V narážkách na dnešní podobu hudebního průmyslu dobře poznáváme ironický a sarkastický scenáristický rukopis Richarda Curtise.
Romantická linie mezi Jackem a Ellie není poháněna vášní, ale spíš sympatiemi a přátelskou důvěrností a mužský protagonista je v ní dlouho pasivním aktérem.
7 /10
Hudební filmy jsou teď v kurzu. Po komerčním i oscarovém úspěchu Bohemian Rhapsody se na konci května objevila v našich kinech upřímnější a oproti té Mercuryho na dřeň více jdoucí biografie Eltona Johna pod názvem Rocketman, která dostala podobu jakési stylizované muzikálové terapie.
Nyní má premiéru další film, jehož název odkazuje k jedné z nejslavnějších písní liverpoolské čtveřice The Beatles. O biografii této skupiny nejde, ale s jejími písněmi a vůbec s fenoménem této nejslavnější skupiny světa se tu pracuje. A to v rámci žánru hudební romantické komedii, která je ozvláštněna fantaskním motivem.
Richard Curtis
Natočil ji britský režisér Danny Boyle (Milionář z chatrče, 127 hodin, Trans, Steve Jobs, T2 Trainspotting), o němž je známo, že umí udělat vizuálně přitažlivou podívanou z víceméně jakékoliv látky, která je mu svěřena. To platí i v případě Yesterday.
Jeho režijní rukopis zde poznáte podle dynamického střihu, hrátek s kompozicí obrazu, občasných vychýlených úhlů kamery a hbitého tempa vyprávění, ale jinak se Boyle drží, co do vizuální opulentnosti, spíš zkrátka a slouží vyprávěnému příběhu, který je ve svém základu velmi jednoduchý. Ve výsledku je to tak spíš film druhého muže, který k němu napsal scénář.
Tím není nikdo jiný než Richard Curtis, Boyleův generační souputník (oběma je 62 let) a jeden z nejúspěšnějších ostrovních scenáristů, který je podepsaný pod projekty, jako jsou série Černá zmije nebo Mr. Bean. Do širšího diváckého povědomí vstoupil romantickými komediemi s Hughem Grantem Čtyři svatby a jeden pohřeb a Notting Hill, nebo vyprávěním o nemotorné singles třicítce Bridget Jonesové.
Své hvězdné postavení stvrdil zimní žánrovou mozaikou Láska nebeská (2003), jež v sobě ukrývala náměty na rozvinutí hned několika romantických linií. Nápady, které by si střídmější nebo méně talentovaný scénárista rozložil do více počinů, neváhal Curtis vyplýtvat ve svém režijním debutu, který se záhy po svém uvedení stal sváteční klasikou.
Ve svém druhém režijním počinu Piráti na vlnách se rozhodl vzdát hold dýdžejům, kteří se v šedesátých letech na pirátských rozhlasových vlnách stávali věrozvěsty a prostředníky nové hudby na cestě k posluchačským domovům. Byla to jeho osobní pocta období, v němž jako dospívající vyrůstal a které bylo nabité uměleckou kreativitou, nadšením a společenskými ideály.
Ve svém třetím autorském filmu Lásky čas (2013) využil téma cestování v čase k rozehrání romantického příběhu, v němž můžete chyby, které ve vztazích děláte, díky tomuto fantasknímu prvku opravit. A film Yestreday jakoby motivy z jeho předchozích dvou režijních počinů spojoval.
Ztracené fenomény dřívějšího světa
Pracuje se zde jak s motivem přelomové hudební revolty v podobě písní Beatles, tak s alternativní realitou v důsledku nadpřirozeného prvku. Vyprávění je zasazeno do současnosti, kde se odehrává neuvěřitelný příběh mladého, neúspěšného muzikanta, který ne a ne prorazit.
Jak na tom je, výstižně zrcadlí scéna, kde zpívá ve stanu pro čtyři nudící se děti. V té chvíli se Brit indického původu Jack Malik (Himesh Patel) rozhodne, že s tím sekne. Uvědomí si totiž, že jeho hudba, ať se snaží sebevíc, zajímá především jednoho člověka.
Jeho kamarádku z dětství a neprofesionální manažerku Ellie Appleton (Lily James), která mu domlouvá aspoň druhořadé kšefty, vozí ho autem a pomáhá mu se stavěním beden. Ellie pracuje jako učitelka v Lowestoftu, odkud oba pocházejí a kde ji kdysi okouzlil tím, jak zahrál na školní přehlídce Wonderwall od Oasis.
Jack se tedy rozhodne vzdát se svého hudebního snu a záhy poté se odehraje zvláštní věc. Na celém světě dojde k dvanácti sekundovému blackoutu, během něhož vypadne proud. Jack v té chvíli jede na kole a srazí ho autobus. Když se probudí v nemocnici, zjišťuje, že mu nejen chybí dva zuby a plnovous, ale především to, že se ocitl ve světě, který zapomněl na Beatles.
A nejen na ně. Těch fenoménů, o nichž lidé ztratili ponětí, je více a stávají se součástí zábavného objevování podoby této alternativní reality. Mezi těmito ztracenými fenomény je například série o Harry Potterovi, cigarety nebo Coca-Cola.
Hvězdná dráha, založená na podvodu
Že tyto fenomény zmizely, zjistíte nejen podle reakcí přátel nebo rodinných příslušníků, ale i zadáním těchto slov do vyhledávače na Googlu. Když tak Jack zahraje svým nejbližším Yesterday nebo Let it Be, zjišťuje, že je jediným člověkem na světě, který tyto písně zná.
