Tron: Legacy 3D – recenze filmu

Filmy technologicky novátorské často neoplývají složitou psychologií postav ani dějovou originalitou. Právě naopak. Zápletky většinou recyklují ověřené žánrové syžety natolik předvídatelně, že už jsme si zvykli je vnímat pouze jako nezbytnou obsahovou výplň formální stránky, snažící se prostřednictvím audiovizuálních orgií ochromit naše smysly.

Počítačový Mesiáš

Nejinak je tomu i v případě snímku Tron: Legacy, v němž sledujeme variaci klasického příběhu o zrození hrdiny, jenž se po seznámení s úkolem, který ho čeká a po prozkoumání prostředí, do něhož je vržen, stává vyvoleným zachráncem národa, planety, skupinky spolubojovníků, lepé vyvolené nebo jiné entity, dosazené do vzorce vyprávění dle fantazie scenáristů.

Tron: Legacy je přímým pokračováním osmadvacet let staré sci-fi scénáristy a režiséra Stevena Lisbergera, který se na novém díle podílí v pozici producenta. Polozapomenutý snímek, jenž v okruhu nadšenců získal s lety na kultovním postavení, v době svého vzniku zaujal převratným způsobem, s nímž experimentoval s kombinací neprobádané počítačové grafiky a ručně kreslené animace. Vizuální efekty, v nichž se ve virtuálních kulisách pohybovali živí herci, nadchly hlavně diváky, fascinované nově expandující oblastí počítačové zábavy. Disneyho studio, které tak rádo polidšťuje vše od zvířat až po stroje, už takovým optimismem nehýřilo. Po sečtení tržeb původního Trona, vykazujících znaky finančního propadáku, se na deset let vzdalo produkování hraných filmů.

Nyní nastal čas na reparát, který má ambici stát se základem pro vznik filmové ságy z rodu Star Wars, případně seriálu a návazné zábavné atrakce. Vše záleží na tom, jak zareaguje divák. A ten to bude mít složité, neboť vizuálně vytříbenější update jedničky doplácí na podobná úskalí, jež poslaly do černých čísel jeho předchůdce.

Tím nejhlavnějším je absence klenutého příběhu s vlastní propracovanou mytologií, která by nás dovedla zaujmout natolik, abychom se těšili na její případná pokračování. Zde záleží hodně na míře očekávání, jež do rebootu Trona vkládáte i schopnosti připustit si, že z hlediska stavby vyprávění nepředvedl nic složitého už jeho předobraz. Následovník si nedal moc práce a předvádí už jednou vyzkoušené. Změna je snad jen v tom, že zatímco v původním filmu se hrdinové snažili dostat dovnitř, do jádra systému, v pokračování se naopak snaží dostat ven a to co v možná nejkratším čase.

Flynnové v říši za monitorem

V prvním filmu se chtěl počítačový programátor a herní vývojář Kevin Flynn (Jeff Bridges) nabourat do sítě firmy Encom, aby z ní získal cennou informaci. Za pomocí laseru byla jeho dezintegrovaná DNA nešťastnou náhodou přenesena dovnitř počítače. Ocitl se tak uprostřed elektronické civilizace, řízené hlavním ovládacím a kontrolním programem, jenž na něho přichystal spoustu nástrah. Při jejich zdolávání se mu podařilo pomoci zotročeným programům, žijícím pod jeho tyranií i najít důvěrnou informaci, využitelnou ve svůj prospěch v reálném světě.

V sequelu hrdina prvního filmu uvízl před dvaceti lety v digitálním prostředí jedniček a nul, zatímco jeho syn Sam (Garrett Hedlund) zůstal ve světě reálnému. Samovi je nyní 27 let a je dědicem otcovy firmy, jejíhož řízení se nechce ujmout. Herní impérium se dle něj už dávno nezabývá technickým pokrokem v oblasti počítačových technologií, ale pouhým finančním těžením z dávného nápadu.

Jeden svět nestačí

Naléhání otcova spolupracovníka a tvůrce programu TRON Alana Bradleyho (Bruce Boxleitner) Sama po letech přivede na stopu svého bez vysvětlení zmizelého rodiče. Výprava do jeho pracovny způsobí, že je rovněž vpraven do počítače, kde objevuje zcela svébytný svět, ovládaný aktuálně expanzivními tendencemi. Programy v něm vytvořily novou formu života, jež touží přes portál proniknout do reality. Jejich představitelem je diktátorsky smýšlející program Clu, jenž usiluje o nadvládu nad světem a vypadá jako mladší verze jeho otce.

Překvapený Sam, jenž se ještě nestačil vzpamatovat z prvotního šoku, je uvržen do série arénových her s létajícími disky a vysokorychlostních závodů na světelných motorkách. Místo ztraceného otce objevuje zprvu jeho klon, který se snaží Kevinovu vizi o dokonalém světě zneužít ve svůj prospěch.

