Zabíjí Evropská komise poslech na cestách?

V říjnu loňského roku zpravodajské servery informovaly o studii Vědeckého výboru pro vznikající a nové zjištěná zdravotní rizika, která se týkala poškozování sluchu nadměrnou hlasitostí zvuku především z přenosných přehrávačů hudby. Odborníci upozorňovali na nebezpečí dlouhodobého vystavování zvuku o hlasitosti vyšší než 89 dB a v souvislosti s tímto údajem uvedli, že po pěti letech (při 5 hodinách týdně) může dojít k nenávratné ztrátě sluchu. Uplynul rok a Evropská komise vydala požadavek na vytvoření bezpečnostní technické normy evropskému orgánu pro standardizaci (CENELEC).

,,Je snadné zesilovat si přehrávač MP3 až na škodlivou úroveň hlasitosti, zejména na hlučných ulicích nebo v prostředcích veřejné dopravy. Existují důkazy, že zejména mladí lidé, kteří poslouchají hudbu nastavenou na silnou hlasitost často po celé hodiny každý týden, nemají vůbec ponětí, že mohou ohrožovat svůj sluch. Může trvat roky, než se toto poškození sluchu projeví, a pak je příliš pozdě. Tyto normy budou znamenat provedení malých technických změn v přehrávačích, aby bylo jejich normální používání při implicitním výrobním nastavení bezpečné. Spotřebitelé budou moci manuálně změnit toto implicitní výrobní nastavení, pokud chtějí, ale budou existovat jasná varování ohledně nebezpečí, kterým se tím vystavují,“ řekla komisařka pro ochranu spotřebitele Meglena Kuneva.

Hluk, sluchátka, hluchota?

Část studie o možném poškození sluchu, resp. o hlukových limitech nemá smysl žádným způsobem napadat. Již několikrát bylo prokázáno, že hluk o určité hladině poškozuje sluch a extrémně vysoká hladina ho může dokonce poškodit nenávratně v jednom okamžiku. MUDr. Jakub Dršata, Ph.D v rozhovoru na téma sluch a jeho poškození mimo jiné uvedl: ,,V zásadě platí, že trvalý hluk o hladině vyšší než 70dB je pokládán za poškozující (WHO uvádí limity od 73dB/12h). Koncerty populární hudby (zejména rockové) přitom vytvářejí u reproduktorů hluky dosahující až hodnot startujícího letadla a není vzácností, když po takovém vystoupení potkáváme účastníky v našich ambulancích.“ Vysoká hladina a k tomu dlouhodobé vystavování pro sluch nebezpečím je, ale vztahovat toto riziko pouze na přenosné přehrávače mi nepřijde rozumné.

Za prvé studie příliš nepracuje s důležitým faktorem a tím jsou sluchátka. Přehrávač sám o sobě nemůže ohrožovat sluch, jelikož reprodukci zvuku vykoná pouze ve spojení s koncovým reprodukčním prvkem. Ve studii je sice uvedeno, že riziko souvisí s typem sluchátek a polohou vůči sluchovému ústroji atp. Taktéž se objevuje zmínka o riziku peckové konstrukce a produkci o 7-9 dB větší hladiny zvuku oproti standardním sluchátkám (bez uvedení citlivosti a impedance). Ale proč není kladen větší důraz právě na prozkoumání vlivu jednotlivých konstrukcí?

Je zřejmé, že mizerně izolující pecky nebudou vhodným doplňkem pro osobní poslech do města. Při vyšším hluku z okolí se bude nepoučený posluchač snažit přehlušit nežádoucí okolí zvýšením hlasitosti. Řešení v podobě výborně izolujících špuntů se více než nabízí, ale místo, aby Evropská komise v příbalovém letáku informovala posluchače o riziku vysoké hlasitosti a konstrukčních nedostatcích přibalených pecek s odkazem na možné lepší konstrukční typy sluchátek, raději vytvoří umělou hranici po tzv. bezpečný poslech.

Ve spojení se sluchátky vyvstává další otázka. Bude-li v přenosných zařízeních implementován systém pro ochranu sluchu, který bude při překročení „bezpečné“ hranice indikovat nebezpečí, jak systém pozná, že k přehrávači nejsou právě připojena vysokoimpedanční sluchátka potřebující vyšší vstupní výkon? Anebo přesně naopak, což je tou horší situací. Jak pozná, že nejsou připojena nízkoimpedanční sluchátka s vysokou citlivostí, která budou mít hlasitější projev? Opět zůstane na posluchači, aby hlasitosti upravil podle potřeby a žádná bezpečnostní technická norma ho nezachrání.

Návrh Evropské komise paradoxně vůbec nepracuje s dalšími rizikovými původci případného poškození sluchu. Kromě přenosných přehrávačů samozřejmě existují další potenciální zabijáci slyšení a těmi jsou např. domácí poslechové systémy počínaje stereo soustavami, mikrosystémy, přes domácí kina až po speciální sluchátkové sestavy. Ostatně nemusíme zůstat v domácnosti, stačí navštívit některý hlasitý (takže prakticky jakýkoli) koncert, zajít na diskotéku nebo mít zaměstnání v hlučném prostředí. Vyřeší regulace přenosného poslechu tato rizika?

Jak z toho ven?

Nejsem příznivcem podobných nekoncepčních zásahů orgánů Evropské unie. Byl bych raději, kdyby Komise ujednotila snahu o záchranu sluchu a důrazně (informačně) poučovala občany o možných rizikách a cestách, jak ta rizika minimalizovat nebo zcela omezit. Realita je ale taková, že zasáhne do jedné části spotřebitelské oblasti zcela nedomyšleným krokem, který bohužel nic nevyřeší. Jen zbytečně vystraší nové posluchače a ti "staří" v městském hluku na standardně dodaných peckách stejně nebudou upozornění v přístroji dbát a hlasitost nastaví tak, aby něco slyšeli.

Začínám se trochu obávat, že v blízké době Evropská komise začne do přenosných počítačů zavádět systém, který bude každých 30 minut pánským uživatelům vypínat přístroj z důvodu rizika neplodnosti.