Výjimeční: nový film od dvojice, stojící za celosvětovým hitem Nedotknutelní [recenze filmu]

30. listopadu 2019
TWEET SDÍLET
Režijní dvojice Olivier Nakache a Éric Toledano s humorem vypovídá o vážném tématu a přibližuje nám přitom běžný denní provoz lidí, postižených autismem i těch, kteří o ně pečují.

Plusy

  • Režijní dvojice poukazuje na problémy, s nimiž se setkávají ti, kteří se o lidi s poruchami autistického spektra starají.

Minusy

  • Žádné.
8/10
Hodnocení

Komedie Nedotknutelní se před osmi lety stala komerčně nejúspěšnějším evropským filmem rokem. Celosvětově vydělala 445 milionů dolarů a vidělo ji 36 milionů diváků, z toho 19 milionů jen ve Francii. Za jejím úspěchem stála režijní dvojice Olivier Nakache a Éric Toledano. 

V roce 2005 vznikl jejich první celovečerní snímek Jak sbalit super kost, ve kterém si zahrály hvězdy francouzského stříbrného plátna Annie Girardot a Gérard Depardieu. Po filmech Nos jours heureux (2006) a Tellement proches (2009) přišli jejich Nedotknutelní, za něž si představitel jedné ze dvou hlavních rolí Omar Sy odnesl Césara pro nejlepšího herce. Omar Sy se po boku Charlotte Gainsbourg objevil i v jejich následném filmu Samba (2014). 

Úspěch zaznamenala i jejich altmanovská satirická komedie Dokud nás svatba nerozdělí, v níž nás před dvěma lety pozvali do zákulisí organizování svateb, aby tu demonstrovali platnost hesla, že když se má něco pokazit, tak se to pokazí. A zatímco tento film zakončoval v roce 2017 torontský festival, tak ten jejich poslední Výjimeční plnil tutéž úlohu v případě letošního festivalu v Cannes. 

Autenticky prožitý pohled

Scénáristická a režijní dvojice v něm otevírá hned několik témat, spjatých s tím hlavním, jímž je problematika péče o lidi s poruchou autistického spektra. Ukazuje přitom, jak je v případě těch nejtěžších pacientů s touto vývojovou duševní poruchou dnešní speciální zdravotnický a sociální systém bezradný a jak si s nimi tak úplně neví rady. 

Nedotknutelní: recenze filmu

Nedotknutelní: recenze filmu

Hollywood po francouzsku i utopickou sociální pohádku nabízí komerčně nejúspěšnější evropský film loňského roku, který nadšeně vzývají i uživatelé domácí databáze ČSFD. Oprávněně?

Jejich pohled do zákulisí organizací, které se o autisty starají, působí přitom velmi autenticky. Je to i díky tomu, že se v nich sami po dva roky pohybovali, aby pochopili jejich chod a problémy, s nimiž se potýkají. Scénář, na němž se Olivier Nakache a Éric Toledano společně podíleli, z reálných situací, které tam prožili, pak vychází. 

Éric Toledano má navíc přímou zkušenost z vlastní rodiny, kdy o jednoho jejího člena, který trpí autismem, pečoval ošetřovatel a rodinný přítel Stéphane Benhamou, který se stal inspirací pro postavu Bruna, již hraje Vincent Cassel. 

Výzva k debatě

Tvůrci tak mají s touto problematikou bezprostřední dotek a lidi s poruchou autistického spektra i zakomponovali do herecké sestavy filmu. O míře toho, jak věrně popisují systém zdravotní a sociální péče o ně se ve Francii po premiéře snímku vede debata mezi osobnostmi a sdruženími, které se této činnosti věnují a možná se obdobná objeví i u nás, protože tvůrci jistý apelativní ráz filmu, směřující k dotyčným institucím, nijak nezakrývají. 

Tři billboardy kousek za Ebbingem: recenze filmu

Tři billboardy kousek za Ebbingem: recenze filmu

Vítěz Zlatých glóbů se od černohumorné komedie přirozeným vývojem posouvá k moralitě o vykoupení a odpuštění. Martin McDonagh a jeho příběh, plný překvapivých zvratů a nejednoznačných charakterů.

Ta výzva se týká toho, zda institucím, starajícím se o autisty, stavět do cesty byrokratické překážky, týkající se jejich chodu a vzdělání či praxe jejich členů, tedy těm, kteří se o takto postižené starají. Každý, kdo má bezprostřední zkušenost s autisty, viděl dokument Veroniky Stehlíkové Děti úplňku (2017), nebo třeba čte články iniciátora tohoto dokumentu Petra Třešňáka v Respektu na toto téma, tak ví, že těžcí autisti potřebují celodenní péči, kterou jim jejich rodiče mnohdy nezvládají poskytnout nebo to zvládají jen s vypětím sil. 

