Fotogalerie

Wharfedale EVO4.1: výborné regálové Hi-Fi reprobedny za dostupnou cenu [test]

Name: Wharfedale EVO4.1: výborné regálové Hi-Fi reprobedny za dostupnou cenu [test]
Item: Reproduktory Wharfedale EVO4.1
Rating: 10
Author: Daniel Březina

Daniel Březina

8. března 2020

Diskuze (7)

Až fascinující hodnotu dostanete v modelu EVO4.1 za vložené peníze. Wharfedale poskytne klidný, přívětivý a pěkně čistý zvuk, který bude neúnavným průvodcem světem hudby po dlouhé a dlouhé hodiny.

Plusy

Výtečná cena za daný výkon

Pěkné zpracování

Lehounké a pěkně propracované výšky

Pěkné podání vokálů

Celkově příjemné zvukové ladění

Minusy

V praxi v dané ceně nic

10 /10

Jméno Wharfedale patří k těm nejstarším mezi výrobci reprosoustav, v okolí řeky Wharfe první model postavil Gilbert Briggs už v roce 1932. Dnes je z původní malé značky jeden z největších globálních výrobců a podle toho také vypadá nezměrná šíře výrobního katalogu. Nejnovější položkou je v něm série EVO4, o které výrobce s pravověrně britskými kořeny odvážně říká, že představuje "úsvit nových standardů hi-fi". Základním modelem je (poměrně) kompaktní regálový model EVO4.1.

Slova o změnách standardů mohou vypadat "marketingově", nicméně při pohledu na konstrukci reprosoustav je třeba je najednou vzít poměrně vážně a to včetně toho, že má jít o technologie odvozené od top modelů série Elysian.

Vzhled a konstrukce

EVO4.1 staví od pohledu na pěkném zpracování - reprosoustavy mají jakousi základovou desku s firemním logem, mají od ní lehce odsazené kabinety s pěkně zaoblenými hranami a směrem vzad se zužujícím půdorysem, kde ukončuje úzká stěna. Zpracování je nad očekávanými standardy své třídy a je vidět, že gigantická firma s rozpočtem si může ve velkých počtech dovolit "hýřit".

Vpředu je pak také vidět atypické řešení - je tu velký páskový měnič v moc pěkném kovovém zvukovodu a pod ním - rovněž v mělkém zvukovodu - vsazený středobasový kevlarový kónu, který je u Wharfedale poměrně běžně používaný.

Na štíhlé ploše zadní stěny jsou pod informativní nálepkou dva páry reproduktorových terminálů vyosených mírně do stran, aby připojení kabeláže bylo komfortní.

Kabinety jsou koncipované jako bassreflexové, výdech je nenápadně integrovaný do spodní stěny ozvučnic, proud vzduchu je veden mezerou v základně a tím je zajištěna mimo jiné možnost snazší instalace než u obvyklých zadních bassreflexů. Jde o systém SLPP, který ve Wharfedale poprvé použili u už zmiňované řady Elysian.

Pro střední a hluboké tóny výrobce zvolil klasickou kónickou membránu, materiál je již zmíněný tkaný Kevlar a ve středu ční poměrně výrazný fázový nástavec. Průměr membrány je 13 cm. Sekunduje jí AMT vysokotónový měnič, tedy skládaný pásek s rozměry 3 x 6 cm.

Reprosoustavy jsou poměrně robustní - při výšce 33,5 cm, šířce 21 cm a hloubce 29,5 cm váží bezmála 8 kg.

Výrobce udává pracovní frekvenční rozsah 64 - 22 000 Hz (+/- 3 dB) s tím, že na úrovni -6 dB deklaruje 55 Hz. Přechodová frekvence výhybky je na úrovni 2 900 Hz. Charakteristická citlivost 87 dB / 2,83 V / m a nominální impedance 8 ohm jsou vcelku běžné, u impedance Wharfedale poctivě udává pokles na minimum 3,5 ohm.

