírovanému digitálnímu designu. Sledovat jejich vzájemné souboje bude pro vás proto asi podobně vzrušující, jako když sledujete videohru, již ovšem hraje někdo jiný.
Neselhává naopak sladění hudby s obrazem, které zvláště z úvodní scény činí sugestivní zážitek. Osud Baby Doll je vylíčen jen s využitím zpomaleného obrazu a podkresu písně Sweet Dreams britského synthpopového dua Eurythmics. Jistě, je to nápad který už v obdobném duchu otevíral Watchmeny, ale opět funguje. Popové koláže ze slavných songů (White Rabbit od Jefferson Airplane, I Want It All od Queen) má na starosti Marius de Vries, který se vám vybaví v souvislosti s prací na zběsile kankánové úpravě písní v Moulin Rouge.
Pornopanenky
Stylizovaná audiovizuální forma budí zdání zpomalovaného muzikálového představení, v němž jsou herci za figurky, od nichž se namísto emočního vtažení očekává, že budou pouze dobře vypadat. Emily Browningová, již si asi většina z vás vybaví z černé komediální fantasy Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod, je proto vyobrazena jako bezbranná blonďatá holčička s culíky a smyslně našpulenými rtíky (nebo spíš takové parodie na vyzývavost alá Agáta Hanychová).
Příznivci pornofilmů s asijskými studenkami v dlouhých podkolenkách a školních uniformách budou asi vědět, odkud bere její styling inspiraci. Podobně jsou na tom její kolegyně. Krátké sukně, silné líčení, korzety a upnuté kožené oblečky, síťované punčošky. Pod výrazným make-upem se spíše než životné bytosti skrývají panenky na hraní. Motivace jejich jednání chybí nebo je nejasná. Postavy jsou charakterově ploché a jejich osud je vám víceméně ukradený. K tomuto zdání přispívají i zvolené herečky, z jejichž projevu si zapamatujete hlavně afektované jednání.
Holky nakopávají zadek odpudivě hnusným a chlípným mužům, ale činí tak způsobem, při němž si na své přijde především předplatitel časopisu Maxim. Snyderův film v sobě ukrývá zajímavý rozpor, že genderová kritika sexismu a násilí páchaného na ženách je podávána ryze fetišistickou optikou pohledu na ženský svět. Snyder selhává ve způsobu, kterým přibližuje představy dívky, neboť je ukazuje jako by to byly fantazie mužské.
Možná se ale snažil prostřednictvím voyeuristického způsobu snímání ženských objektů nastavit zrcadlo mužským šovinistickým libůstkám a pokoušel se je zesměšnit. Tomu by odpovídal i fakt, že s dráždidly zachází tak mechanicky, až se dostavuje pocit podobný tomu, jako když si prohlížíme obrázky vyretušovaných modelek s nepřirozeně oranžovou barvou těla. Mírou podvratnosti jeho přístupu, při němž lze nevzrušivé podání sexisticky pojatých vnadidel interpretovat jako záměr, si ale nejsem úplně jistý a spíš bych se klonil k variantě neujasněné nebo zmatené koncepce ztvárnění ženské problematiky, ve filmu přítomné.
Pozdní nespolehlivý vypravěč
Anebo ve filmu zbytečně hledám nějakou hloubku, která tam není. Třeba šlo režisérovi opravdu jen o to předvést dívenky v sukýnkách, jak se umějí ohánět katany a zacházet s naddimenzovanými bouchačkami. Samurajské meče a kulomety se pro ně stávají hračkami a řeči o vzájemné solidaritě a vnitřní síle jen nutnou slovní výplní mezi bojovými scénami. Pak objevíme počin, který staví především na vypiplané exhibici obrazů a videoherní struktuře podání akční složky. Eklektický žánrový mix, jenž je zvláště pro mladší publikum jednodušší přijmout na úrovni hormonální než emocionální.
Ze všeho nejvíc totiž Snyderova „rána pod pás“ připomíná vlhký sen puberťáka, který překlikává mezi erotickými stránkami a videohrami a do uzavřeného prostoru sanatoria projektuje své zatím neukojené fantazijní představy. Režisér pak bez nejmenšího studu nebo obavy z obvinění z infantilnosti tyto představy vizualizuje. V závěru se ale přeci jen chytá za nos.
Ve snaze přijít s nějakou pointou, která by jeho nevázanému dovádění dala punc výjimečnosti a povýšila snímek na předmět intelektuálních diskuzí, převrací celé chápání děje naruby. Tato scenáristická klička v podobě užití fenoménu nespolehlivého vypravěče ale přichází trochu pozdě a není do stavby příběhu zakomponována natolik funkčně, abychom ji přijali jinak než jako snahu o ozvláštnění další variace na Alenčin příběh za mnoha zrcadly reality.
Sucker Punch
- Žánr: akční
- Původní název: Sucker Punch
- www.suckerpunchmovie.warnerbros.com/
- USA 2011
- Scénář: Zack Snyder, Steve Shibuya
- Režie: Zack Snyder
- Hrají: Emily Browningová, Abbie Cornishová, Jena Maloneová, Vanessa Hudgensová, Jamie Chungová,Carla Guginoová, Oscar Isaac, Scott Glenn, Gerard Plunkett, Jon Hamm
- Distribuce: Warner
- Distribuční premiéra v ČR: 31. 03. 2011