Pokud sledujete výrobky Philipsu delší dobu, jistě jste si všimli, že měl v několika posledních letech slabší chvíle. Vyvinul technologicky náročné CD nebo SACD (byť to se tolik neujalo), pak ale upadl do průměru a značka Philips ztrácela lesk. Sám Philips to uznává, před třemi lety právě proto nastolil novou strategii podstatného vylepšení v oblasti zvuku a loni uvedl na trh první produkty této nové generace. Nejdůležitějšími produkty jsou tak výtečný a zde již recenzovaný dok pro Apple zařízení Fidelio Primo, případně řada mikrosystémů využívající netradiční reproduktory SoundSphere. Novinky recenzenti nadšeně chválí a dosavadní image Philipsu jako sice masové ale technicky docela průměrné značky se znatelně zlepšila.
V belgickém Leuvenu, pár kilometrů od Bruselu, sídlí současné vývojové centrum Philipsu, kde se věnují jen a pouze zvuku. Vývoj produktů probíhá i v dalších centrech v Holandsku, Hong Kongu či Singapuru, hlavní slovo v oblasti zvuku má ale Leuven. Umístění v technologickém parku poblíž univerzity není náhodou, díky tomu má Philips zajištěný přísun talentů, studenti zase zajímavou práci ve světové společnosti.
Ochutnávači zvuku
Zatímco high-endové firmy mají jediný cíl – co nejkvalitnější zvuk za každou cenu, Philips toto pravidlo mění na co nejkvalitnější zvuk za požadovanou cenu. Pro každou reprosoustavu se volí konkrétní cílová skupina s definovanými požadavky na charakter zvuku a výslednou cenu. Základem vývoje Philipsu je přitom testování a srovnávání, během vývoje prototypů i ladění finálních kusů se spoléhá nejen na simulace a frekvenční charakteristiky změřené v bezdozvukové komoře. Samozřejmě v této testovací komoře se prověřují samotné měniče reproduktorů od dodavatelů i testují koncepty reprosoustav, velkou roli ale mají poslechové testy prostřednictvím expertů a běžných spotřebitelů.
Prvotní testování reproduktoru v bezdozvukové komoře. Reproduktor se umístí na velkou dřevěnou desku s různými vzdálenostmi od okrajů kvůli omezení rezonancí, na počítači je pak vidět jeho frekvenční chrakteristika.
Expertů mají v Leuvenu dvanáct, po tuctu expertů je i v Hong Kongu, Shenzenu a Singapuru. Stát se expertem na zvuk u Philipsu není přitom jen tak. Nejde jen o to takzvaně slyšet neslyšitelné, důležitá je schopnost popsat charakter zvuku, všechny jeho příchutě a detaily. Má to velmi blízko k degustátorům vín, kteří také velmi pečlivě analyzují a popisují chuť vína. Philips hodnotí kolem dvaceti vlastností zvuku, které musí experti přesně charakterizovat. Každý expert přitom prochází pravidelnou certifikací pro zajištění stálé kvality jeho výstupů. V případě testů s běžnými zákazníky pak vše probíhá především formou srovnávacího testování a rozdělování na lepší a horší. Různá expertní centra po světě pak vyrovnávají rozdíly mezi místními preferencemi. Uváděným příkladem je Indie, kde údajně zákazníci docela kašlou na deformace zvuku, prioritou je u nich hlasitost a dynamika.
Naslouchají konkurenci
Při vývoji konkrétního produktu se vždy vybere na trhu jeho přímý konkurent, vůči kterému se testuje. V případě Philips Fidelio Primo DS9000 to tak byly B&W Zeppelin a Bose SoundDock 10. A vyvíjí a testuje se tak dlouho, dokud Philips v tomto interním testování nevyhraje.
Pro testování slouží speciální poslechová místnost, ve které jsou testované produkty schované za průzvučným, ale neprůhledným závěsem. Veškeré testy jsou tak anonymní a posluchači netuší, které zařízení aktuálně hraje. Při testování si sami na počítači přepínají mezi jednotlivými zařízeními, vrací hudbu zpět a poslouchají dle libosti. Při testování domácích kin se před oponu přesune televizor, aby se zvuk hodnotil současně s obrazem.
Tímto náročným testováním prošla loni polovina výrobků Philips, letošní modely jsou již takto otestovány všechny. V podstatě to znamená, že když budete váhat mezi výrobkem Philipsu a konkurenčním výrobkem, proti kterému Philips přímo testoval, bude mít Philips lepší zvuk. Testují se přitom nejen samostatné reprosoustavy, ale i třeba reproduktory v televizorech.
Příběh reproduktoru se stopkou
Podívali jsme se i do laboratoře pro vývoj reproduktorů, kde jsme viděli postupný vývoj reprosoustav řady SoundSphere. Ty mají výškový reproduktor na jakési stopce visící nad nakloněným středovým reproduktorem. Jejich hlavní přednost spočívá v reprodukci výšek, ty se šíří do více směrů a reprosoustava tak není citlivá na polohu vůči posluchači.
