Téměř současně se na pultech objevila dvě nová alba předních českých zástupců žánru world music: brněnských Čankišou a královéhradeckých Terne Čhave.
Kromě toho, že obě CD vyšla u vydavatelství Indies Scope Records, mají ještě jeden společný prvek. „Vedle tradičního akordeonu a houslí uslyšíte nově také elektrickou kytaru a sampler,“ uvádí se k tiskové správně novinky Terne Čhave. A Jan Kluka, perkusista Čankišou, říká: „Co se týká zvuku, poprvé jsme použili hodně výrazně elektrickou kytaru, takže jsme v některých písničkách lehce přitvrdili.“
I když obě kapely na svých nových deskách nabízejí moderní hudební fúzi, každá z nich se ke svému současnému zvuku dopracovala jiným způsobem. Terne Čhave začínali s tradiční romskou hudbou, později zvítězili na folkovém festivalu Zahrada a prezentovali se na festivalech jako česká obdoba slavných Gipsy Kings. Od romské hudby kombinované se španělským flamenkem a francouzským šansonem a postavené za znásobeném zvuku akustické kytary se nyní východočeští muzikanti posunuli o kus dál.
Na albu More, Love! najdeme střídání tanga s akustickou nápodobou klubové taneční hudby (Miri pirani), práci s pravidelným dusavým rytmem (More, Love!), zběsilé ska (Aj jaj jaj) i tvrdé rockové riffy (Pale tute). V písních jsou nasamplované dětské hlasy a smích (Mačkica) nebo pravoslavný liturgický zpěv (Haleluja). Do popředí se vedle akordeonu dostávají nejrůznější typy rytmických nástrojů – od akustických perkusí a bicích až po nasamplovaný rytmus. Slyšet je zmíněná elektrická kytara, zatímco akustické kytary a housle oproti minulým deskám ustupují do pozadí.
Titulní píseň nových Terne Čhave, nazvaná dvojznačně More, Love! (anglicky Více lásky, romsky Hele, prachy!), je spojovacím můstkem k novince brněnských Čankišou. Ti vytvářejí skladby s podobnou náladou, avšak propracovali se k nim zcela odlišným způsobem. Skupinu vytvořili především brněnští muzikanti s bohatými zkušenostmi z bigbítu (mj. bubeník Progresu Zdeněk Kluka nebo nepřehlédnutelný zpěvák Karel Heřman). V Čankišou vytvořili nejen vlastní hudební styl (postavený na kombinaci rytmických nástrojů, dechů od saxofonů po didgeridoo a mandolíny), ale celou legendu o historii a folklóru bájného jednonohého lidu Čanki.
Na novém CD Lé La Čankišou konfrontují svůj vlastní přístup s hudbou, kterou slyšeli, nasbírali a také živě provozovali na svých výjezdech na ostrov Réunion, do Pákistánu nebo na Ukrajinu. Kromě těchto vlivů na desce uslyšíme například sbor dětí z Ugandy nebo ohlasy balkánského folklóru, ke kterému měli Čankišou i v minulosti poměrně blízko. Vedle skutečně nových hardrockových riffů na elektrickou kytaru (Zuha) doporučuji zaměřit pozornost například na orientální Lahore, na zběsilou Kardima Nomale, klidnější Caloubadia s výraznou basovou linkou nebo na jasný taneční hit Harampa Rija. V Borrega se Čankišou jen tak mimochodem otřou o valašský folklór a předposlední skladba Kustino Oro zní jako pompézní finále výpravného westernu.
Vzhledem k tomu, že běžný český posluchač nebude rozumět textům ani jedné z kapel, nezbývá mu než se soustředit na propracované aranže a na celkový zvuk alba. V obou případech a u obou desek má co poslouchat a co si vychutnávat. Zvuková kvalita obou nahrávek je velmi slušná a aranžérská zručnost a pestré nástrojové obsazení obou kapel slibují, že nudit se při poslechu nebudete. Sám stavím o malinko výš Čankišou, avšak i k Terne Čhave se rád budu vracet.
- Čankišou: Lé La. Indies Scope 2008, celkový čas: 47:53
- Terne Čhave: More, Love!. Indies Scope 2008, celkový čas: 49:16