Herecké výkony Václava Neužila a Marty Issové, velkoryse pojatá řemeslná stránka.
K Zátopkovu nitru a jeho motivacím se film nedostává.
8 /10
Čtrnáct let připravovat film je běh na dlouhou trať. Což je sportovní disciplína, v níž exceloval čtyřnásobný olympijský vítěz a trojnásobný mistr Evropy, vytrvalostní běžec a legenda československého sportu Emil Zátopek.
Režisér David Ondříček se tomuto držiteli osmnácti světových rekordů nejdřív věnoval v pět let starém televizním dokumentu Zátopek a nyní zájem o něj přetavil i do velkoryse pojatého hraného snímku stejného jména, jenž se stal ideálním zahajovacím titulem letošního karlovarského festivalu.
Ve Varech se měl film Zátopek objevit už loni, ale kvůli koronavirové krizi bylo jeho uvedení o rok odloženo. Na tvorbě jeho scénáře se se v průběhu let vystřídali David Ondříček s Janem P. Muchowem, aby ho pak přepracovala a dotáhla do konce Alice Nellis. Vznikl komiks, Ondříčkův dokument a teď i film, v němž jeho režisér po dvoudílném televizním projektu Dukla 61 opětovně dokazuje, že mu dobové snímky, inspirované skutečnými událostmi nebo osobnostmi jdou.
Rámování Clarkovou návštěvou
Událostmi srpnové okupace roku 1968 a letními olympijskými hrami v Mexiku v říjnu téhož roku je film i historicky rámován. Za Emilem Zátopkem (Václav Neužil) po nich do Prahy přijíždí australský běžec (James Frecheville), který u svého sportovního idolu hledá východisko z těžké osobní a sportovní krize, v níž se ocitl poté, co na hrách v Mexiku v cíli desetikilometrového závodu v důsledku kyslíkového dluhu zkolaboval.
Clarkovi se nikdy nepodařilo stát se olympijským vítězem a v hovorech s někým, komu se to podařilo čtyřikrát, hledá během své návštěvy odpověď na otázku proč. Jaké je tajemství Emilova úspěchu? Jenže i český šampion prochází těžkým obdobím. V zemi jsou okupační vojska, běhá už jen se svým psem a nepřítomnost manželky Dany (Martha Issová) v domácnosti signalizuje manželskou krizi.
Clarkova týdenní návštěva se pro diváka stává způsobem, jak nahlédnout na Zátopkovu sportovní kariéru, jeho osobní život i dobu, v níž působil. Jeho největší úspěchy, na olympiádě v roce 1948 v Londýně a na té helsinské, kde v roce 1952 vyhrál zlatou medaili v běhu na 5 km, 10 km a v maratonu, jsou totiž spojeny s nástupem komunistů k moci a nejtužším obdobím jejich vlády, kdy docházelo k popravám politických oponentů i někdejších stoupenců.
Scenáristé zvolili chytrou metodu pohledu na Zátopka zvnějšku, očima jeho mladšího kolegy, který se chytá nejen toho, co mu Emil říká, ale i toho, co vidí kolem sebe v jeho bytě a v zemi, v níž žije. Posunutím reálné Clarkovy návštěvy o dva roky do zlomového roku 1968 tvůrci vycházejí vstříc zahraničnímu divákovi ve srozumitelnosti toho, jaká byla osobní situace Zátopka během srpnových událostí a nastupující normalizace a zmařenými nadějemi v Československu po invazi vojsk Varšavské smlouvy.
Proběhnout dějinami
Kooperaci Zátopka s komunistickým režimem, který si z jeho úspěchů udělal výkladní skříň těch svých, se film věnuje, když poukazuje na obecnější rysy jeho povahy, které se projevují i v soukromé rovině. Je to neochota nést za své činy tíživé následky, což se ukázalo v procesu s Vilémem Novým, odvoláním souhlasu s dokumentem 2000 slov nebo podpoře neúčasti československých sportovců na LOH v Los Angeles.
V padesátých letech se přidal k odsouzení Milady Horákové a její skupiny, na druhé straně se zastal kádrově nežádoucího kolegy v reprezentaci Stanislava Jungwirtha ohledně jeho (ne)účasti na olympiádě v Helsinkách. Osudy Emila Zátopka během normalizace, kdy byl vyloučen z KSČ a šest let přespával v maringotce a hloubil studny, už nejsou předmětem filmu, ale jen závěrečné titulkové zkratky.