Měříme

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Naměřená frekvenční odezva patří v dané cenové kategorii k vysloveně excelentní, byť v ní na úrovni 1 800 Hz najdete mírný hup, který ale úplně nekoresponduje s udávanou přechodovou frekvencí, jakkoliv působí trochu jako artefakt vznikající v místě spojování pásem. Celkově je ale frekvenční odpověď precizně vyrovnaná, v pásmu od 100 do 12 000 Hz v praxi není co komentovat, což je s ohledem na cenu prostě excelentní. Vysokotónový reproduktor má zjevně dost energie a od 12 kHz dál nicméně energie celkem ubývá, to ale není u páskových měničů nic neobvyklého. Pod metou 100 Hz je trochu méně energie, byť reálně bez problémů využitelné budou frekvence až k 50 Hz, což je hlouběji, než jak výrobce vůbec udává. Výsledek je čistě z pohledu měření vynikající.

Waterfall

Sedlo mezi prvními dvěma peaky na impedanční křivce napovídá o naladění bassreflexu právě na tuto oblast, tedy cca 55 Hz. Krom pásma 200 - 500 Hz, kde křivka klesá až k nějakým čtyřem ohmům se celkově drží spíše výše a reprosoustavy by tak mohly být relativně přátelskou zátěží pro zesilovače, zejména díky poklidnému průběhu křivky bez extrémů nebo rychlých přechodů. Není tady též patrná žádná stopa po nespojitostech či jiných artefaktech, které by představovaly potenciální riziko přítomnosti rezonance kabinetů, vnitřního stojatého vlnění nebo jiných nežádoucích zabarvujících jevů.

Jak to hraje

Wharfedale EVO4.1 jsme poslouchali v rámci běžných redakčních sestav - hrály s OPPO UDP-205 a Norma Revo IPA-140 místo Harbeth Monitor 30, hrály s Cambridge CXA80 a Cambridge CXC, případně s Grandinote Shinai a ASUS Xonar Essence One MUSES MKII místo Fischer&Fischer SN-70, ale také místo KEF LS50 spolu s Teac NT-503, Emotiva XSP-1 a Emotiva XPA-DR2.

Denon DRA-800H: stereo Hi-Fi receiver a síťový streamer [test]

Ťuknutí na korpus akustické kytary v "Let it rain" Patricie Barber ("The Dali CD Vol. 1" | 2006 | Dali | 2006023), sejmuté zblízka a doprovázené pěkně mohutnými hlubokými tóny, bylo snaživé, odpovídající plně tomu, že reprosoustavy působí robustně. Nemáte pocit, že by to byl velký bas, mohutný, ale má solidní konkrétnost i objem. Bas hraje spíše přesně než vysloveně šťavnatě, nemáte pocit, že by se vás snažil zalít, nicméně hraje v klidu a bez pocitu nejistoty. V menších místnostech a blízko stěn pak rozhodně nedostatkem trpět nebudete. Hluboké tóny jsou také poměrně svižné a v rámci kategorie též velmi dobře definované.

Střední pásmo, zejména pak vokály jako třeba ten Doris Day v "Penny from Heaven" ("Diamond Voices from the Fifties" | 2015 | STS Digital | STS-6111140), pak bylo vysloveně nečekaně dobré - zpěv byl vykreslený do moc pěkných detailů, ale nebyl to "nucený" technicistní detail, ale kombinace svižné reakce membrány a menšího průměru. Soustředěný přednes, dobrá čistota a pocit lehkosti, s níž reprososutavy vyhrávají, představují jednoduše velice dobré hi-fi, které by se dobře obhájilo v dnešní době i v cenové kategorii přes 20 000,- Kč. Wharfedale zůstávají nicméně celkově spíše kultivovaně klidné i v této časti frekvenčního rozsahu, takže třeba expresivně zchycené sykavky jsou lehce uhlazené.

