První série The Last of Us se stala seriálovým hitem a jedním z titulů, který u řady diváků dokázal prolomit prokletí videoherních adaptací. Tvůrci Craig Mazin a autor hry Neil Druckmann se snažili být předloze na HBO co nejvíce věrní a získali si tím přízeň jak hráčů, tak hrou nepolíbených diváků. Druhá řada si ovšem u obou skupin publika vede přeci jen hůře a sledovanost výrazně klesla. V čem tkví ty největší problémy aktuálně ukončené série? Jen varujeme, že tentokrát se bohužel neobejdeme bez jistých spoilerů.
Joel a Ellie si svým postapokalyptickým putováním získali extrémní popularitu a seriálu se podařilo něco, o čem si většina videoherních adaptací může nechat jen zdát – tvůrci zde nevymýšleli zbytečné nesmysly či razantní příběhové změny a opravdu věrně a pečlivě zadaptovali oceňovanou herní předlohu. Silný atmosférický příběh navíc dokázali prodat i nehráčům. Když už k nějakým dějovým odbočkám a změnám došlo (např. v proslulé třetí epizodě), dávalo to vzhledem k motivům seriálu jasný smysl.
Bylo ovšem jasné, že druhá série to bude mít z principu u diváků hodně těžké, ostatně stejně na tom byla před lety i samotná hra, kdy řada hráčů nemohla překousnout brutální Joelovu smrt a následné hraní za postavu nenáviděné Abby. Hra se tehdy stala obětí tzv. reviewbombingu, tedy záměrného dávání záporného hodnocení, aniž by dotyčný hru skutečně hrál a pochopil jasné tvůrčí záměry.
Podobnou internetovou nenávist nyní zažívá i druhá série, kromě zklamání z Joelovy smrti ovšem dávají hejtři na odiv i svou nevoli k obsazení Belly Ramsey, přičemž jejich úražlivé posměšky a memy už dávno přešly hranici internetové šikany. Tvůrci si museli být řady negativních reakcí dopředu vědomi, proto je celkem sympatické vidět, že i přesto neuhnuli z nastaveného stylu, nedělají žádné příběhové kompromisy a snaží se být co nejvěrnější herním událostem. Jenže právě v tom možná nakonec tkví svým způsobem ta největší slabina seriálu.
Podruhé to samé, ale horší
Když totiž točíte prakticky totožnou i stejně dramaturgicky či scenáristicky vystavěnou adaptaci, nemůžete tváří v tvář dokonalým, intenzivním a depresivním hrám nikdy vyhrát. Srovnání s hrou se totiž divák ve své hlavě nevyhne a zážitek ze hry, kdy díky ovladači prožívá všechnu bolest a dilemata přímo s hlavními hrdiny, bude zkrátka vždy silnější než z hrané verze. Obzvláště, když se seriál tentokrát dopouští několika scenáristických hrubek a nedokáže přijít s tak silným a uceleným vyprávěním jako předloha.
Už v případě první série jsem měl menší problémy se zkratkovitostí a uspěchaností vztahu Joela a Ellie, kvůli čemuž závěrečná záchrana či jiné stěžejní pasáže neměly patřičný emocionální dopad. Špatná práce s ústředními postavami a jejich emocemi se pak zejména v případě Ellie tentokrát značně prohlubuje. A ne, není to vinou Belly Ramsey, která se snaží ze své postavy vytřískat, co jen může. I když je pravda, že do seriálové tahounky má daleko a má trochu štěstí, že se vždy může po svém boku opřít o někoho charismatického (stále bezchybný Pedro Pascal) či extrémně sympatického (okouzlující Isabela Merced). I Bella Ramsey je však krátká na nevěrohodnou a místy vyloženě odfláknutou práci scenáristů.
Když hlavní hrdince nefandíte
Zatímco ve hře pracují tvůrci s motivem pomsty a prostupujícího hněvu velmi silně, zde scénář poměrně tápe a dělá z Ellie, která se chce mstít za Joelovu krutou smrt a najít nenáviděnou Abby, v některých sekvencích skoro až nesympatický charakter. V předloze se skvěle pracovalo s hrdinčinou temnou stránkou a čím dál větším vztekem, kvůli němuž jí i sbližování s Dani a dalšími postavami dělalo problém, ale hráč jí i přes řadu sobeckých a sebedestruktivních momentů pořád fandil. Scénář ale mezi její temnou a vztahovou stránkou přeskakuje velmi zmateně, nepřirozeně a křečovitě. V epizodách v polovině série se dokonce chvílemi zdá, jako by Ellie na důvod své cesty do Seattlu zapomněla a soustředila se hlavně na romantické sbližování s Dani.
