Sumiko S.9: výkonný subwoofer na hudbu i filmy [test]

9. června 2017
TWEET SDÍLET
Z řady subwooferů Sumiko je S.9 největší a nejdražší. A rozhodně to není jen efektní "bum-bác box", naopak je to smysluplný basový partner pro každou místnost i žánr.

Severoamerickou značku Sumiko asi netřeba představovat, však je na trhu k nalezení už po více než tři dekády. Svou hlavní slávu si vydobyla jako výrobce velmi zajímavých přenosek, byť jako člen McIntosh Group se pod touto značkou a hlavně pod taktovkou Sonus faber začaly objevovat také subwoofery - v současné chvíli jsou k dispozici celkem čtyři a všechny patří spíše do rozumných cenových kategorií.

Vzhled a konstrukce

Model S.9 je druhým nejvyšším a prvním, který je vybaven dvěma reproduktory. Tvarem je Sumiko S.9 v podstatě klasická "kostka", robustní ozvučnice z MDF má pěkné povrchové zpracování, zaoblené hrany, je až překvapivě rigidní a díky mohutným nohám přenáší do podlahy jen rozumné množství vibrací. S rozměry 35,5 x 40,5 x 41,1 cm (š x v x h) jde pak o velmi skladný subwoofer, s váhou 21 kg ještě navíc dobře manipulovatelný.

Jak je v pod vedením Sonus faber zvykem, subwoofer prostě vypadá hezky a to ať s nasazenou velkou krycí mřížkou, tak bez ní. Jednoduchost tvarů osvěžuje hliníková destička uprostřed horní stěny - při zapnutí se v ní navíc decentně rozsvítí logo výrobce.

Přední stěna hostí membránu o průměru 26 cm na opravdu hodně mohutném měkounkém závěsu, kónus slouží jako pasivní radiátor (jinak je ozvučnice uzavřená). Identický průměr má i aktivní reproduktor umístěný vespod, jeho závěs je ale ještě podstatně mohutnější, střed navíc kryje obrovská kopulka.

Velkou část zadní stěny tvoří kovový plát, sloužící jako chladič vestavěného zesilovače - ten totiž pracuje poměrně netypicky ve třídě A/B a dává 350 Wattů trvalého výkonu a dvojnásobek ve špičkách. Nejlepší (a to nepřeslechnutelně) je dovést do subwooferu vysokoúrovňový signál pomocí konektoru Speakon přímo ze svorek zesilovače. Kabel sice výrobce dodává, je i velice dlouhý, ale zakončení je dosti problematické - u běžných reproterminálů stačí (musíte ho dotáhnout k levé i pravé svorce), ale třeba tam, kde jsou terminály až na krajích zesilovače, tam jednoduše nestačí a máte smůlu.

Alternativně lze signál přivést i do monofonního linkového vstupu nebo do vstupu LFE pro domácí kino, oba tu mají svůj cinch. Pomocí trojice potenciometrů pak upravujete hlasitost LFE, hlasitost linkového a vysokoúrovňového vstupu a také přechodovou frekvenci a to v celkem širokém pásmu 30 - 120 Hz. Dvěma dvoupolohovými páčkami pak můžete nastavit trvalé zapnutí či sepnutí spolu se signálem a druhou normální či obrácenou fázi. Subwoofer tedy není nijak komplikovaný...

Výrobce udává, že subwoofer umí jít s poklesem -3 dB až na 25 Hz, takže by měl umět doplnit v podstatě libovolný systém.

V praxi jsme zjistili, že basu je až až, ale pokud byste S.9 zvažovali do opravdu velkých prostor daleko za 50 m2 a máte ve zvyku hrát hodně nahlas, narazíte jasně na limity - hlasitost kdekoliv za polovinou stupnice už přináší nelibé zvuky a téměř fyzicky po podlaze tancující subwoofer. S.9 je prostě cílen spíše audiofilským, kultivovaným směrem. Nutno říci, že přechodová frekvence byla v závislosti na reprosoustavách v rozmezí 60 - 80 Hz, právě tam někde působil subwoofer navazoval ideálně ve všech systémech.

Na čem se testovalo

Subwoofer hrál ve třech sestavách - s Naim Nait XS + Naim FlatCap XS / Naim NAP250 / OPPO BDP-105D a s Harbeth Monitor 30, s Norma Revo IPA-70B / ASUS Xonar Essence One MUSES MKII / Pioneer BDP-LX71 a s Xavian Premio a také s Cambridge Audio CXA80 / Cambridge CXC a s Xavian Perla. Vždy jsem subwoofer napojovali vysokoúrovňovým speakOn, protože LFE ani linkový vstup nenabízí ani zdaleka takovou konkrétnost a definici tónů. Pro signálové propojení sestav sloužily kabely ZenSati Authentica a TelluriumQ Silver a Black.

 

Témata článku: , , , , , , ,