Fotogalerie

Terminator Genisys: recenze filmu

Marek Čech

11. července 2015

Kapitoly článku:

Chemie spíš parťácká než partnerská

Sarah Connor v podání Emilie Clarke je na jedné straně stejně drsná jako Linda Hamilton ve dvojce, na té druhé jí vzhledem k jejímu mládí nechybí pubertální vzdorovitost a frackovitost. Kyle Reese by v sobě měl spojovat vojenskou drsnost s idealismem svého předchůdce Michaela Biehna z jedničky, ale po většinu času především plní rozkazy Johna Connora a snaží se dostát své další a hlavní povinnosti. To je zplodit dítě se Sarah, což se ukazuje trochu jako problém, když chemie mezi oběma postavami je spíš parťácká než partnerská nebo romantická.

„Tekutého“ Terminátora T-1000 z dvojky Roberta Patricka nahradil jihokorejský herec Byung-hun Lee, který mu díky svému asijskému původu ponechal stejně kamennou a nekompromisní tvář, jakou měl jeho předchůdce. Jediný, u něhož dochází k vývoji charakteru, který předchozí díly nenabídly, je John Connor. Jde až o darthvaderovský příklon ke straně zla, zapříčiněný změněnou buněčnou strukturou. U jeho představitele ale platí totéž, co u protagonistů Kylea a Sarah. Nejde o příliš charismatické herce, které bychom brali jako přirozené tahouny vyprávění.

Sebeironický mentor a sexuální kouč

Tím se stává celkem očekávatelně Arnold Schwarzenegger, byť jeho úloha je spíš vedlejší. Funguje zde jako jakýsi mentor, ochránce, náhradní otec a sexuální kouč v jednom, který má ústřední pár přivést k tomu, že zplodí potomka.

Jeho mnohokrát recyklovaná hláška o tom, že se vrátí, nebo ta nová, že je starý, ale ne zastaralý, pobaví, ale tak nějak povinně či očekávaně. Je to stejné, jako když Karel Gott každoročně při přebírání Zlatých slavíků zopakuje, že tentokrát to opravdu nečekal.

Podstatně víc zaujme jeho ztuhle vynucený úsměv, který si jako kyborg osvojil, aby lépe splynul s lidským okolím. Přestože jde o robota, působí jako nejlidštější postava vyprávění. Nese v sobě odkaz předchozích dílů a patos po jejich atmosféře.

Dvojsečná snaha oslovit všechny diváky

Tu se snaží Alan Taylor (Hra o trůny, Impérium - Mafie v Atlantic City, Thor: Temný svět) zprostředkovat v úvodní půlhodině, kdy dojde k onomu souboji tělo na tělo obou verzí T-800. Pak se ale režisér vydává vstříc mnohem spotřebnější komerční zábavě pro teenagery, která není krvavá ani brutální a nese znaky všech těch digitálních omalovánek, jež známe ze současných blockbusterů.

Akčních scén je hodně, ale jejich technická úroveň je kolísavá. O postavy se při honičkách aut, vrtulníků nebo osobních bitkách vůbec nebojíme a oni z nich pokaždé vyváznou takřka bez škrábnutí. Což je dáno i jejich schopností regenerace nebo časoprostorovými paradoxy.

Nadávat na jejich nesmyslnost mě přijde u tohoto žánru už takřka zbytečné. Pohybujeme se hned v několika časových úsecích (2029, 2017, 1984, počátek sedmdesátých let), přičemž posun mezi nimi, stárnutí postav i to, co si pamatují z vlastní minulosti nebo paralelní historie, jíž jsou součásti, je do velké míry řízeno scenáristickou libovůlí.

Za více jak 150 milionů dolarů odvádí režisér Alan Taylor poměrně rutinérskou práci, která sází především na nostalgickou strunu pro pamětníky prvních dvou dílů série a množství akce, jež má oslovit mladé diváky. Ve výsledku nebudou spokojeni ani jedni. Mladí budou unaveni z nepříliš logických hrátek s časem, ti starší z herců, kteří postrádají charisma.

Sebeironický Arnold Schwarzenegger a variace ikonických scén z Cameronových filmů zkrátka tento film nezachrání. Dostáváme přeplácaný fanouškovský produkt bez stylu, atmosféry i akčních momentů, které by nám utkvěly v paměti. Nejde vyloženě o znectění legendy, ale spíš o titul, který obstojí pouze jako letní, lehce nostalgická jednohubka, na níž zapomenete cestou z kina. A Camerova marketingová podpora snímku na tom moc nezmění.