Čím lepší aparaturu posloucháte, tím více spějete k přesvědčení, že je něco špatně. To špatné je až neskutečně drtivá převaha nekvalitních nahrávek nad těmi kvalitními. Gramofonům stále ještě neodzvonilo ani u nostalgiků, CD formát je zde již pětadvacet let a nové audio formáty, které se zatím neúspěšně snaží prosadit, také nepřinesou radikální zlepšení. To by mělo začít již u zvukaře ve stádiu pořizování nahrávky. Pavel Dudek nám to svými analytickými zesilovači názorně dokázal. Dal nám do rukou nelítostnou zbraň selekce kvalitních nahrávek, kterých je jak šafránu.
Jaké byly začátky Pavla Dudka jakožto konstruktéra?
Já jsem se k zesilovačům dostal až na vojně. Do té doby mi táta elektrotechnikou spíše znepříjemňoval život, jak pořád po nocích ladil rádia, z televizí tahal blesky a pořád něco opravoval. Takže jsem měl zpočátku k elektrotechnice odpor. Na vojně jsem ale klukům v kapele chtěl pomáhat s ozvučením a tak jsem konzultoval mnoho věcí s tátou. A od té doby se elektrotechnice věnuji pořád a naplno, přičemž tátovi vděčím za mnoho.
Po vojně jsem se navíc seznámil díky spolužákovi s Bohumilem Sýkorou, již tenkrát přezdívaným „doktorem všech věd“ a od té doby často spolupracujeme.
Do jaké doby sahá konstrukční idea DPA zesilovačů, než se na počátku devadesátých let objevily jako stavebnice v Amatérském rádiu?
Konstrukčně? V podstatě takový ideový popud byl od Erna Borbelyho, který jako jeden z prvních používal celosymetrické zapojení a jako vůbec první použil FET tranzistory. A to se mi velmi líbilo, protože kamarád mi přivezl ze západu stavebnici Hafler, kterou navrhl právě Borbely. Takže jsem byl v Československu asi první, kdo si poslechl fetový zesilovač. V tu chvíli jsem se rozhodl, že už jedině fetové konstrukce. Ten rozdíl byl proti jiným zesilovačům obrovský.
Dá se říct, že všechny zveřejněné Borbelyho konstrukce jsem si postavil. A když v první polovině osmdesátých let přišel Cordell s chybovou korekcí, implementoval jsem to úspěšně do Borbelyho předchozích konstrukcí. Takže v podstatě začátky DPA zesilovačů sahají do poloviny osmdesátých let.
Kdy začala v našich končinách dudkománie? Stavebnicemi z Amatérského rádia, nebo později s příchodem hotových výrobků DPA 111/114, DPA 222, DPA 383 a DPA 386?
V podstatě první zveřejněná konstrukce byly přenoskáče ActiDamp. Z toho to ale určitě nevzniklo. Druhou zveřejněnou konstrukcí bylo autoozvučení a pak už stavebnice DPA v roce 1992. Následně vznikaly zesilovače pod hlavičkou DPAudio. Od kdy a vůbec pokud se dá mluvit o dudkománii, nevím.
Osazené moduly DPA 380 a DPA 440 (rok 1992)
Bílé desky plošných spojů jsou v audiotechnice u nás spojovány díky stavebnicím DPA právě s Pavlem Dudkem. Hodně lidí následně asi bylo zklamáno, když v dalších produktech se již neobjevily plošné spoje s bílou nepájivou maskou. Proč byly nahrazeny klasickou zelenou?
Stavebnice DPA v bílé barvě byla znouzecnost, jelikož to nebyla FR4, jak jsme na ni dnes zvyklí, ale tenkrát jediný dostupný materiál Texgumon, který byl doslova hnusný. A tak při laborování, čím bych to esteticky vylepšil, padla volba na bílou barvu, která dávala krásně vyniknout součástkám.
No a v době již profesionálních výrobků DPAudio pořád nebyla bílá nepájivá maska k dispozici. Dokonce ani dnes ještě některé firmy vyrábějící desky plošných spojů tuhle barevnou variantu nenabízí.
Jste znám tím, že si velmi stojíte za svými názory, což ale není často přijímáno s povděkem. Není proto díky naší středoevropské mentalitě lepší si myslet své a plácat po ramenou s tvrzením, že dobře investovali své peníze, i když to nemusí být pravda?
