Uzavřená vs. otevřená sluchátka Sennheiser – která jsou lepší?

14. února 2018
TWEET SDÍLET
Možná vás napadne, že chceme porovnávat prakticky neporovnatelné. Na jednu stranu máte pravdu, ovšem na druhou stranu úplně – ve finále nám jde přeci především o zvuk a pohodlí. Nikoli o konstrukci a technické parametry.

Již delší dobu řeším záměr koupit si sluchátka pro domácí poslech, respektive pro dny, kdy pracuji doma. Dlouhá léta jsem používal Koss Porta Pro – ano, právě ta, mnohými proklínaná a jinými zase vyzdvihovaná, sluchátka.

S jejich projevem vcelku spokojen, ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o model pořízený někdy v roce 2001, je jejich zvuk méně nabasovaný a o něco čistší, než je tomu u aktuálně prodávaných modelů Koss Porta Pro. Postupem času a se zvyšujícím se věkem dětí a počtu zvířat v domácnosti – celkem šest členů domácnosti + pět zvířat – jsem se musel chtíc nechtíc začít poohlížet po nových sluchátkách, která by mne lépe odizolovala od okolního hluku.

Po zkušenostech s několika různými modely bezdrátových uzavřených sluchátek různého provedené – circumaurální, supraaurální a intraaurální – jsem dospěl k rozhodnutí, že dalším přírůstkem pro poslech hudby budou sluchátka circumaurální konstrukce. Zcela zásadní otázkou však je, jaký model to bude a zda se bude jednat o otevřenou nebo uzavřenou konstrukci.

Pro a proti

Každá z uvedených konstrukcí má své výhody i nevýhody, zkrátka vlastnosti, které jsou u některých modelů výraznější a u jiných zase méně výrazné. Pokud bychom měli jednoduše shrnout, mohlo by to vypadat následovně:

Otevřená konstrukce

+ vzdušnější projev
+ sluchátka a pokožka pod nimi dýchá
+ obvykle vysoký komfort

- velmi malá izolace okolních zvuků
- hrající sluchátka jsou slyšet do prostoru

Uzavřená konstrukce

+ perfektní izolace od okolních zvuků
+ velmi dobrá izolace zvuku ve sluchátkách směrem k okolí

- riziko kelímkového efektu
- prakticky nulové větrání
- u některých modelů nižší komfort

Na základě těchto předpokladů a obecných vlastností jsem se rozhodl porovnat dva modely s odlišnou konstrukcí, které by mohly vyhovovat mým potřebám. Vzhledem k tomu že mám menší obvod hlavy (54 cm), tak jsem zjistil, že modely od značky AKG, které mají kulaté náušníky nejsou pro mne vhodnou volbou. Mušle totiž v mém případě nedoléhají kolmo k uchu, ale vzhledem k velikosti mají tendencí se naklánět od ucha a tudíž jejich spodní část tlačí na čelist pod uchem, což je po středně dlouhém poslechu nepříjemné. Volil jsem tedy modely s oválnými mušlemi, které obepínají ucho o něco lépe.

Zároveň je pro mne velmi důležitý materiál náušníků, a to nikoli kvůli odolnosti nebo výdrži, ale také kvůli parazitním zvukům. Vzhledem k tomu, že nosím brýle a někdy si dopřeji při práci svačinu nebo při sledování filmu různé „sladkosti a slanosti“, potřebuji aby sluchátka při pohybu na hlavě nebo při pohybu brýlí pod sluchátky nevydávala žádný zvuk. Automaticky jsem tak vyloučil modely s koženkovými náušníky, které z mých vlastních zkušeností velmi často „vržou“.

Posledním stěžejním parametrem, pokud zatím vynechám zvuk, je komfort nošení a pohodlí při dlouhodobém poslechu v řádu několika hodin denně. Podstatná je také koncová pořizovací cena, poté co jsem měl možnost vyzkoušet a porovnat různá sluchátka, stanovil jsem hraniční limit 5000 Kč. To je podle mne cena, která je ještě únosná pro ty, kdo se nacházejí v podobné situaci a chtějí mít univerzální sluchátka pro domácí poslech i kancelář.

Výslednou dvojicí se po několika konzultacích stala sluchátka Sennheiser HD 559 (3 990 Kč) a Sennheiser HD 380 Pro (3 840 Kč), oboje jsem ještě doplnil modelem HD 579 (4 990 Kč), který má papírově prakticky shodné parametry, jako HD 559, ovšem jeho cena je o něco vyšší. Proto mne zajímalo, kde je zakopaný pes a zda se v praxi vyplatí, respektive zda má smysl si připlatit tisícovku navíc a co za ni člověk získá.

Témata článku: Hi-Fi, Sluchátka, Testy, Sennheiser