A film říká, že důležité nejsou paragrafy a normy pro provoz sociální činnosti, která jim má pomoci nebo ulehčit od jejich starosti o vlastní potomky, ale empatie, trpělivost a také zkušenost těch, kteří tuto činnost vykonávají. Často v rámci organizací nebo inciativ, jež stojí mimo garanci a tím financování a kontrolu státu. 

Inspirace skutečnými osobami

Výhodou, podobně jako v případě filmu Nedotknutelní, je, že se mohou opřít o skutečné postavy a jejich zkušenost s provozem těchto komunitních center. V případě Nedotknutelných se inspirací pro postavy, jež hráli François Cluzet a Omar Sy, stali obchodník se šampaňským Philippe Pozzo di Borgo a z vězení propuštěný mladík Abdel Sellou, který svému zaměstnavateli hodně pomohl z depresí, v nichž se utápěl po zranění páteře.

Miss Hanoi: recenze filmu

Miss Hanoi: recenze filmu

David Novotný a Ha Thanh Špetlíková v kriminálce z uzavřeného světa vietnamské komunity. Režisér Zdeněk Viktora po Raluce přichází s žánrovým kouskem, stavícím na jiskření nesourodého páru vyšetřovatelů.

V případě Výjimečných jsou to Stéphane Benhamou a Daoud Tatou, kteří přes dvacet let stojí v čele sdružení, jež pomáhají lidem s poruchou autistického spektra. Stéphane je Žid a Daoud muslim, čehož tvůrci využili k demonstraci toho, jak dobře může fungovat společenství lidí bez ohledu na náboženskou, rasovou, sociální nebo kulturní odlišnost jeho členů. 

Pestrá je v tomto ohledu nejen skladba pečovatelů, ale i jejich klientů, přičemž film říká, že lidská spoluúčast nevytváří bariéry nebo předsudky náboženského či jiného rázu. Konflikt tu tak nastává spíš s institucemi státu, které těmto sociálním komunitám svazují ruce zbytečnými byrokratickými předpisy. 

Kontrola z Generální inspekce

Bruno (Vincent Cassel) vede již přes dvacet let spolek pro děti a dospívající s těžkým autismem, které v jiných zařízeních odmítají přijmout. Jeho věrný kamarád Malik (Reda Kateb) zase učí mladistvé ze sociálně slabých rodin, jak se o tyto děti starat. Dává jim tak možnost pocítit, že jejich práce má nějaký smysl a že jsou pro druhé potřební. Oba tak žijí ve společenství lidí, s nimiž si stát z rozdílných důvodů neví moc rady. 

Bruno při své práci používá neotřelé metody, personál jeho centra, který mu sem přivádí Malik, není dostatečně odborně kvalifikovaný, a jak se ukáže, přes jeho dvacetileté provozování nemá pro něj všechna potřebná úřední oprávnění. Kvůli tomu mu hrozí, že bude muset toto centrum zavřít. 

Složka 64: čtvrtý a nejlepší díl z dánské kriminální série o oddělení Q. [recenze filmu]

Složka 64: čtvrtý a nejlepší díl z dánské kriminální série o oddělení Q. [recenze filmu]

Čtvrtý díl ze série o oddělení Q působí z dosavadních adaptací nejkomplexněji v tom, jak propojuje kriminální zápletku se skutečnou minulostí i přítomností Dánska a tématizuje vzestup neonacistických sil.

Na centrum je poslána nejvyšší kontrola z Generální inspekce sociálních věcí, která se seznamuje se stavem věcí. Tedy s tím, že pečovatelé mají za sebou leckdy bouřlivou minulost a že tu pracují, aniž by na to měli potřebné dokončené vzdělání a tedy psychologickou i zdravotnickou způsobilost k vykonávání tohoto povolání. Zjišťují i to, že tu panuje systém jeden pečovatel na jednoho pacienta, v důsledku čehož se pečovatelů neustále nedostává a seznam kandidátů na přijetí do tohoto centra narůstá. 

Tím, jak se s provozem centra z různých stran a výpovědí seznamují, se zároveň odhaluje, jak náročný tento provoz je. Bruno a Malik této práci obětují skoro vše, v důsledku čehož trpí jejich osobní život. Toho tvůrci využijí k rozehrání zábavných situací, kdy Bruna jeho okolí neustále tlačí do domluvených rande naslepo, které on ale kvůli své práci nestíhá. 

