Biografické filmy dominovaly letošní oscarové sezóně v míře nebývalé, byť v oceněních se musely sklonit před těmi fiktivními. S výjimkou Oscarů za adaptovaný scénář pro Grahama Moorea za film Kód Enigmy a vítězství Eddieho Redmaynea v hlavní mužské herecké kategorii.
I přes velmi silnou konkurenci (Benedict Cumberbatch v Kódu Enigmy a Michael Keaton v Birdmanovi) to bylo vítězství zasloužené a třiatřicetiletý britský herec jím po Zlatých glóbech a britských cenách BAFTA završil letošní sběr cen na hattrick.
Neostrouhala ale ani představitelka Hawkingovy první manželky Felicity Jones, která se na všech třech cenách ocitla mezi pěticí nominovaných nejlepších hereček v hlavní roli. Vítězství sice připadlo celkem očekávaně Julianne Moore za drama Still Alice, ale to nic neumenšuje na síle jejího výkonu, který za tím Redmayneovým v ničem nepokulhává.
Postava Jane Hawkingové (Felicity Jones) se pro vyprávění stává klíčová, protože právě její optikou nahlížíme na osobnost Stephena Hawkinga (Eddie Redmayne).
Vědecká celebrita
Hawkinga zná asi každý. Geniální matematik a fyzik se stal globální vědeckou celebritou, která nesmírně přispěla k popularizaci poznatků z kosmologie a kvantové gravitace. Jeho teorie o černých dírách, cestování v čase a vzniku vesmíru, jež v průběhu let dokazoval a vyvracel, se staly známými i pro laiky, které neméně fascinoval jeho osud.
V necelých jednadvaceti letech se dozvěděl, že trpí amyotrofickou laterální sklerózou, která způsobuje postupné ochrnutí celého těla. Lékaři mu dávali prognózu dvou let života, ale on se navzdory kruté nemoci, jež mu ponechala jen omezenou schopnost pohybu a řeči, stihl oženit, získal doktorský a profesorský titul, zplodil tři děti, rozvedl se a znovu se oženil a rozvedl.
Od roku 1968 se pohybuje na vozíčku a od roku 1985 komunikuje se světem pomocí speciálního hlasového syntezátoru. Dnes je mu 73 let a je stále aktivní. Rád vystupuje na veřejnosti, kde používá při komunikaci s publikem svůj pověstný sebeironický ostrovtip.
Sexy mozek
Právě onen nezaměnitelný sarkastický humor, který mu slouží jako obrana proti všem ranám osudu, jež ho v životě potkaly, se podařilo do filmu propašovat i scenáristovi Anthony McCartenovi (Show of Hands). Díky němu lépe pochopíte, proč muž, který vzhledem připomíná něžné monstrum typu Střihorukého Edwarda, je tak přitažlivý pro publikum a ženy zvlášť.
V takřka nehybném těle se totiž ukrývá jasná mysl, která vládne takovým humorem a šarmem, že je na něj schopen sbalit i v nejpokročilejším stadiu jeho nervového postižení zrzavou ošetřovatelku Elaine Mason (Maxine Peake).
Pokud se zdál ženám pověstný výrok o sexy mozku, vzhledem k osobě, k níž se vztahoval, trochu nadnesený, tak tady pochopí, co je jeho skutečným obsahem. A tvůrci to umí obrátit ještě na mnohokrát ve vtip. Jako když Hawkingovi dojde číslo Penthousu, o jehož předplatné se vsadil s kolegou Kipem Thornem, nebo když spolužákovi ze studií vysvětluje při oslavě, že kromě mozku ještě jeden orgán odolává zhoršující se nemoci.
Ztráta kontroly nad svou fysis
Přestože film zachycuje a zvýrazňuje projevy Hawkingovy čím dál větší fyzické bezmoci, jeho vyznění je pozitivní. S hlavním hrdinou prožíváme všechny ty pocity, jež asi musí asi naplňovat mysl člověka, který postupně ztrácí kontrolu nad svým fysis.
To, jak velké úsilí musí vynaložit nejen při výstupu do schodů v patře domu, ale třeba i při samotném jídle. A jak se přitom přibližuje svému dítěti, které na něho kouká z ohrádky dětské postýlky. Jenže zatímco ono se teprve bude učit chodit, on tuto schopnost ztrácí.
