Když v roce 1994 dostal Quentin Tarantino na filmovém festivalu v Cannes Zlatou Palmu za Pulp Fiction: Historky z podsvětí, tak porotě poděkoval. Ve stylu svých filmových postav pravil, že mu tak zajistili peníze na dalších pět filmů.
Po festivalovém úspěchu se o filmu začalo mluvit, následovaly další úspěchy a ocenění, v roce 1995 ze sedmi nominací na Oscara proměnil jednoho právě Quentin. Za nejlepší původní scénář. Dosud „díky porotě z Cannes“ natočil osm filmů a na dalších se podílel.
Prakticky všechny filmy už mají kultovní status, připomeňte si je:
Před Pulp Fiction se Tarantino dlouhé roky neúspěšně pokoušel prosadit jako režisér i scénárista. I když oficiálně jeho prvním velkým filmem jsou dnes už slavní Gauneři (1992), tak ve stejné době se pokoušel sehnat peníze, aby natočil film Takoví normální zabijáci. S rozpočtem půl milionu dolarů neměl šanci. Svůj scénář prodal a film natočil slavný Oliver Stone. Tomu se však původní scénář nelíbil, a tak ho nechal přepsat. Hlavní roli měl původně hrát Quentinův oblíbenec Michael Madsen (neboť tak si Tarantino postavu představoval), z komerčních důvodů ji dostal Woody Harrelson. Tarantina změny tak rozčílily, že požádal o vyškrtnutí z titulků. A tak v popiscích filmu zcela chybí, přestože na začátku Zabijáků stál právě on.
Kromě slavných, notoricky známých filmů, stojí za zmínku, že v roce 1995 režíroval také jeden díl tehdy slavného seriálu Pohotovost (ano, to je ten, kterým se proslavil George Clooney). Když jsem tehdy díl viděl v televizi, tak se mi kamera a postupy zdály povědomé. V momentě, kdy lékaři vystříkla krev do obličeje, tak jsem měl jasno, kdo to režíroval. Závěrečné titulky to už jen potvrdily.
I nyní po letech zůstává Quentin Tarantino tím hravým klukem z videopůjčovny, kterého filmy zkrátka baví.
