Televizory v roce 2010 aneb co bylo a bude

Co můžeme čekat příští rok? Vyplatí se využít povánočních výprodejů? Máte si počkat pár měsíců? Podívejme se, co se letos událo a co můžeme čekat. Pravda – výrobce asi dosti ovlivnila krize (v roce 2008 a začátkem 2009 byli ve ztrátě snad všichni význační výrobci). V roce 2009 jsme se dočkali drobných inovací, které byly v rámci marketingových strategií často podávány jako revoluční změny, vezměme to ale popořadě.

Ohlédnutí za rokem 2009

Ze všech stran slyšíme pojem „LED televizor“. Že by najednou LCD televizory byly zastaralé? Nastupují vládu moderní „LED televizory“? Omyl. To se jen výrobci snaží prodat částečnou inovaci jako revoluční změnu. Starý dobrý LCD panel nám zůstal, jen díky LED podsvícení můžou být LCD televizory o něco tenčí, úspornější. Dále se podvedlo tímto způsobem navršit teoretickou hodnotu dynamického kontrastu na hodnotu 5 000 000:1 a dohnat tím (alespoň v něčem) plazmu. Některé drobné neduhy u levnějších modelů sice stále zůstávají, ale špičkové modely, zejména ty s lokálním vypnutím podsvícení, se za obraz určitě stydět nemusí. To ale uvítají spíše movitější zákazníci a majitelé domácích kin, kteří z nějakého důvodu nechtějí plazmu.

Ostatní uvítají nižší spotřebu, kterou technologie LED podsvícení přináší (když pomineme menší tloušťku). Spotřeba některých 42" a 46" LCD televizorů s LED podsvícením se drží kolem 100 W, v úsporném režimu není problém se dostat na 60 až 80 W. Dlužno však dodat, že po obrazové stránce k žádné revoluci nedošlo, jde spíše o drobné změny a běžný divák při běžném vysílání si pravděpodobně vůbec ničeho nevšimne, snad vylepšeného zpracování obrazu, s tím ale LED nemá nic společného. Majitele může hřát vědomí, že má (byť draze zaplacené) to nejmodernější a nejnovější.

Integrace internetových a síťových služeb představují další krok, kterého jsme se letos dočkali. I když možnost přehrávání videí z YouTube se stává u dražších televizorů pomalu samozřejmostí, počítač plnohodnotně zatím nedokáží televizory nahradit – základním omezením, pokud pomineme-li problémy s kompatibilitou, případně omezení jen na aplikace zvolené výrobcem, zůstává zejména nemožnost připojené plnohodnotné klávesnice a myši. (A také to, že externí řešení pomocí tichého a malého PC je často levnější a univerzálnější.)

Integrace multimediálních přehrávačů je další přidanou hodnotou, kterou letos některé televizory nabídly. A bohužel se opět nedá říci, že by šlo o nový standard; jen některé televizory umí více, jiné méně – zkrátka stále se člověk musí podívat, co umí, a vše si vyzkoušet, neboť rozhodně televizory opět nepřehrají vše. Cesta je však nastoupena a lze očekávat další vylepšování a rostoucí kvalitu.

Full HD – kouzelné slůvko, kterému ne všichni rozumí, ne každý ví, na co je to dobré, ale opět „fůl há dé“ je prostě v kurzu, lidé to chtějí. Je fajn nabízet lidem maximální kvalitu obrazu. Bohužel lidé stejně většinou nemají zdroj dostatečně kvalitního signálu, který by dovolil televizoru ukázat, co v něm je. A pozitivní důsledek? Ceny velmi dobrých HD ready 42“ plazem klesly na minimální ceny a i základní 40“ Full HD LCD si už může dovolit téměř každý zájemce.

V roce 2009 se ploché televizory staly ještě placatější, zejména u vyšších modelových řad se to stává nezbytnou samozřejmostí. Druhotným efektem, který „tenkost“ přinesla, je menší prostor pro reproduktory, čímž trpí samozřejmě zvuk. Domácí kina a tzv „soundbary“ jsou však levné, takže pořídit si kvalitnější zvuk odpovídající „velkostí“ televizoru není problém.

Z pohledu technika je zajímavým důsledkem snahy o lepší statický kontrast a charakter obrazu používání lesklejších LCD panelů, v poslední době dokonce použití skleněných krycích panelů. Televizor vypadá lépe, obraz působí přirozeněji, nicméně základní výhoda LCD panelů (nejsou tak lesklé, jako plazma) je pryč.