Programu, jenž provedl převrat proti nadvládě uživatelů a je současným vládcem Gridu, je třeba se postavit. Mladý hacker proto spojí síly se svým otcem a jeho pravou rukou Quorrou (Olivia Wildeová), aby se mu podařilo v cybervesmíru přežít a následně navrátit otce i sebe zpět do reality. Znemožnit se mu to bude snažit právě nestárnoucí programový výtvor jeho otce s armádou svých poskoků. Ten ovládl statky svého strůjce a uživatele, podrobil si i ostatní programy, až dospěl do bodu, kdy zjistil že mu pouze tento svět v jeho plánech nestačí.

Frankensteinovská metafora

Z naznačené zápletky je zřejmé, že dějově se vaří dvakrát ze stejné vody, jen tentokrát s více přísadami. K pohádkovému příběhu o boji dobra se zlem se přidává frankensteinovská metafora o polidštěném stroji, jenž se obrátil proti svému stvořiteli. Reflektováno je i téma vztahu otce a syna a iniciačního přerodu mladíka v muže za pomocí překážek, jež musí zdolat.

Tam, kde v osmdesátých letech zaznívala prorocká obava z ovládnutí člověka technologií, která ho může jednou přerůst a pohltit, nyní nastupuje spíše výzva k vymanění se z jejího vlivu. Stačí si uvědomit, kolik hodin denně trávíme, byť dobrovolně ve společnosti počítače a zjistíme, že toto varování není až tak bezpředmětné.

Konflikt přirozeného a umělého světa, jenž se stává nosnou linií vyprávění, s sebou nese rovněž množství etických otázek, poukazujících v symbolických paralelách na lidskou rozpínavost a chamtivost. Ale i na téma lásky, jejímuž propuknutí nemůže stát v cestě ani odlišný původ jejích aktérů (Uživatel versus Program).

Futuristický balet

Jednoduchou zápletku o mesiáši, který má podrobenému lidu pomoci vymanit se z područí šiřitele teroru, pozvedá na designově vybroušenou úroveň opulentní vizuál, snažící se zakrýt nedostatky několikrát přepisovaného scénáře.

Adrenalinové sekvence, odehrávající se ve virtuálním prostoru, sice postrádají napětí, ale ne dynamiku a schopnost zaujmout diváka spíše kvalitami estetickými než těmi úzce žánrovými. Honičky na motorkách i souboje s laserovými disky působí díky své stylizaci jako abstraktní a lehce nadpozemský akční balet, na hony vzdálený krvavému ladění, jež známe z filmů Johna Woo.

Kombinace černé a několika příbuzných studených barev v kontrastu s neonově zářícími a blikajícími fetišistickými oblečky postav (dobří bíle, zlí žlutě) nabízí po nasazení 3D brýlí pastvu pro oči. Elektronická struktura Gridu se mění v jednu velkou arénu, kde přestaly platit fyzikální zákony a probíhají v ní neinteraktivní souboje.

Zde plně doceníme stereoskopický formát, v němž byl snímek natočen. Na rozdíl od dodatečně konvertovaného 3D obrazu, jenž má dodat často průměrným snímkům na atraktivitě, vznikal Tron: Legacy rovnou trojrozměrně. Podobně jako Avatar nebo Resident Evil: Afterlife pracuje s plastičností obrazu za pomoci odlišného způsobu užití délky a ostrosti záběrů, netradičních pohybů kamery i jiné hloubky pole. Upřednostňovány jsou celky a velké celky na úkor detailů, čímž se před námi otevírají horizonty, v nichž si všímáme i dění v dalších plánech.

Geometrická strohost

Šestatřicetiletý, celovečerně debutující režisér Joseph Kosinski, který vystudoval mechaniku na stanfordské univerzitě a architekturu na té kolumbijské, do své prvotiny promítl zkušenosti z obou těchto oborů. Respektovaný tvůrce reklamních kampaní na herní konzolu Sony Playstation nebo k videohrám Gears of War a Halo, zabývající se rovněž technickým designem výrobků, zasazuje děj do minimalisticky strohých prostorů, konstruovaných do geometrických obrazců.

V umělém prostředí lépe vynikne utopistická vize industriálně ponurého světa, v němž se s mechanickou pravidelností pohybují zotročené masy. Nevzpomenout si v té chvíli na Metropolis Fritze Langa je takřka nemožné. Stejně jako v jiných momentech na žánrové milníky Blade Runner, Star Wars, Matrix nebo třeba Gattaca. U režiséra reklamních a hudebních videoklipů Kosinskiho v případě těchto parafrází jen přemýšlíme, kdy jde o přiznanou citaci a kdy o pouhé parazitování na slavných vzorech.