Příběhy klientů i pečovatelů

Rozvíjí se tu ale i příběhy jeho klientů. Především Josepha (Benjamin Lesieur), s nímž se seznámil na táboře, kde působil jako vychovatel a kde se na něho obrátili jeho rodiče, kteří si s ním nevěděli kvůli jeho agresivitě a malé společenské adaptabilitě rady. A vyprávění ukazuje postupné kroky, za pomocí nichž se Brunovi podařilo nejen zvládnout jeho záchvaty vzteku, ale připravit ho na tuto adaptaci do běžného života. Bruno ho doprovází do jeho zaměstnání, i když je to spojeno s opakovaným zastavením metra ve špičce po Josephově zatáhnutí za záchrannou brzdu. 

Staříci: revenge road movie o vyrovnání se s komunistickou minulostí i vlastní fyzičností [recenze filmu]

Staříci: revenge road movie o vyrovnání se s komunistickou minulostí i vlastní fyzičností [recenze filmu]

Skutečným případem odplaty za komunistické zločiny inspirovaná road movie, v níž se nemohoucnost fyzická dvou starých mužů pojí s jejich pocitem nemožnosti dobrat se spravedlnosti.

Josephův případ byl zároveň tím, který Bruna ponoukl k založení tohoto soukromého zařízení pro denní i noční péči o autistickou mládež. V případě jeho zavření pak vyvstává otázka, kam umístit děti a dospívající, s nimiž si ostatní zařízení neví rady. Generální inspekce po podrobném přezkumu chystá svůj verdikt a my se přitom blíže seznamujeme s tímto propojeným společenstvím, složeným z dětí a dospívajících s vývojovou duševní vadou a mladistvých z problematických čtvrtí. 

Vnímáme, jak jednotliví členové tohoto společenství dělají kroky vpřed, v nichž jsou si navzájem oporou. U mladých ošetřovatelů to znamená vidinu vzdělání a praxe, když na začátku před nimi žádná perspektiva nestála, u autistů jako Valentin (Marco Locatelli) třeba to, jak se za pomocí hipoterapie vyrovnává s tím, že musí kvůli sebepoškozování nosit ochrannou helmu. 

Civilní ráz

Seznamujeme se přitom s různými druhy poruch autistického spektra, které jsou pro speciální zdravotnická zařízení náročné na zvládnutí a tyto je pak řeší tím, že tyto autisty utlumují léky nebo přivazují k nemocničním postelím. Bruno se jim snaží nabídnout jiný druh pomoci, spojený s aktivitami, které jsou pro ně sice stresující, ale jejichž postupné zvládnutí obohacují jejich životy. 

Le Mans

Le Mans '66: příběh o přátelství dvou mužů a jejich společné vášni k autům a závodění [recenze filmu]

Film Jamese Mangolda působí jak dobře sestavený závodní vůz, který uhání vpřed a nepolevuje v tempu.

Výjimeční tak s nadsázkou a humorem (opakované zastavování metra ve špičce, rande Bruna) vypovídají o vážném tématu a hlavně nám přibližují běžný denní provoz lidí, postižených autismem i těch, kteří o ně pečují. Jde o film divácký, o čemž svědčí jak návštěvnost 400 tisíc diváků během prvního promítacího víkendu ve Francii, tak Cena diváků na festivalu v San Sebastiánu. 

Režijní dvojice jím navazuje na Nedotknutelné v tom, že při tvorbě scénáře opět vyšla ze skutečných postav. Oproti nim je ale ráz vyprávění mnohem civilnější. Odpozorovaná realita v komunitních centrech dostává až dokumentární ladění, k čemuž přispívá i pohyb kamery. 

Účast na osudu druhých

Nedotknutelní měli charakter sociální pohádky, přičemž to pohádky berte pochopitelně v uvozovkách. V Nedotknutelných to byla pohádka o noblesním bělochovi na vozíku, který zaměstná chudého černocha a dá mu tak šanci změnit svůj život, poznamenaný zločineckou minulostí. Tím, že mu ukáže, že i on může být prospěšný druhým a tím potažmo nejvíc sobě samému.