Souhlas s potrestáním Horákové je vysvětlen pragmatickými důvody a takový byl zřejmě i jeho přístup k okolní realitě. Zátopek se jí snažil prokličkovat nebo spíš proběhnout a moc si s ní nezadat, i když ona několikrát doběhla jeho. Nebyl to asi typický konjunkturalista, ale spíš někdo, pro něhož se běhání stalo alfou a omegou jeho života a vše ostatní odsouval na vedlejší kolej.
To je dobře patrné i na vykreslení Emilova nejprve partnerského a potom manželského soužití s rovněž zlatou olympioničkou Danou, které se prolínalo s tím, že oba byli vrcholoví sportovci. Ťopkova, jak mu Dana říkala, sebestřednost a sobeckost se promítla nejen do jeho rozhodnutí nemít děti, ale i do toho, že upozaďoval úspěchy své ženy.
Dana si ale dovede vydobýt svou pozici, což je vidět na tiskovce v Helsinkách, kde ho s ironií utře. K jeho fanfarónství vytváří pragmatický protipól, dávající najevo, že mu fandí, ale nesedá si z jeho úspěchů na zadek. Střípky z jejich soukromého života se proplétají s milníky jejich sportovních kariér, u Emila od jeho začátků v Baťových závodech až po onu olympiádu v Helsinkách.
Precizní řemeslná stránka
Ondříček prokazuje znalost historických faktů a na základě nich vytváří retrospektivně vyprávěné leporelo, jež dává Zátopkově legendě v něčem až pohádkový ráz. Emil Zátopek je tu představen jako jakýsi Forrest Gump, běžící s bezelstným úsměvem dějinami. Člověk veselý, vtipný, bodrý, spontánní, jež má rád moravské lidovky a kachnu se zelím, který si zakládá na přátelství a fair play soutěžení.
Václav Neužil ho vybavil směsicí urputnosti, vytrvalosti, píle a svérázného podivínství, tak typického pro výjimečné osobnosti. Dokonale si osvojil jeho neohrabaný způsob běhu, námahou zkřivené obličejové grimasy při něm i moravskou dikci, odlišnou od té jeho. Běžeckými tréninky s ním splynul i fyzicky a podává tu výkon, který na Českých lvech určitě kvůli té proměně nebude opomenut.
Martha Issová jemnou mimikou obličeje a gesty dovede říci hodně o tom, jaké je to žít ve stínu muže, kterého miluje, ale na rozdíl od něj čekala od života víc, než že se bude točit jen kolem závodění. Umí být sarkastická, ale i mnohem citlivější než on. Jejich herecká souhra funguje výborně a přispívá k tomu, že Zátopka nevnímáme jako mramorovou sochu, ale jako chybujícího člověka, jehož komunistická doba stavěla před morální dilemata, jejichž důsledky ve svém zaměření se jen na sportovní zápolení neuměl nebo nechtěl dohlédnout.
Škoda jen, že v souvislosti s paralelou, kterou Zátopek pronáší k mladým atletům o životě sportovců a jejich vrcholech a údolích, se film víc nevydává do toho Zátopkova údolí, které by nám pomohlo lépe pochopit jeho osobnost. Takto je vykreslena z různých stran, ale dovnitř ní se nedostáváme, abychom lépe zachytili její motivace. Ty sportovní chápeme, ale ty lidské, v nichž často selhával, méně.
Tento neduh vyvažuje precizní řemeslná stránka, která převyšuje většinu tuzemské produkce. Souhra kamery Štěpána Kučery a střihu při snímání atletických závodů a vnímání jejich tempa, hudba Beaty Hlavenkové, která se napojuje na srdeční tep vytrvalostního běžce, velkorysá a dobově věrná výprava, při níž byla věnována velká péče výběru kostýmů a rekvizit, to vše přispívá k dojmu filmu, jehož divácký úspěch stojí právě na propojení všech těchto tvůrčích složek. Od herců až po výpravu.
Zátopek
- Žánr: sportovní biografické drama
- www.filmzatopek.cz/
- Česko, 2021
- Scénář: David Ondříček, Alice Nellis, Jan P. Muchow
- Režie: David Ondříček
- Hrají: Václav Neužil ml., Martha Issová, James Frecheville, Robert Mikluš, Jiří Šimek, Milan Mikulčík, Peter Nádasdi, Štěpán Kozub
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 26. 08. 2021