30
Fotogalerie

Wharfedale EVO4.2: výborné třípásmové regálové Hi-Fi reprosoustavy [test]

Pokud hledáte větší třípásmové regálové reprosoustavy právě takovém rozpočtu do 20 000 Kč, dá se říct, že nutně musíte skončit u EVO4.2. Wharfedale EVO4.2 představují kultivovaný ideál větší všestranné reprosoustavy za rozumné peníze.

Plusy
Jasné a zřetelné vokální pásmo
Celkově úpravný, klidný zvuk
Pěkně čisté a prokreslené výšky
Férová cena
Minusy
U tweeteru je cítit mírná směrovost
10  /10

Anglická firma Wharfedale má za sebou dlouhou cestu historií a dnes patří pod křídla jednoho z největší koncernů, které se zabývají produkcí audio techniky. A zdá se, že právě to značce svědčí. Je to vidět třeba i na nejnovější inkarnaci řady EVO4, která nabízí v akceptovatelných cenových relacích až nečekané technologie. Ty najdete i ve větším regálovém modelu EVO4.2, jedné z nemnoha třípásmovek v tomto segmentu.

Vzhled a konstrukce

Od pohledu jsou EVO4.2 typickým zástupcem portfolia svého výrobce - ozvučnice z MDF s kultivovanou povrchovou úpravou je tenkou škvírou oddělena od dřevené základny s logem, klasický čelní panel je zjemněný výrazným zakulacením bočních hran a boky ozvučnic se klenutou křivkou sbíhají k úzké zadní stěně, pročež nevytváří neoptimální paralelní plochy.

Dopředu se vměstnaly celkem tři měniče, zadní úzká stěna si vystačí s typovým štítkem u horní stěny a čtyřmi reproduktorovými terminály ve spodní části - ty jsou odkloněny pod mírným úhlem směrem od sebe, což by mělo usnadňovat práci s reprokabely.

EVO4.2 jsou koncipovány jako bassreflexové, systém bassreflexu nese název SLPP a pochází z vyšší řady Elysian - nátrubek ústí spodní stěnou skříně do mezery mezi ní a základnou, díky čemuž se jeho energie rovnoměrně rozprostírá kolem dokola.

Zajímavé jsou pak hlavně použité měniče, velmi neobvyklé v této cenové relaci. Zcela nahoře pracuje vysokotónový skládaný pásek s plochou 3 x 6 cm. Málo vídaná obecně a v této ceně patrně vůbec je kopulka, která řeší střední pásmo - má průměr 5 cm a je z měkké tkaniny. Bas tvrdí 16,5 cm membrána z kevlarovaných, křížem tkaných vláken pro dosažení maximální pevnosti. Uprostřed reproduktoru je výrazný kovový fázový nástavec.

Výrobce udává u této čistě třípásmové koncepce přechodové frekvence 1 400 a 3 900 Hz, deklarovaný frekvenční rozsah pak činí 54 - 22 000 Hz (+/- 3 dB). Jmenovitá impedance 8 ohm přiznává pokles k poloviční hodnotě, charakteristická citlivost 87 dB / 2,83 V / m patří k běžným hodnotám.

Dobré je zmínit také fyzické parametry EVO4.2, protože na regálové poměry jsou to velké a těžké kousky - s výškou 45,5 cm, šířkou 25 cm a hloubkou 35 cm váží 13,4 kg.

Jak to hraje

Wharfedale EVO4.2 jsme poslouchali v rámci běžných redakčních sestav, tedy s OPPO UDP-250 a Norma Revo IPA-140 namísto Harbeth Monitor 30, s Grandinote Shinai a Cambridge CXA80 či Cambridge CXA81 a Cambridge CXA61 s Cambridge CXC i CXC v2 a CXN v2 oproti Fischer&Fischer SN-70 nebo také s Teac NT-503, Emotiva XSP-1 / XPA-DR2 místo KEF LS50 s podporou GoldenEar SuperSub X. 

Přestože od reprosoustav této velikosti (a upřímně i váhy) byste mohli očekávat takový ten hutný, velký bas, drží se EVO4.2 spíše v audiofilsky decentních mezích, bas je objemově snad trochu krotší, ale na kontrabasu v "I Can´t Stop Loving You" od Madeleine Peyroux ("The Blue Room" | 2012 | Universal | 0602537242689) bylo cítit o to spořádanější a důraznější impuls, tu napjatost a pružnost. V rámci své kategorie nabízí Wharfedale také pěknou čitelnost basu, solidní diferencování jednotlivých tónů a pocit dobře vyvážené plnosti a přesnosti. A celkově rozhodně není basu nijak málo, naopak i ve větší místnosti zůstává citelný.

Samostatný středotónový měnič zajistil výrazné a zřetelné podání hlasů, jak ukázal zpěv Renée Fleming v Debussyho "Mandoline" ("Night Songs" | 2001 | Decca | 467 697-2). Ten byl jasný a překvapivě dominantní, podaný s potěšující transparentností a v dané ceně i výbornou čistotou - zejména tam, kde hraje prim akustická hudba a lidské hlasy, tam třípásmový koncept oceníte. A ačkoliv EVO4.2 trošku "tlačí na pilu", vokály nejsou ostré nebo tvrdé na sykavkách, reprodukce naopak zůstává taková klidně kultivovaná.