Neubráníme se přitom slzám soucitu, protože víme, že tenhle souboj s časem nelze vyhrát. Lze ho ale učinit pro Stephena důstojným. O to se postará jeho žena Jane, rodina, přátelé i univerzitní kolegové. Díky nim nedochází k vnitřnímu rozpadu vědcovy osobnosti, ale pouze k tomu vnějšímu, což sám Hawking vtipně reflektuje.
Pohledem jeho ženy
Největší díl odpovědnosti za to, aby jeho život byl nejen důstojný, ale aby byl naplněn i láskou a rodinným štěstím, na sebe bere Jane. Podle druhé biografické knihy (ta první vznikla v roce 1999) skutečné Jane Hawking ostatně scénář i vznikl.
Kniha se jmenuje Cesta do nekonečna: Můj život se Stephenem a vyšla v roce 2008. Autorka v ní zachycuje období jejich společného života od seznámení až do doby, než se odhodlali k rozvodu. K tomu došlo v roce 1995, ale už předtím žili pět let odděleně.
Scénář tyto okolnosti nijak bulvárně nepitvá. Naopak postava Jane z něj vychází trochu jako novodobá světice, která po letech láskyplné a oddané služby ochrnutému géniovi nachází lásku někde jinde. A nikdo se jí v té chvíli nemůže divit, že se rozhodla žít i svůj život.
Můžeme mít množství pochybností, zda vzhledem k tomu, že autor scénáře přebírá její pohled věc, nedochází k jejímu až přílišnému zidealizování a sebeprezentaci, jež ji ukazuje v co nejlepším světle, ale takto bychom mohli zpochybňovat víceméně jakékoliv morální měřítko.
Takže zkusme přijmout jako fakt, že existují vztahy, které nejsou redukovány na sadomasochistické hrátky jako v Padesáti odstínech šedi, ale naopak jsou prodchnuty velkou láskou a v tomto případě i altruistickou obětí.
Láska a altruistická oběť
Představitelé obou hlavních rolí nás na pochybách nenechávají. Od chvíle jejich seznámení na univerzitním večírku v Cambridge přesně cítíme, proč jsou sebou navzájem okouzleni. On ji zaujme svou duchaplností, vtipem i něžnou neohrabaností, s níž k ní s úctou a rozpaky přistupuje. Ona dává jeho přísně vědeckému světu, kde není místo pro Boha a víru v něj, křídla, které mu umožní vnímat i jiné věci než matematické rovnice.
Mladý vědec a studentka románské literatury. Je to trochu klišé a jejich společný život opravdu jímavé melodrama připomíná. On se dozví, jakou nemocí je stižen a nestojí o lásku ze soucitu. Ona ho dokáže ze sebelítostivé nálady vytáhnout a rozhodne se s ním spojit svůj život. I s vědomím toho, že by to mělo být jen na krátkou chvíli.
Léta přibývají a s nimi i tři děti a čím dál větší starost o Stephena. A vy musíte obdivovat, kde se v té drobné dívence bere ta síla a houževnatost, s níž vše zvládá. Může za to její pevná víra, láska nebo prostý fakt, že chce sama sobě a svému nejbližšímu rodinnému okolí dokázat, že cesta, kterou si vybrala, je správná?
Od každého trochu a film tím nastoluje množství otázek, jež vybízí k hledání odpovědí uvnitř nás samých. Byli bychom schopni takové oběti? Jak se proměňuje povaha lásky ve chvíli, kdy se radikálně zhorší zdravotní stav našich nejbližších? Převládá v tomto stavu altruismus autentický nebo ten, který se od nás očekává?
Život soukromý, ne ten vědecký
Vyprávění pokrývá délku vztahu Jane a Stephena a zaměřuje se hlavně na jejich soukromý život, ovlivněný zhoršujícím se průběhem nemoci. Po berlích následuje v důsledku postupného ochrnutí svalů kolečkové křeslo, po problémech s mluvením i ty s polykáním a dýcháním.
V jeho pozdější fázi do něj vstupuje Jonathan Jones (Charlie Cox), varhaník a zpěvák v kostelním sboru a rodinný přítel, který Jane pomáhá jako pečovatel a dobrovolná asistenční služba. Opět, když bude divák chtít, může se ptát, kdy intimní vztah Jane a Jonathana vlastně začal. Zvlášť s přihlédnutím ke skutečnosti, že po odluce od Stephena se stal jejím partnerem. Tvůrci zde ale zůstávají jen u decentního náznaku, který se nesnaží honit nějakou lacinou bulvární senzaci.
