Východní přísliby: recenze filmu

Kanadský provokatér David Cronenberg, který ve svých nejznámějších opusech zkoumal možnosti různých podob metamorfózy lidského těla (Videodrom, Moucha, Crash, Pavouk), se v předchozím snímku Dějiny násilí přiklonil na pole mainstreamové produkce, aniž by ztratil nic ze své osobitosti.

V noirově laděném dramatu z roku 2005 o minulosti, která dostihne jejího nositele, našel ideálního představitele pro svou vizi ve Viggo Mortensenovi, se kterým (podobně jako Martin Scorsese s Leonardem DiCapriem) pracuje i v nejnovějším počinu. Jejich vzájemná symbióza má vzestupnou tendenci. Toho je důkazem množství nominací na nejrůznější výroční ceny (Zlaté glóby) a zařazení Východních příslibů mezi desítku nejlepších titulů právě uplynulého roku v nejrůznějších kritických anketách.

Ruská špína Londýna

Základem každého dobrého vyprávění, které se neopírá o skutečný příběh (jako například Americký gangster), je uvěřitelný scénář. Ten z pera talentovaného britského rodáka Stevea Knighta se ukazuje jako dostatečně konzistentní (Knight již prokázal ponor do problematiky odvrácené stránky britské metropole v tematicky spřízněné Špíně Londýna). V jednoduše načrtnutém ději jsme zataženi do prostředí organizovaného zločinu, který nám v naší zemi není neznámý.

Mladé porodní asistentce Anně Chytrovovové (Naomi Wattsová), po otci potomku ruských emigrantů, při její službě na sále zemře čtrnáctiletá dívka. Zanechává po sobě právě narozenou dcerku, azbukou psaný deník a vizitku luxusní ruské restaurace. Anna, ve snaze zaopatřit nebohé dítě, se bezelstně vydává na adresu na vizitce, nedbajíc varování svého strýce Stěpana (polský režisér Jerzy Skolimowski), který na rozdíl od své neteře ví, že není radno si zahrávat s ohněm.

 

Za vnějškově otcovsky vlídnou a chápavou tváří majitele podniku Semjona (Armin Mueller-Stahl) poznává ale násilný svět svých krajanů, který až dosud znala jen ze stránek novin nebo televizních zpráv. Ochráncem ve světě mafiánského podsvětí se jí stává Semjonův šofér a „čistič“ Nikolaj Lužin (Viggo Mortensen), nezadržitelně stoupající v hierarchii organizace Vory v zakoně (Zloději pod zákonem).

 

Anna v říši brutální maskulinity

Knight nám nepředkládá žádný béčkový a již mnohokrát použitý akční příběh o naivce, jež sedla na lep hranatým hromotlukům s tvrdým východním přízvukem, ale zaměřuje se hlavně na vykreslení struktury či rituálů gangsterské práce, prostředí, v němž se pohybují a psychologických charakterů jejích členů. Kouzlo scénáře spočívá v tom, že se nezaměřuje na silné situační zvraty, ale pracuje s jemným náznakem a nedořečeností. Osciluje tak na tenké hranici mezi pojmenováním dobra a zla, případně s nejasností hranice mezi nimi.

Čtveřice hlavních postav je bravurně napsána – vedlejší jim již jen přihrávají a nejsou zdaleka tak dobře prokresleny. Naomi Wattsová se stává průvodkyní vyprávěním i jeho katalyzátorem, jakousi novodobou Alenkou v říši za zrcadlem zločinu. Fyzickým typem velmi podobná Marii Belloové z Dějin násilí, je ztělesněním andělské čistoty a žensky přirozené touhy po mateřství. Z té pramení i její statečnost tváří v tvář prohnilému světu, v němž až barokní luxus skrývá osamělý a studený život gangsterů. Její nevinnost je v „pohádkovém“ kontrastu k maskulinnímu světu života rodinné mafie, kde se jakýkoliv náznak slabosti skrývá za okázalou tvrdost a brutalitu.

Semjon je pravým patriarchou rodu. Za poklidnou tváří majitele restaurace, kde se vaří boršč a hraje se na balalajky, se skrývá chladně kalkulující zločinecký mozek, organizující obchod s bílým masem i se zbraněmi, jenž nezná slitování. Jeho syn Kirill – jenž je v podání francouzského specialisty na role záporáků a vyšinutých agresorů Vincenta Cassela směsicí výbušnosti, excentrické nevypočitatelnosti a alkoholického slabošství – žije ve stínu svého otce, jemuž se vlastně ani nechce podobat. Krutost, hraničící se šílenstvím. Nejzajímavějším charakterem se ale ukazuje být Nikolaj.

Málomluvný, výhružně klidný muž, skrývající temnou a obtížně rozšifrovatelnou dvojakou minulost (škoda jejího trochu šablonovitého a doslovného osvětlení). Viggo Mortensen dodává Nikolaji to pravé charisma neproniknutelného pokerového hráče, který postupně odhaluje svou minulost nejen prostřednictvím tetování na těle, které zaznamenává jeho skutky v rámci zločinecké hierarchie, ale především postupným se vymaněním ze stereotypů své profese. Postava elegantně přitažlivá, stejně jako fascinujícím způsobem hrůzná.

 

Cronenberg zraje jako vypravěč

Cronenberg, za pomoci svých stálých spolupracovníků, vypráví příběh, v němž se potkává žánr mafiánského thrilleru s melodramatem, s režijním umem hodným mistra. Kamera Petera Suschitzkyho s jeho uhrančivými obrázky, které dovedou stejně tak komorně vtáhnout, jako působit odcizeně odměřujícím dojmem, ve scénách naturalistického násilí neuhýbá pohledem a my si tak můžeme vychutnat například parádní bitku v parních lázních, kde zcela obnažený Mortensen bojuje s dvojicí zabijáků s ostrými nožíky na linoleum. Pětiminutová scéna nepůsobí samoúčelně a kamera, nezakrývající alibisticky intimní partie, nám dá se syrovou autenticitou pocítit fyzický prožitek souboje na život a na smrt. Děj, zasazený do kulis deštivého vánočního Londýna, je vyprávěn pomalu, subtilně, s neokázalou důstojností, podkreslen minimalistickým motivem hudebního skladatele Howarda Shorea.

Režisér, s přibývajícím věkem a s každým dalším snímkem dokazuje, že je čím dál lepší vypravěč, až si na konci stominutového vyprávění řekneme, že vše uběhlo až příliš rychle a hladce a že by tato smutná elegie za mužským světem s jeho neměnnými pravidly, mohla trvat mnohem déle.

Východní přísliby

• Žánr: mafiánský thriller
• www.focusfeatures.com/easternpromises
• Původní název: Eastern Promises
• VB/ Kanada 2007
• Režie: David Cronenberg
• Scénář: Steve Knight
• Hrají: Naomi Wattsová, Viggo Mortensen, Vincent Cassel, Armin Mueller-Stahl
• Distribuce: Blue Sky Film
• Distribuční premiéra v ČR: 10. 1. 2007