Páskový vysokotónový měnič se ukázal být také spíše klidnějším, nemá při žádné hlasitosti tendence k ukřičenosti, naopak tu a tam byste možná i chtěli trochu jadrnější prosazení se. Ale činely v "Midnight Voyage" Michaela Breckera ("Tales from the Hudson" | 1996 | Impulse | 051 191-2) byly rozhodně moc pěkně rozlišené, reproduktor reaguje svižně a přesně, rozhodně nadstandardně v této cenové třídě. Nemusíte se bát spojení ani s na výškách výraznější elektronikou, EVO4.2 žádnou agresivitu na výškách nepřipustí.

Velmi civilizované jsou EVO4.2 i v podání dynamicky náročných instrumentů jako je klavír v "Piano Quintet in E-Flat major op. 44" Roberta Schumanna ("The Complete Piano Trios" | 1997 | Philips | 456 323-2) - reprosoustavy jako kdyby dokázaly hudební signál zpacifikovat, vytvarovat a uklidnit, nicméně přesto u něj zachovat zdání dynamické ráznosti, která vám dá civilizovaným způsobem najevo sílu nástrojů a dynamické špičky, aniž by přitom ale musely reprosoustavy poskakovat na stojanech. Není to zvuk pro vyznavače makrodynamických orgií a tlaku, ale mnohem spíše audiofilské podání, utažené a disciplinované, byť neokázalé.

Třípásmové Wharfedale mají schopnost hrát kultivovaně a jaksi nenápadně seskládat hudbu tak, aby i v této dostupné cenově třídě byla pěkně čitelná, zejména vokální zřetelnost a konkrétnost pomáhá pocitu celkové srozumitelnosti. Na středech a výškách byl v kontextu cenové relace detail vysloveně výborný, jak ukázala "Feeling Yourself Disintegrate" od The Bad Plus ("For All I Care" | 2008 | Emarcy | 0602517821644), ale ani bas není vůbec špatný, drží se v decentních objemech, podtrhuje vyšší polovinu pásma a spíše než hutnost a efektnost upřednostňuje přesnost - třeba linka kontrabasu ale určitě nepůsobila nijak chudě, solidní plnost je zcela adekvátní třídě.

Na hudební scéně v "Over the Rainbow" od The Modern Jazz Quartet ("Fontessa" | 1956 | Atlantic Masters | 81227 3687-2) bylo cítit, že EVO4.2 si zaslouží pořádně umístit a také stojí za to věnovat čas jejich natočení, protože u nejvyšších frekvencí vykazují směrovost, zejména v ose horizontální. Vzhledem k jejich nezanedbatelné výšce ale stojí za to pověnovat se také stojanům, respektive nalezení jejich optimální výšky, aby stereo báze byla tak dobrá, jak má být. Pokud se vám správné místo podaří nalézt (a ne že byste museli řešit centimetry sem nebo tam, v praxi jde o to udržet pokud možnost osu tweeterů namířenou na uši), užijete si spojitou scénu s rozměry neefektními, ale ani nikterak stísněnými - hudba má prostor, který jí náleží.

Lehce "komerčně" zprodukovanou "Champs Elysées" od Zaz ("Paris" | 2014 | Warner Music | 0825646149216) zahrály EVO4.2 bez slyšitelných nectností, se zdůrazněním pohodového rozměru hudby a s uklidněnou jemností sobě vlastní. Wharfedale můžete poslouchat, poslouchat a poslouchat a je jim v podstatě jedno, kterou cestou se vydáte, kultivovanost jim zůstává.

Verdikt

Větší třípásmové regálové reprosoustavy, to je je segment, v němž není zrovna přeplněno - zejména tam, kde cenovka nepřekračuje 20 000 Kč za pár.

Pokud tak hledáte právě takhle koncipovaný reprosoustavy v právě takovém rozpočtu, dá se říct, že nutně musíte skončit u EVO4.2. Ale není to jen nutnost, co by vás k těmhle reprosoustavám mělo přitáhnout - je to i pěkné zpracování, výraznost středů a detail výšek nebo celková nenásilnost zvuku. Wharfedale EVO4.2 představují kultivovaný ideál větší všestranné reprosoustavy za rozumné peníze.

Wharfedale EVO4.2

Cena: 19 490 Kč

Technické parametry

  • Počet pásem 3
  • Měniče výškové: 30x60 mm (AMT), středové: 50 mm Ø (měkká kupole), basové: 165 mm Ø (tkaný kevlarový kužel)
  • Typ reproduktoru spodní bass reflex
  • Bi-wire / bi-amp 
  • Frekvenční odezva 54 až 22000 Hz
  • Dělící frekvence 1400 / 3900 Hz
  • Impedance (Ω) 8
  • Citlivost (dB) 87
  • Minimální vstupní výkon 25 W
  • Maximální vstupní výkon 120 W
  • Maximální výkon - SPL 105 dB
  • Hmotnost 13,4 kg

Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice

Určitě si přečtěte

Články odjinud