Postupný vývoj od prototypu k finálnímu produktu. Na grafu pak vidíte směrovou frekvenční charakteristiku, kde různé barvy odpovídají různým úhlům měření.
Původní požadavek zněl na střední regálové reprosoustavy, proto se začalo s běžnou reprosoustavou a testovalo se umístění výškového reproduktoru. Brzy tvůrci zjistili, že je nutné středový reproduktor naklonit a okraje okolo reproduktoru co nejvíce zaoblit – odrazy od obalu výškového reproduktoru byly rušivé. Stejně tak bylo nutné doladit vyhýbku, která se od běžné reprosoustavy liší, různé natočení a umístění reproduktorů znamená různé šíření zvukových vln, bylo tak nutné upravit i časování jednotlivých kanálů. Až se podařilo vyladit koncepci reprosoustavy, nastoupili designéři, kteří na základě průzkumů trhu vytvořili finální tvar s uvážením požadavků na umístění a sklon reproduktorů. Když přišla první verze konečného výrobku, bylo něco špatně v reprodukci výšek – ukázalo se, že designéři zanořili výškový reproduktor o nepatrné dva milimetry do elegantního obalu. V důsledku to ale vytvořilo před reproduktorem válec vzduchu, který utlumil výšky. Po návratu k designérům se to podařilo opravit a zvuk byl nakonec přesně takový, jak se na začátku zamýšlelo.
Příběh tohoto reproduktoru i postup návrhu zvukového doku Fidelio si ostatně můžete prohlédnout na tomto videu (je to ve srozumitelné angličtině s belgickým přízvukem):
Pro původní vynálezce konceptu SoundSphere je pak jistě zadostiučením, že nové bezdrátové reproduktory Fidelio SoundSphere pro iPad a iPhone vypadají téměř stejně jako jejich původní reprosoustava, než se k ní dostali dřívější designéři.
Není vše zlato, co hraje
Vedle pohledu do vývoje, jsme si mohli vyzkoušet i novinky Philipsu pro letošní rok. Domácí kino Philips HTS9520 s prostorovým zvukem díky koncepci kolmých reproduktorů v jednom těle využívá odrazy v místnosti, Philips Soundbar HTS9140 (recenze) se snaží o prostorový zvuk z jednoho kusu pod televizorem, nebo celá řada midisystémů ať s reproduktory SoundSphere nebo tradičnější koncepcí výškového reproduktoru v jednom těle reprosoustavy. Zvuk byl ve všech případech výtečný, u midisystémů nás ale zaskočilo, že ač obsahují DVD mechaniku a zvládají přehrávat i DivX z DVD, jejich síťové služby jsou omezeny jen na zvuk. I pokročilé systémy s integrovaným diskem, schopné posílat do domácí sítě vybrané skladby, se omezují jen na hudbu. Pro přehrávání filmů ze sítě tak budete i nadále potřebovat další krabičku a to je docela škoda. Zvlášť, když obvody pro přehrávání videa i HDMI výstup na přehrávači najdete.
V podstatě všechny systémy také obsahují buď přímo dok pro iPhone/iPod, nebo se k nim dá dok snadno připojit. V tomto ohledu působí trochu zvláštně kapesní hudební přehrávač Philipsu, ten totiž žádný dok nemá a musíte jej připojovat obyčejným kabelem jako jakýkoli jiný přehrávač. Oproti iPodům zaujme nižší cenou, nativní podporou formátu FLAC a několika netradičními úpravami zvuku. SafeSound doporučuje nastavení hlasitosti podle doby poslechu, nastavené hlasitosti a dynamiky skladeb pro ochranu sluchu. Není to tedy obyčejné snížení hlasitosti, ale promyšlené doporučení, které toleruje pár minut hudby na plné pecky. Zajímavě vypadá i náhrada ekvalizéru, kde místo pro někoho nesrozumitelných šoupátek jen přesouváte kolečko směrem k požadovanému vyznění (dynamika, řeč, vřelost, ostrost). Představit si to ale dokážeme i jako aplikaci pro mobilní telefon.
Z návštěvy laboratoří v Leuvenu mám pocit zajímavého propojení inženýrských exaktních postupů s něčím tak neuchopitelným jako jsou pocity z poslechu hudby. Zajímavé je tu oddělení inženýrů vyzbrojených osciloskopy od expertů hodnotících zvuk. Není tu zkrátka jeden geniální ladič, který podle svých uší naladí reprosoustavy a podepíše se na jejich vnitřní stranu. Vše je vymyšlené pro účinnost, objektivitu a nezávislost na osobních preferencích jednotlivců.
A to, že si ten systém domácího kina s výtečným zvukem nad úrovní konkurence, na jehož dlouhém vývoji se podílely desítky lidí, nakonec nekoupíte třeba proto, že vám nesedne dálkové ovládání a ze sítě vám to film nepřehraje, je klidně možné. V oblasti zvuku se ale Philips opravdu snažil.