Toroidní parabola

Mnoho uživatelů láká při výběru satelitu možnost nechat parabolu natáčet motorem. Při následném přemýšlení nad klady a zápory takovéhoto řešení přijde na řadu i otázka, co na to řeknou ostatní uživatelé (členové domácnosti). Mezi zásadní nedostatek se může vměstnat časová prodleva, která při natočení z jedné pozice na jinou trvá třeba i více než 15 vteřin, což pro některé bude nepřijatelné.

Potřeba rychlého přepínání programů přivedla i mě k nutnosti rozhodnout se, jakým směrem tedy jít. Zvolit klasickou pevnou parabolu a k ní monoblok, či naučit ostatní členy domácnosti trpělivosti při čekání na natočení a následné zobrazení příslušného kanálu (při jejich nedočkavosti by se riskovalo „uběhání“ motoru a následný neklid v domácnosti).

Při řešení jsem se jako nováček dostal takříkajíc do „ouzkých“. Po konzultaci s jedním z rádců (na našem AVfóru) mi byla představena možnost kompromisního řešení pomocí tzv. „toroidní paraboly“. Po přečtení různých článků a následné diskuzi s mým poradcem, jsem naznal, že toto řešení bude moji cestou. Obavu jsem měl z netradičního řešení, které není až tolik odzkoušené, kdy síla a kvalita signálu nemusí být vždy v souladu s potřebou uživatele.

Pro instalaci jsem zvolil v testu poměrně chválený typ toroidní paraboly Maximum T90 od společnosti Kjaerulff (při nedostupnosti Wave Frontier); papírové parametry vybrané paraboly mě celkem potěšily. Teoretickou nevýhodu jsem spatřoval v „pouze“ ocelovém těle; lákal mne spíše „odolnější“ hliníkový typ. Bohužel v tomto provedení neexistuje, resp. já nic takového nenašel.

 
Toroidní parabola Kjaerulff a Wave Frontier 

Velkou výhodou se jevila možnost osazení až šestnácti LNB na držák, který netradičně konvertory nesměřuje k parabole, ale k sekundárnímu reflektoru – ten signál odražený parabolou posílá právě do nich. Ano, chápete správně. Toroidní parabola je sestavou, jakoby dvou proti sobě namířených antén, kdy hlavní je rozměrově větší (u T90tky 96,7cm x 108,6 cm). Druhá, menší (u T90tky 36,1 cm x 83,6 cm), je pak jakýmsi ze dvou stran oříznutým „talířem“.

Ač se možnost šestnácti LNBček jeví velmi přitažlivou, mnou vybrané řešené využívá „pouze“ 8 těchto součástek sbírajících signál z pozic v rozmezí od 28,2°E po 4°W.

Samotná instalace paraboly byla svěřena firmě, která běžně montáže provádí, nicméně při instalaci jsem samozřejmě asistoval. Sestavu jsme nejdříve kompletovali na zemi a teprve následně ji dopravili na střechu – na místo určení. Vzhledem k větší váze celku (14 kg) a ploše antény bylo nutné věnovat zvýšenou pozornost ukotvení. K tomuto by měl sloužit i přiložený držák paraboly. Bohužel dodaný byl určen spíše pro montáž na rovnou plochu – zem (či vodorovnou střechu), než pro umístění na zeď.

Ne, že by konstrukce byla kriticky vratká, ale jak se ukázalo při prvních podzimních větrných poryvech, neudrží satelit tak, aby signál nebyl přerušován – výkyv byl větší. V jednom místě dochází k torznímu pohybu, který následovně zapříčinil ztráty kvality a síly signálu. Jednoduchým řešením problému byla dvě ocelová lanka, která jsem připevnil do volných otvorů v držáku a na straně druhé do zdi, resp. k železné konstrukci balkonu. Protože hlavní problém byl v „padání“ paraboly (při poryvu docházelo ke sklánění „talíře“ k zemi) toto doplňkové zpevnění se (zatím) ukázalo jako plně dostačující. Do zdiva bylo „monstrum“ nakonec připevněno tzv. „chemickými“ hmoždinkami. Další možností je samozřejmě také vytvoření nového držáku (pevnějšího typu).

Po dokončení instalace kompletu a napojení na přijímač Vantage, jsem byl příjemně překvapen slušnou kvalitou signálu a její sílou. Oba parametry se pohybují i přes 90 % – v průměru kolem 85 %. Nejhorší signál poskytuje LNB nasměrované k pozici 28,2°E, na satelity Eurobird 1, resp. Astra 2. Síla signálu se drží kolem 85 %, ovšem kvalita klesá u některých transpondérů až na 73 %.

Zde vidím rezervu v nastavení systému. Bude třeba znovu nastavit, a to co nejpřesněji, příslušný konvertor, což snad zapříčiní zvýšení jakosti příjmových parametrů. Jestliže bych systém přesadil na nový držák a následně ještě využil i možnost natočení LNB tzv. „SKEW“ (se kterým jsem si doposud nepohrál), dovolím si tvrdit, že kvalita i síla signálu by mohla poposkočit – domnívám se, že u slabších družic by se tím zvýšila kvalita signálu o 2 až 3 procenta.

Pro úplnost ještě dodám, že signál byl přiváděn do přijímače Vantage 7100 a následně zobrazován na 100hertzovém CRT televizoru Nokia 7497. Osazené konvertory jsou od společnosti Golden Interstar ve verzi Platinum X.

Přes výše uvedená čísla musím říct, že i při všech anomáliích počasí, které loňský uplynulý podzim a stávající zima přinesly (silný vítr, prudké deště, či husté sněžení), byl signál (prozatím) vždy dostatečně silný, kvalitní a stabilní. K jeho výpadkům došlo jen zcela výjimečně – jednalo se o ojedinělý úkaz. Jistě k tomuto přispělo i umístění systému tak, abych jej mohl bezpečným způsobem zbavovat případného sněhu/námrazy. Samozřejmě hovořím o družicích mimo Astra 2 a Eurobird 1 – zde k občasným výpadkům, nebo „mrznutí“ obrazu došlo.

Závěrem chci říci, že ač se nápad pro příjem použít toroidní parabolu jevil značně kompromisní, z mého pohledu po několikaměsíčním užívání se jedná o kompromis, který zásadním způsobem nepoškodí vás – uživatele. Naopak, komfort, konkrétně přepínání programů, probíhá velmi svižně – netřeba čekat, jako je tomu při použití motorického natáčení. Nepopírám ovšem, že pro lovce každého volného programu je natáčení „talíře“ volbou číslo jedna.

Z mého pohledu je řešení pomocí toroidní paraboly možností, která by neměla zůstat při plánování satelitního příjmu z více družic (pokud pomineme konzervativní volbu na pozicích 19,2°E a 23,5°E) opomenuta a z vlastní zkušenosti ji mohu doporučit.