Na závěr ohlédnutí za minulým rokem nemohu nezmínit pro filmového fanouška velmi zajímavý televizor Philips s poměrem stran 21:9. Firmě patří dík za odvahu, uvést na trh zcela nový produkt; zatím však Philips zůstává zcela osamocen.

Co nás čeká v roce 2010

Už v létě 2009 jsme na IFA mohli vidět první 3D televizory – plazmové i LCD. Zkrátka vypadá to, že rok 2010 bude rokem 3D technologie, jak moc, to za pár dní ukáže americký CES. Pravděpodobně v únoru můžeme čekat první 3D plazmy od Panasonicu. Samsung, LG i Sony chystají také své 3D produkty. Hledají-li výrobci další směr vývoje, tak nyní doufají, že jej konečně našli. Zájem o 3D filmy v kinech ukazuje, že potenciál zde je, Blu-ray lze považovat za médium, které se prosadilo, a tak rozšíření nabídky o 3D filmy jen pomůže propagaci a rozšíření tohoto média pro filmy s vysokým rozlišením. Navíc se připravuje 3D satelitní vysílání a například nadcházející olympiáda již ve 3D bude vysílána (přes satelit).

Kdy bude OLED? Několik let vídáme prototypy, nicméně nedávno LG naznačilo, že teprve v roce 2016 se podaří výrobní náklady zcela stlačit na konkurenceschopnou hladinu. Zatím právě 3D technologie skýtá zajímavou možnost, jak využít stávající osvědčené kvalitní zobrazovací technologie novým způsobem, tudíž můžeme čekat, že zájem výrobců (a také lidí) bude (alespoň zatím) směřovat nikoliv k OLED technologii, ale právě k 3D.

S nástupem OLED TV a tlakem „LED televizorů“ všichni jako každý rok budou spekulovat, zda plazma končí (v roce 2009 se o tom spekulovalo zejména v souvislosti s oznámením Pioneeru, že ruší výrobou plazem). A jako každý rok je třeba říci, že nikoliv. Nízká cena a velmi dobrá kvalita obrazu – to jsou dvě věci na které zákazník slyší. V USA se letos (2009) ukázalo, že zájem o velké plazmové televizory na vzdory krizi rostl (LCD ve stejném segmentu stagnovalo). Vypadá to tak, že bitva zda LCD nebo plazma skončila paktem o neútočení, a oba dva tábory si alespoň dočasně drží své pozice.

Budou tři vestavěné tunery v roce 2010 standardem? Od nového roku by televizory Sony měly být běžně vybaveny třemi tunery – DVB-T, DVB-C a DVB-S. Panasonic stejnou trojici u vyšších řad nabídl v průběhu roku 2009. Také příjem HD signálu se také již stal nepsaným standardem ve výbavě a počet televizorů jen s MPEG-2 dekodérem ubývá. Vývoj je tedy takový, že divák si bude moci svobodně vybrat způsob příjmu digitálního signálu, případně kombinovat jednotlivé způsoby podle dostupnosti programů dle lokality, kde bydlí, případě dle postupu digitalizace pozemního vysílání. Zda se tohoto trendu chytí i ostatní výrobci ukáže čas.

Spotřeba především! Zelený trend u televizorů stále vede a LED podsvícení to jen posílilo. Není problém koupit velký 46“ Full HD televizor se spotřebou pod 100 W, což je hodnota o které jsme si ještě nedávno u velkých plochých obrazovek mohli nechat jen zdát. Zajímavé bude sledovat, jak zareagují výrobci plazem, neboli jak moc stlačí spotřebu v roce 2010 oni. Zkrátka jeden z posledních důvodů (pomineme-li prostorové), proč nekupovat televizor přes 40" pominul. Výrobci si toho jsou vědomi; právě poukazování na nízkou spotřebu velkých úhlopříček má přimět váhajícího zákazníka k zakoupení dražšího, ale „šetrnějšího“ modelu.

Co tedy můžeme příští rok čekat? Samozřejmě – opět o něco levnější, lepší a vybavenější televizory, ale těšit se můžeme i na pronikání třetího rozměru do obrazovek v našich domovech. Až na 3D však nepůjde o žádné velké změny.