Wharfedale Diamond 225: malé reprobedny za nízkou cenu [test]

13. června 2016
TWEET SDÍLET
Příjemně talentované, potentní bedničky. Vkusně vypadající, pěkně vyrobené, nenáročné na umístění i rozehrání a hlavně - hrají opravdu příjemně

Portfolio tradiční původem anglické značky Wharfedale je patrně dost široké, že by při poskládání jednotlivých modelů vedle sebe dokázalo překlenout lamanšský průliv a dovolilo audiofilům přejít z kontinentu suchou nohou do bájného ostrovního království reprodukovaného zvuku. Základním stavebním kamenem takového mostu by se pak jistě staly řady Diamond, kombinující cenovou přívětivost a vizuální atraktivnost.

Klepněte pro větší obrázek

Série Diamond jsou v nabídce celkem tři (10, 100 a 200) a vzájemně se vlastně poměrně překrývají. Nejvyšší z nich je dvoustovka s třemi regálovými a třemi sloupovými modely, doplněnými centrem a subwoofery. Největším regálovým modelem (byť stále relativně malým vzhledem k šířce 19,6 cm, výšce 35,5 cm, hloubce 29 cm a váze 6,5 kg) je tu kompaktní dvoupásmová regálovka 225, patřící do cenové úrovně, kde vlastně v současnosti není nijak velká konkurence, neb velká část soupeřů v nových generacích následovala všeobecný trend relativně výrazného zdražování.

Vzhled a konstrukce

Diamond 225 jsou velmi klasicky koncipované reprosoustavy s čistě pravoúhlými tvary. Jejich čelní stěna je osazena dvěma reprodutkory a provedená v lesku, navazuje na ní ničím překvapivý desetilitrový kabinet ze sendviče MDF desek a dřevotřísky pokrytý vinylovou fólií, od pohledu s ohledem na cenu velice hezkou. Zadní stěna je pak matná a hrubší, ale i to vypadá zajímavě. Ozvučnice stojí na kratičkými nožičkami oddělné základové desce, do vzniklé uzounké štěrbiny vyfukuje vzduch spodní bassreflex.

Klepněte pro větší obrázek

Připojení reproterminálů na zadní straně je řešeno typicky "wharfedalovsky", tedy čtveřicí reproterminálů ve vertikálním uspořádání, kdy jednotlivá přípojná místa "koukají" střídavě vpravo a vlevo, takže budete potřebovat vodiče, jejichž zakončení se dají od sebe odtáhnout poměrně daleko.

Klepněte pro větší obrázek

O výšky se stará klasická měkká kopulka v poměrně hlubokém zvukovodu, středy a basy pak hraje membrána o průměru 16,5 cm, vyrobená z tkaných kevlarových vláken s poměrně výrazným vzorem pro její zpevnění. Oba měniče okrašlují stříbrné kovové rámečky. Oproti minulým generacím Diamond sérií má středobas zvětšené magnety.

Klepněte pro větší obrázek

Na takhle kompaktní reprosoustavy mají Diamond 225 ambiciózní udávaný frekvenční rozsah 45 - 20 000 Hz (+/- 3 dB). Jmenovitou impedanci 8 Ohm výrobce trochu relativizuje přiznáním propadu na 4,2 Ohmu, charakteristická citlivost 87 dB / 2,83 V / m patří k mírně nadprůměrným. Výhybka dělí práci mezi měniče na hranici 2 300 Hz.

Měření

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních.

Klepněte pro větší obrázek

Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech.

Klepněte pro větší obrázek

Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

Témata článku: Hi-Fi, Testy, Reproduktory, Test, Wharfedale, Hi-Fi systémy na Heureka.cz