Já jsem až chorobně pravdomluvný. Dnes jsem se samozřejmě již zklidnil, ale dříve někteří z vystavovatelů nebyli nadšení z mých veřejně pronášených verdiktů. Bohumil Sýkora o mě tvrdí, že jsem skoro jako Mistr Jan Hus – za přesvědčení až na hranici. Byť se pořád některé náležitosti vyvíjí, za svými názory si stojím.
Občas mám pocit, že i věhlasní výrobci audiotechniky nereflektují základní konstrukční zásady. Myslíte si, že je to neznalostí, neochotou akceptovat nové zkutečnosti, nebo si dělají zadní vrátka pro nové modely?
Ne. Je to úplně o něčem jiném. Podívejte se, firmy si udělají nějakým výrobkem dobré jméno. Jejich některý výrobek má charakteristický zvuk a tím stane se zároveň i úspěšným. A jakmile jim začne jít prodej, tj. stanou se komerčně úspěšnými, rozhodnou se pokračovat ve stávající línii. Proto se snaží ty věci pořád dělat tak, aby i nové výrobky zněly jako ty starší.
To jsem pozoroval u mnoha firem. A oni moc dobře vědí, že to lze udělat jinak. Jenže nechtějí ztratit svou klientelu. Většina zákazníků jde za charakteristickým zvukem, který se jim líbí a preferují ho.
Nejprodávanějším produktem z dílny Pavla Dudka je Sound Refiner. Je pořád i po téměř deseti letech tahle koncepce aktivního propojení aktuální? Nebo se součástková základna natolik změnila, že je možné se buď odejít bez interkonektů nebo naopak vytvořit nové a lepší?
Celé to vzniklo tak, že jsem poslechem a testováním mnoha CD přehrávačů zjistil, že všichni výrobci dělají výstupní obvody s příliš vysokou výstupní impedancí. A pak se do toho navazovaly vlastnosti kabelů a následných zařízení (podle měření Pavla Macury hlavně průnik VF rušení), takže tohle vzniklo pro potlačení nectností linkového propojení.
Mne samotného překvapilo, jak dobře to funguje. Primární návrh byl sice o něco jednoduší, ale pak jsem ho ještě vylepšil diskrétním výstupním obvodem v konfiguraci „diamnod buffer“. Dodnes to použitelné je, i když dnes jsou již lepší operáky. Ale principiálně to je pořád v některých situacích správná cesta.
Nejnovějším produktem má být zesilovač s pracovním názvem TYA. Celý projekt údajně vznikl jako snaha dokázat si, co je vůbec v dnešní době možné realizovat bez kompromisů?
Celý projekt opravdu vznikl jako snaha udělat zesilovač podle nejlepšího svědomí a vědomí. Celá řada DPA je navrhovaná do určité míry tak, aby to nestálo příliš mnoho peněz. Zákonitě jsem tam nějaké drobné kompromisy musel udělat. Mne ale kompromisy nebaví.
Proto jsem si chtěl udělat pro své potěšení zesilovač, jak to nejlépe dovedu. Z tohoto popudu vzniklo původní nejsilnější TYA, a to jsem pak pro případné následné komerční použití zredukoval do verze dvě a tři.
Prototyp TYA
Ani s třetí variantou TYA, relativně nejjednodušší verzí, se nepočítá s uvolněním do prodeje ve formě stavebnice z důvodu velké složitosti?
Možná ano, možná ne. O obchodní politice ještě nechci hovořit, protože si nejsem jist, zda při složitosti konstrukce a náročnosti na výběr některých součástek by byl výsledek tak jednoznačně výborný, jako je tomu v případě nedávno obnovené výroby zesilovače DPA 222 mk.2 ve formě stavebnice.
A právě s ohledem na mnoho doplňujících dotazů týkající se domácí realizace DPA 222 mk.2, která je konstrukčně jednoduchá na realizaci i oživení, se poněkud zdráhám do toho pustit. Navíc to nebude ani finančně levná záležitost.
Potěšil vás ten enormní zájem o domácí výrobu zesilovače DPA 222 mk.2, kterou jste ve formě plošného spoje a konstrukčního manuálu nabídl české a slovenské hifiscéně?
Potěšil. Opravdu potěšil, protože mi to tak trošku ukázalo, že mi pořád hodně lidí věří. Tak jsem si řekl, že jim ten domácí poslech trochu zpříjemním.
Osazený modul DPA 222 mk.2
Co nového se chystá v dílně Pavla Dudka kromě zesilovače TYA?
Ještě bych chtěl udělat nový předzesilovač. Dělám to po večerech a ve své vlastní režii, takže to jde pomalu, ale o to s větší láskou.