To mu dává jako neúspěšnému skladateli, kytaristovi a zpěvákovi obrovskou příležitost, jak stvořit hromadu hitů, na něž lidé od prvního momentu s nadšením reagují. A to včetně těch ze showbyznysu. Po prvním vystoupení v televizi ho osloví anglický písničkář s irskými kořeny Ed Sheeran, který zde hraje sám sebe, s tím, že ho vezme jako předskokana na turné.
Že je Jack mnohem talentovanější než on, vidí nejen Ed, ale i jeho manažerka Debra Hammer (Kate McKinnon), která ho láká do Los Angeles. Má tam natočit debutovou desku, nejlepší, která kdy vznikla, jež mu zajistí celosvětový úspěch. Lily mu ještě před odjezdem vyjeví své city, že ho miluje už od dětství, a on tak stojí před volbou, zda dát přednost lásce nebo kariéře.
Zvolí to druhé, ale jeho radost z rychle nabyté slávy mu kalí vědomí, že jí dosáhl za pomoci podvodu, tedy toho, že si písně Beatles přivlastnil a vydává je za své. Všichni mu pochlebují, Ed Sheeran mu říká, že je nový Mozart a vyzývá ho na skladatelský duel, a vy čekáte, kdy a hlavně za jakých okolností se ten podvod provalí. K tomu nakonec dojde a okolnosti, které to provázejí, posilují moralistní vyznění tohoto pozitivně laděného příběhu.
Pohádkové schéma
Pokud od něho čekáte, že v něm bude logicky vysvětleno, proč došlo k onomu výpadku proudu a jak to ovlivnilo alternativní přítomnost, tak toho se nedočkáte. Yesterday není seriál Černé zrcadlo (Black Mirror) a Richard Curtis s fantaskní premisou pracuje spíš pohádkovým způsobem. Nepouští se tedy do rozboru, jak souvisí výpadek elektřiny s kolektivní lidskou pamětí, ale používá tento fantaskní prvek k nastolení podoby světa, v němž nás má bavit rozpomínání si na věci, které z něj zmizely.
Hudební linie s přivlastněnými písněmi, odvíjející se od fantaskní premisy, ústí do morality, která je přítomná i v linii romantické. Láska ze strany Ellie je dlouho jednostranná, což si Jack uvědomí ale až v momentu, kdy tuto lásku ztrácí a musí o ni zabojovat. Nepřekvapí, že v té chvíli se mu vybavuje píseň All You Need is Love, při níž mu začíná leccos docházet.
Romantická linie mezi Jackem a Ellie tak není poháněna vášní, ale spíš sympatiemi a přátelskou důvěrností. Její problematičnost vězí trochu v tom, že asi jen málokterý muž by si nevšimnul, že ho dvacet let miluje někdo jako Ellie. Tedy velice sympatická a půvabná mladá žena, která je mu zcela oddána. Ale i v tom je příběh vlastně pohádkový, tedy pokud bereme v potaz pohádky, kde se hlavní hrdina vydává do světa s utkvělou představou, že získá marnivou princeznu, když doma na něj čeká husopaska s dobrým srdcem.
Showbyznys jako marnivá princezna
Tou marnivou princeznou je zde přitom svět showbyznysu. V narážkách na dnešní podobu hudebního průmyslu dobře poznáváme Curtisův scenáristický rukopis. Ironický, sarkastický, třeba v tom, když si politicky nekorektně utahuje z toho, že název řadového dvojalba Beatles z roku 1968, kterému se říká Bílé album, by dnes nebyl možný. Nebo když se hraje o to, zda by text píseň Hey Jude neměl změnit na univerzálnější název Hey Dude.
Ukazuje i jak umí být showbyznys nemilosrdný, když talentu citlivých hudebníků v něm využívají chamtivé postavy manažerů. Postava Debry v podání Kate McKinnon je jednou z nejlépe napsaných, i když její stoprocentně materialistické nastavení přechází až do karikatury.
Ed Sheeran pak prokazuje, že si ze sebe umí udělat legraci a je takovou dobrosrdečnou obdobou Jacka, kterého pouští na své místo. Jeho představitel Himesh Patel písně Beatles sám zpívá, v nových aranžích a povětšinou akusticky, což dá vyniknout jejich přirozené síle.
Nesmrtelné skladby od Beatles, jež si Jack postupně vybavuje, zrcadlí situace, v nichž se ocitá. Symbolicky řečeno, díky jejich znalosti je obyvatelem světa „Yesterday“, aby v závěru poznal, že všechno, co potřebuje, je láska.
Scenárista Richard Curtis na základě fantaskního motivu vytvořil hudební romantickou komedii, která možná lépe funguje jako satira na hudební průmysl a hudební trh, jehož požadavky se od časů Beatles přece jen změnily, než jako romance. Jejím motorem je Lily James, Himesh Patel je v ní až příliš dlouho pasivním aktérem. Přesto i on nakonec poznává, které hodnoty jsou v životě nejdůležitější a spolu s tvůrci filmu nám je touto nenásilnou a sympatickou formou předává.
Yesterday
- Žánr: hudební romantická komedie
- Původní název: Yesterday
- www.yesterdaymovie.com/
- USA 2014
- Scénář: Richard Curtis
- Režie: Danny Boyle
- Hrají: Himesh Patel, Lily James, Kate McKinnon, Ed Sheeran, Ana de Armas, Lamorne Morris, Sophia Di Martino, Joel Fry, Ellise Chappell
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 27. 06. 2019