Když se tedy tvůrci v závěrečných epizodách k její temnější verzi najednou vrátí a snaží se budovat něco, na co se předtím takřka zapomnělo, působí její jednání vynuceně a naprosto sobecky, přičemž divák nemá na rozdíl od hry způsob, jak její jednání pochopit a najít si k postavě cestu. Je přitom vidět, že autoři chtěli dát Ellie lidštější tvář, podařil se jim ale pravý opak.
Což je problém, když Ellie a její putování s Dinou zde zabírá 90 % stopáže a všichni ostatní jsou zde na vedlejší koleji. Zpočátku se sice ze slov tvůrců zdálo, že více prostoru dostanou i vedlejší figury a jejich linky, po slibném úvodu v Jacksonu a pár střípcích na boj dvou znepřátelených frakcí v Seattlu se však na něco takového v podstatě kašle.
Což je problém, když divákův vztah k Ellie je značně problematický, dialogy mezi ní a Dinou někdy šustí papírem a budování okolního světa se tu odehrává pouze nárazově. Sedmidílná řada kvůli tomu někdy působí natahovaně, prázdně, a hlavně výrazně chladně. Druhá hra obsahuje ve své první půli řadu mrazivých, intenzivních a lidsky tíživých momentů, zde ovšem velká část z nich postrádá tu správně ponurou atmosféru a zejména emoce.
I druhá série přitom předkládá opravdu špičkové řemeslo a dalo by se říct, že v jistých ohledech je nová sezóna lepší či kompaktnější. Příběh už pro nehráče nepůsobí jako zdánlivé epizodky, ale detailně se tu buduje košatý a rozmáchlý příběh. Akce je tentokrát napínavější, adrenalinovější a nabízí i několik skvělých nápadů, takže zde se divák nemá moc kde nudit. Také po vizuální stránce dokáže seriál diváka značně ohromit a ve vedlejších rolích tu nenajdete slabé místo. Jeffrey Wright překypuje charismatem i na malém prostoru a skvělá Kaitlyn Dever taktéž na malé ploše ukazuje, že její Abby bude podstatně sympatičtější než herní verze a že si pro sebe následnou třetí sezónu ve své režii zřejmě bez problémů ukradne.
Tím se přirozeně otvírá otázka, jak se tvůrcům podaří poměrně odvážná dramaturgická volba, kdy chystaná třetí řada změní hlavní hrdinku, Ellie a spol. se tu téměř neobjeví a celý příběh bude vyprávěn z jiného úhlu pohledu. To, co totiž funguje ve hře, kterou divák sjede „na jeden zátah,“ totiž nemusí šlapat v seriálu, na jehož pokračování se bude čekat zhruba dva roky. Tuto otázku ale zatím zodpovědět nedokážeme.
The Last of Us 2 je ovšem stále mírně nadprůměrnou adaptací, zejména díky bezchybnému řemeslu, svižné akci či výtečně natočené druhé epizodě, která dá nehráčům nezapomenutelnou ránu pod pás a zásadní herní událost adaptuje maximálně důstojně. Pak ovšem jako by scénáři zmizel tah na branku a při srovnávání s hrou přináší ve všech ohledech o stupeň horší podívanou. A navíc takřka bez emocí.
Druhá série The Last of Us je poctivým seriálovým řemeslem s parádním vizuálem a velkým měřítkem. Nefunkční scénář ovšem dělá z Ellie, potenciální hlavní tahounky, nesympatickou hrdinku, které budete jen sotva držet palce. Scénář navíc řadu silných motivů a vnitřních pnutí hrdinů nedokáže patřičně prodat. Místo temné a depresivní cesty za pomstou zatím dostáváme jen hodně vylouhovaný slabý čajíček.
6,5
The Last of Us
- Typ: Seriál
- Žánry: Akční, sci-fi, horor
- Původ: USA, 2025
- Délka: 6 h 16 min
- Režie: Craig Mazin a další
- Scénář: Craig Mazin, Neil Druckmann, Halley Wegryn Gross
- Hrají: Bella Ramsey, Pedro Pascal, Gabriel Luna, Kaitlyn Dever, Isabela Merced, Rutina Wesley, Catherine O'Hara
- Kde si film můžete pustit: HBO MAX
Recenze původně vyšla na webu Kinobox.cz, jejím autorem je Milan Rozšafný