Wharfedale Diamond 11.5: velké univerzální třípásmové Hi-Fi reprobedny [test]

Cinkot činelů ve "Spinning Wheel" od Blood, Sweat & Tears ("Blu-spec CD - Feel the Difference" | 2009 | SONY | SICP 20048-9) byl pak vysloveně excelentní. Nejvyšší pásmo znělo velmi sebevědomě, čisté, rychlé a velice detailní, tak jak od dobrého páskového měniče očekáváte. Těžko říct, zda byl někdy v této cenové relaci použit podobně dobrý pásek, ale patrně ne. Přesto, že je totiž opravdu pěkně informativní a dokáže dobře vystihnout tonální charakteristiku činelu, tak nehraje nijak technicistně nebo analyticky, stejně jako nepůsobí odtrženě od charakteru středobasu.

Jakkoliv je celkové ladění EVO4.1 maličko měkčí, takové poklidnější, dynamiku "Danse Macabre" Camille Saint-Saënse ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC 200901) zvládly reprosoustavy vlastně velmi pěkně, na to, že jsou to menší reprosoustavy z více než dostupné cenové úrovně, působí jejich zvuk příjemně pružným dojmem, má šťávu a reaguje na dynamické proměny signálu s celkovou lehkostí. Není ani vlastně nijak komplikované EVO4.1 vybudit, hrají s klidem i s dostupnou elektronikou.

Přes svůj vlastně hladký a neanalytický zvukový charakter nabízí EVO4.1 solidní čitelnost napříč pásmy, čím výš je tón posazený, tím jasnější reprodukce je. Na svou cenu překvapivě dobře a čitelně zvládly reprosoustavy také "Symfonii č. 8 v G-dur op. 88" Antonína Dvořáka ("pure music ONE" | 2008 | AUDIO | 03-08). Wharfedale se nepídí po nuancích, nechává vyznít hudbu celistvou, ale přesto přehlednou a nekomplikovaně srozumitelnou, zejména na středech a výškách s opravdu pěknými detaily

Wharfedale D320: levné, solidní regálové Hi-Fi reprobedny [test]

Navzdory osazení páskovými tweetery nevykazují EVO4.1 žádnou dramatickou směrovost, byť najít optimální natočení pomůže jak vnímání nejvyšších tónů, tak vnímání prostoru hudební scény, takže stojí za to věnovat pět deset minut zkoušení co a jak právě ve vaší akustice. Když si ale najdete vhodnou polohu, tak nástroje v "Quiet Corners and Empty Spaces" od The Jayhawks ("AUDIOphile Pearls Vol. 17" | 2016 | AUDIO | 06-16) zaujmou dobře ohraničená místa a přehlednost celku je prostě dobrá, splňující nároky už opravdového hi-fi. I tady je ale cítit, že Wharfedale cílí hlavně na dojem celistvosti a spojitosti.

Na to, že jsou Wharfedale EVO4.1 snadno zaplatitelnými regálovkami, hrají prostě příjemně a to bez nějakých dalších výtek. "Flight of the Cosmic Hippo" Bély Flecka ("Extended Dynamic Experience 4" | 2015 | STS Digital | STS-6111145) možná neměla takový ten basový objem rozechvívající podlahu pod nohama, ale zvuk měl tělo, měl dobrou čitelnost a hlavně to celé fungovalo jako celek, příjemně, s dobrou plynulostí, kultivovaně a mimořádně snadno poslouchatelně díky jemnějšímu charakteru.

Verdikt

Regálové reprosoustavy Wharfedale EVO4.1 jsou skutečně seriózně pojatými dostupnými regálovkami, na nichž je až k nevíře, jak moc (ve smyslu technologií i materiálů) dokázal výrobce investovat, aniž by vybočil ze sféry dostupného hi-fi.

Famózní a rozhodně nadstandardní je hlavně vysokotónový reproduktor, který vám doslova otevře dveře k nejvyšším tónům, ale i vkusná přirozenost středního pásma nebo kultivované a solidně kontrolované basy patří rozhodně k tomu lepšímu - když to všechno dáte dohromady a přidáte ještě opravdu pěkné zpracování vnějšku, dostanete v modelu EVO4.1 až fascinující hodnotu za vložené peníze a zvuk, který ve svém klidném, přívětivém a pěkně čistém zvuku bude neúnavným průvodcem světem hudby po dlouhé a dlouhé hodiny.