V Sambě láska k Alici (Charlotte Gainsbourg) rovněž pomohla nelegálnímu migrantovi (Omar Sy) určit ten správný životní směr. A v Dokud nás svatba nerozdělí jsme viděli, že v případě šéfa svatební agentury Maxe se pod slupkou nevraživosti, svárlivosti a výbušnosti skrývá člověk, který má o své lidi starost, nikoho nenechá padnout a dá mu vždy další šanci. 

Sociální motiv, stejně jako motiv pomoci a účasti na osudu druhých, bez ohledu na jejich společenské, sociální, náboženské nebo jiné rozdíly, je přítomný i ve Výjimečných. Režijní dvojice prostřednictvím nich poukazuje na problémy, s nimiž se setkávají ti, kteří se o lidi s poruchami autistického spektra starají. Ať už jde o rodiče, speciální zdravotnická a sociální zařízení nebo komunitní pečovatelská centra, která se potýkají s byrokratickými překážkami ze strany státu. 

Způsob, jakým tvůrci toto téma podávají, je velmi pozitivní, aniž by přitom zastírali, o jak vážné téma jde. Jejich film je plný naděje a víry v lidskou obětavost a humanitu. Velmi přesně přitom ví, jak na lékárnických vahách vyvažovat scény humorné s těmi dramatickými a dojemnými. A přitom nenásilně vybídnout k tolik potřebné debatě o způsobu péče o lidi s poruchami autistického spektra. 

Výjimeční

  • Žánr: komediální drama
  • Původní název: Hors normes
  • www.allocine.fr/film/fichefilm_gen_cfilm=265905.html
  • Francie, 2019
  • Scénář: Olivier Nakache, Éric Toledano
  • Režie: Olivier Nakache, Éric Toledano
  • Hrají: Vincent Cassel, Reda Kateb, Benjamin Lesieur, Marco Locatelli, Aloïse Sauvage, Hélène Vincent, Alban Ivanov, Darren Muselet
  • Distribuce: Bioscop
  • Distribuční premiéra v ČR: 28. 11. 2019

Témata článku: Filmy, Recenze filmů, Recenze, Trailer

Určitě si přečtěte

DVB-T2: často kladené dotazy a řešení problémů s novým digitální vysíláním

DVB-T2: často kladené dotazy a řešení problémů s novým digitální vysíláním

Pokud nemůžete už naladit ČT D/ART, tak se připravte, že vám zmizí ČT Sport. Důvodem je přechod z DVB-T na nové digitální vysílání DVB-T2. Poradíme, jak to vyřešit, případně jaké problémy vás mohou potkat.

96 Jaromír Puk

Výjimeční: nový film od dvojice, stojící za celosvětovým hitem Nedotknutelní [recenze filmu]

Výjimeční: nový film od dvojice, stojící za celosvětovým hitem Nedotknutelní [recenze filmu]

Režijní dvojice Olivier Nakache a Éric Toledano s humorem vypovídá o vážném tématu a přibližuje nám přitom běžný denní provoz lidí, postižených autismem i těch, kteří o ně pečují.

2 Marek Čech

Vybrali jsme 22 nejlepších bezdrátových Bluetooth sluchátek

Vybrali jsme 22 nejlepších bezdrátových Bluetooth sluchátek

Vybrali jsme nejlepší bezdrátová sluchátka od těch nejlevnějších po nejdražší. Pro běžné použití, pro sport, pro komfortní poslech a také modely s aktivním potlačením hluku.

23 Jaromír Puk

16 nejlepších Hi-Fi sluchátek pro domácí poslech. Ceny začínají už pod tisícikorunou

16 nejlepších Hi-Fi sluchátek pro domácí poslech. Ceny začínají už pod tisícikorunou

Jako domácí sluchátka označujeme rozměrnější a pohodlnější sluchátka pro dlouhodobější poslech: například hudby u počítače, domácího Hi-Fi, ale i televizoru. Vybrali jsme ta nejlepší.

16 Jaromír Puk

10 nejlepších filmů o lásce s lesbickou tématikou

10 nejlepších filmů o lásce s lesbickou tématikou

Láska je láska, Vrcholné umění, Loving Annabelle, Děcka jsou v pohodě. Proč vyobrazení vášně v lesbických romancích působí opravdověji?

29 Marek Čech

40 ženských erotických symbolů osmdesátých let

40 ženských erotických symbolů osmdesátých let

Kim Basinger, Kathleen Turner, Melanie Griffith, Bo Derek, Nastassja Kinski, Phoebe Cates, Rebecca De Mornay, Valérie Kaprisky, Sophie Marceau, Francesca Dellera, Isabelle Adjani a jejich smyslné scény ve filmech.

Marek Čech