Euforická taneční párty

Hru geometrických tvarů a světel v neonovém digitálním světě umocňuje hudební podklad, jenž na sebe bere úlohu více než rovnocenného partnera ostatních složek vyprávění. Soundtrack od francouzských electromágů Daft Punk, který při samostatném poslechu působí díky krátké délce jednotlivých tracků poněkud útržkovitě, ve spojení s obrazem vytváří jednolitý celek, umocňující výsledný zážitek z filmu. Hudba neslouží jen jako podkres vyprávění, ale je jeho přirozenou součástí, která kongeniálním způsobem souzní s vývojem příběhu i jeho temporytmem. Ona ho totiž vytváří.

Hudba, která vznikla ještě před vznikem filmu, který na ní pak byl stříhán, kombinací elektronických a orchestrálním pasáží, k nimž se přidávají nervní zvukové efekty, vtahuje natolik, až se dostavuje ve vašem vnímání extatický stav, přenášející vás na nějakou hodně euforickou taneční party. Právě na ní třeba potkáte dvojici DJ v helmách, sebeironicky odkazujících na autory muziky k filmu.

Robotické symfonické electro, které v burácivých pasážích upomene na tvorbu Hanse Zimmera a jeho nedávný Počátek, zároveň pokračuje v koncepční linii sbližování Daft Punk s filmem, až máte pocit, že po animované Interstelle a existenciální Electromě sledujete jejich další dvouhodinový hudební film.

Možnosti vícero čtení

V něm zapomeňte na logické nesmysly, jako je transformace lidské DNA v jakousi elektronickou a nesnažte se ani příliš pochopit zákonitosti předestřeného světa, neboť žádný smysl nedávají. Přijměte, že v digitálním prostoru jsou programy personifikovány a mohou na sebe brát podobu třeba Olivie Wildeové, která jako Quorra v krátkých černých vlasech a upnutém oblečku potěší oko nejednoho fajnšmekra, usínajícího s fotkou Michelle Pfeifferové jako batmanovské Catwoman pod polštářem. To Jeff Bridges se představí hned v trojím provedení. Jako digitálně omlazená verze sebe sama v prologu, coby charismatický zestárlý otec, udělující synovi obi-wanovské rady i jako jeho zlé digitální já, zastavené v čase, jehož mimické funkce se vytratily pod nánosem digitálního faceliftingu.

Tron ukazuje směřování současné blockbusterové velkoprodukce, která po komiksových látkách hledá vhodné náměty i v oblasti videoherách látek. Dochází tím k propojování dvou marketingově příbuzných oblastí, mířících většinou na raně náctileté a mladší konzumenty počítačových her. Kritici takového přístupu budou určitě argumentovat tezemi o vykalkulovanosti a povrchní efektnosti kinematografie atrakcí a její emoční vyprázdněnosti.

Pokud se ale necháte hi-tech designem filmu okouzlit, máte před sebou počin, který můžete přijmout více způsoby, na základě nichž se bude odvíjet i vaše hodnocení snímku. Jako dvouhodinový hudební klip by si Tron: Legacy zasloužil určitě maximální hodnocení. Pokud od podívané očekáváte více než prvosignální zahlcení smyslových vjemů, vyvstávají před vámi její slabiny.

Chatrný scénář, za nímž stojí scénáristická čtveřice zodpovědná ve dvou případech (Edward Kitsis, Adam Horowitz) za seriál Ztraceni, která namísto propracovaného vnitřního světa za monitorem nabízí spíše libovolné nakládání s jeho mechanismy i archetypálními postavami. Herecké výkony na úrovni snaživého deklamování plytkých pseudofilozofických frází, jež mohou zvláště ve střední části děje způsobit ochabnutí pozornosti nejen u těch odrostlejších diváků. Uchvácení designem, výpravou a triky, méně už příběhem a jeho emoční stránkou. Vědomí, že bez hudby by byl účinek díla sotva poloviční. V době Temného rytíře, Počátku nebo Avataru skutečnosti, které by se v blockbusteru za dvě stě milionů neměly stávat. Je proto jen na vás, abyste posoudili, nakolik se oživení legendy z první poloviny osmdesátých let povedlo.

Tron: Legacy 3D

• Žánr: sci-fi
• Původní název: Tron: Legacy
• www.tronlegacy-film.cz/
• USA 2010
• Scénář: Edward Kitsis, Adam Horowitz, Brian Klugman, Lee Sternthal
• Režie: Joseph Kosinski
• Hrají:Jeff Bridges, Garrett Hedlund, Olivia Wildeová, Bruce Boxleitner, James Frain, Beau Garrett, Michael Sheen
• Distribuce: Falcon
• Distribuční premiéra v ČR: 16. 12. 2010