Kapitoly článku:
Doba se změnila, to těkavé v ní ne
Herec v masce Hitlera hovoří na ulici s penzisty, nezaměstnanými, pejskaři nebo bavorskými sedláky a režisér zaznamenává jejich reakce. Někteří lidé reagují překvapeně, znechuceně, jiní celkem pozitivně. Dělají si s ním „škromachovská“ selfíčka a debatují s ním o nezaměstnanosti, cizincích či povaze demokracie. Jeho demagogii přitom nejen tolerují, ale i se k ní otevření hlásí. Doba se sice změnila, ale sociální frustrace, rasistické předsudky a obavy z neznámého či jinakého ne.
Vydává se i do centra krajně pravicové, z jeho pohledu nástupnické Národnědemokratické strany Německa (NPD). Střetnutí s jejími členy ale dopadne jinak, než bychom očekávali a Hitler jim vyčítá, že zlenivěli a „mrhají nacionálně socialistickým bohatstvím“.
Tyto scénky mají epizodický ráz a generují humorné momentky, vyplývající jednak ze setkání člověka první poloviny dvacátého století s moderními technologickými vymoženostmi století jednadvacátého, v druhém a významnějším plánu pak pochopitelně situace, při nichž jsou občané nějak konfrontováni s fenoménem Hitlera. Se znalostí toho, co jeho osoba představuje pro kolektivní paměť nejen německého národa.
Klíčem k získání a udržení pozornosti jsou média
Hitler se v prostředí, v němž se pohybuje, velice rychle zorientuje, vstřebá jeho problémy a rozhodne se je využít ve svůj prospěch. Tedy k vybudování „čtvrté říše“. Po goebbelsovsku správně pochopí, že klíčem k ovládání mas jsou sociální sítě a média. Dokonalý to nástroj propagandy, který dle Hitlera neumí televize správně využívat. Z jeho pohledu jsou televize plné pořadů o vaření, což nechápe.
Hitlerův mediální věhlas roste a televizní producenti z MyTV chtějí jeho potenciál geniálního komika a imitátora náležitě vytěžit. Z hvězdy YouTube videí se stává host televizních talk show, který diváky baví svými nekorektními bonmoty, jež pronáší s vážnou tváří. Postupně získává vlastní pořad, připravuje knihu a podle ní se má točit film.
Tvůrci zde ironicky reflektují jak způsob mediálního nakládání s Hitlerovou personou, tak svůj vlastní počin. Dojde i na imitaci dnes již ikonické scény z Hitlerova bunkru z filmu Pád třetí říše, samozřejmě v jiném kontextu. Ona víceúrovňová satira je ostatně typickým znakem celého filmu a jeho největší předností. Politická, mediální a společenská satira se tu vhodně prolíná a doplňuje k vytvoření obrazu německé společnosti.
Bulvarizace mediálního prostoru a honění se za čísly sledovanosti s využitím jakékoliv pokleslosti (bizarní výskyt Hitlera v televizi) se stává předstupněm bulvarizace politické. Tvůrci ukazují, jak snadno lidé skáčou na špek populistům, kteří umí zahrát na jejich nejprimitivnější pudy.
Xenofobie, předsudky, frustrace, spojené s pochopitelným strachem z neznámého, vytváří výbušný koktejl onoho tekutého hněvu, který bude populisty, autoritáře a diktátory udržovat na výsluní. Proto tito vládci v současnosti přes předstírané proklamace nemají ve skutečnosti zájem na řešení problému migrační vlny. Ona jim nahrává body a oni jsou si toho vědomi.
S tímhle materiálem se dá pracovat
Hitler, který se netají politický ambicemi, v závěru filmu sleduje demonstraci pravicových extremistů a říká, že „s tímhle materiálem se dá pracovat“. Tato situace je obdobná i u nás. Prezident se na výročí 17. listopadu objevuje na jednom pódiu s lídrem Bloku proti islámu nebo vášnivou Putinovou fanynkou Jelenou Vičanovou. Na demonstraci nejsou vpuštěni studenti a akademičtí hodnostáři, ale Miroslav Sládek ano. Případné oponenty jsou připraveni zpacifikovat tzv. Českoslovenští vojáci v záloze, jež se netají svým odporem k našim aliančním závazkům.
Prezidentovi na demonstracích vyjadřují podporu představitelé stran a hnutí, jež se pravidelně objevují ve zprávách BIS, které upozorňují na nebezpečí extremistických sil v naší zemi. Prezident se od této podpory nedistancuje, ale naopak tyto názory ve společnosti legitimizuje jako součást svobodné diskuse alá Parlamentní listy.
Film v závěru tuto aktuálnost nárůstu populismu v souvislosti s uprchlickou vlnou akcentuje. Do čela se opět staví tzv. silní vůdci, kteří se odvolávají na vůli lidu a ti, co ctí demokratické principy jsou ostrakizováni a zesměšňováni pro svou údajnou slabost.
Nácek v nás
Režisér ale nemíří na populistické vůdce, národovecké fanatiky a novodobé diktátory, ti jsou jen odrazem našich předsudků a netolerance k názorům druhých. Míří na každého z nás, kdo je schopen dopustit, aby se i v jeho mentálním nastavení rozpustilo kus náckovského uvažování, které volá po autoritativní vládě, jež za nás vyřeší všechny naše problémy a složité mechanismy chodu tohoto světa.
Hitler v podání herce vídeňského Burgtheateru Olivera Masucciho není monstrum, pro mnohé je to vlastně sympaťák. Nekuřák, abstinent, vegetarián, který mluví o pořádku ve společnosti. Umí pracovat s davem, navnadit ho a získat si ho na svou stranu. Což ho v závěru přivede k úvahám o založení vlastní strany.
Nikdo z nás nechce dopustit opakování nacistické historie. Věřím, že ani ti, kteří dnes volají po vládě pevné ruky a omezení zásad liberální demokracie, která klade odpovědnost především na nás samé. Občané v Německu, u nás nebo kdekoliv jinde na světě by proto neměli dovolit, aby za ně volbách mluvil strach, předsudky a frustrace a ne rozum. I před tím nás varuje tato mrazivá satira, která nastavuje pověstné zrcadlo nejen dění v dnešní Evropě, ale především nám samým.
Už je tady zas
- Žánr: satira
- Původní název: Er ist wieder da
- www.constantin-film.de/kino/er-ist-wieder-da/
- Německo, 2015
- Scénář: David Wnendt (podle předlohy Timura Vermese)
- Režie: David Wnendt
- Hrají: Oliver Masucci, Fabian Busch, Christoph Maria Herbst, Katja Riemann, Franziska Wulf, Lars Rudolph, Michael Kessler, Dagi Bee, Roberto Blanco
- Distribuce: CinemArt CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 10. 03. 2016