Konec manželství ukazují jako něco, co se zcela běžně děje i jinde, když vztah dospěje do bodu jistého vyhořelého stereotypu, který ani jedné straně už nevyhovuje. Mnozí jistě budou mít výhrady, že se vyprávění až příliš zaměřuje na soukromý život Stephena Hawkinga a nedozvíme se z něj moc proč je tak celosvětově uznáván jako vědec.
Osobně mě to nevadilo, protože toto zprostředkování očekávám spíš od dokumentu. Takže se spokojím s tím, že do autorových teorií jsem zasvěcen jen velmi minimálně a okrajově. A to ještě za pomocí výkladu jeho jedné rovnice, která má vysvětlit podstatu vzniku vesmíru, který si odehrává při večeři a jako názorné konstanty při něm slouží hrášek a brambor.
Oscarové herectví
Informativní funkci film tedy film nesupluje, ale skrze hlavní představitele navazuje velmi blízký kontakt se samotnými postavami, což je důležité pro emotivní vyznění filmu. Eddie Redmayne (Bídníci, Jupiter vychází) předvádí to, čemu se říká strhující oscarový výkon.
Jeho převtělení do Stephena Hawkinga je dokonalé. Od vnější podoby, která je mnohem větší než v případě Jane a jejího předobrazu, přes zvládnutí různých fází vědcovy zhoršující se choroby. Od ochrnutí prstů na ruce až po znehybnění celého těla, kdy je schopen reagovat jen mrknutím očního víčka nebo koutkem úst, vše zvládá s takovou přesvědčivostí, že mu toho Oscara nemůže snad nikdo závidět.
Jednatřicetiletá britská herečka Felicity Jones, která zaujala ve filmech Cemetery Junction, Vrtěti ženou nebo Vášeň mezi řádky, neprochází nějakou proměnu fyzickou. Ostatně o to ani tvůrcům nešlo a postavám ponechávají v průběhu desetiletí víceméně totožný zjev.
Změna, již Jane zažívá, je ta vnitřní. Ze zamilované dívky se mění v obětavou manželku a v závěrečné fázi jejich vztahu ve spolupracovnici, která mu pomáhá zprostředkovávat jeho myšlenky. A ve všech těchto fázích je stoprocentně uvěřitelná. Její křehký, půvabný zjev v kombinaci se silou, jež z ní vyzařuje, velkou měrou přispívá k tomu, že emotivní momenty v tomto filmu tak dobře fungují.
Jednoduché poselství
Režisér James Marsh, který v roce 2008 získal cenu BAFTA a Oscara za dokument Muž na laně, příběh citlivě a zručně ilustruje. Například za pomocí barevné tonality obrazové stránky. Retro z půli šedesátých let, kdy se Jane a Stephen poznávají i pozdější průběh jejich manželství je laděn do teplého žlutohnědého odstínu. Nemocniční scény, kdy dochází k Stephenovým kolapsům, do šedomodré.
Režijní složka s povedenými kostýmy, výpravou i minimalisticky jímavou hudbou islandského skladatele Jóhanna Jóhannssona ale není tím, co si z tohoto filmu zapamatujete nejvíc. Tím se stávají výkony obou představitelů, přičemž mě přijde trochu nespravedlivé, že ve většině ohlasů je vyzvedáván především ten Redmayneův.
Samotný biografický příběh sice nenabízí víc, než se dozvíte během pár minut na Wikipedii, ale způsob jakým Eddie Redmayne a především Felicity Jones zprostředkovávají ono jednoduché poselství, že k lásce patří i oběť, si zaslouží naši pozornost. Už proto, že nás vede k tázání, jaké oběti jsme schopni my sami.
Teorie všeho
- Žánr: biografická romance
- Původní název: The Theory of Everything
- www.thetheoryofeverythingmovie.co.uk/
- Velká Británie 2014
- Scénář: Anthony McCarten (podle knihy Jane Hawking)
- Režie: James Marsh
- Hrají: Eddie Redmayne, Felicity Jones, Emily Watson, Harry Lloyd, David Thewlis, Charlie Cox, Charlotte Hope, Adam Godley, Lesley Manville, Maxine Peake, Simon McBurney
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 26. 02. 2015